Před 40 lety se stal po souboji s Alainem Prostem a Reném Arnouxem dvojnásobným mistrem světa Nelson Piquet | Foto: Getty Images / Mike Powell

Foto: Getty Images / Mike Powell

Před 40 lety se stal po souboji s Alainem Prostem a Reném Arnouxem dvojnásobným mistrem světa Nelson Piquet

V roce 1983 si po působivém výkonu v závěru ročníku dojel pro svůj druhý titul mistra světa Nelson Piquet, který se současně stal ve spojení Brabhamu s německou automobilkou BMW vůbec prvním světovým šampionem na voze poháněném turbomotorem.

Přelomový ročník

Sezóna 1983 znamenala definitivní konec nadvlády osmiválcových motorů Cosworth DFV, které definovaly celou jednu éru formule 1, ale v průběhu 80. let byly postupně nahrazeny výkonnějšími turboagregáty. V roce 1979 vyhrál se svým šestiválcem poprvé francouzský Renault, jehož vítězné konto se v následující sezóně rozšířilo o další tři zářezy. V sezóně 1981 byl poměr vítězství osmiválců ku triumfům turba 11:5 a během následujícího ročníku 1982, kdy získal poslední titul pro Cosworth DFV Keke Rosberg, již skončil vzájemný souboj motorů dvou generací remízou.

Vzhledem k nesmlouvavému postupnému trendu a zejména zákazu přísavného efektu (ground effect) od začátku sezóny 1983 spolu se zavedením povinné ploché podlahy bez využití Venturiho tunelů byly nuceny měnit své agregáty i britské týmy, sázející do té doby na osmiválce. McLaren odjel stále většinu roku 1983 s Cosworthem, ale od Velké ceny Nizozemska testoval turbomotory Porsche, Williams pak od konce ročníku 1983 přešel k motorům Honda, zatímco pro Lotus vyjednal Colin Chapman odběr motorů Renault.

Naproti tomu Brabham mohl těžit ze své započaté spolupráce s BMW z ročníku 1982, zatímco Ferrari s turbem jezdilo již od roku 1981. Největší výhodou na papíře disponoval Renault, závodící s turboagregáty již šest let. Není proto divu, že to byly právě tyto tři stáje, jež se spolu v roce 1983 utkaly o mistrovské tituly. 

Na úvod ročníku triumfoval pro Brabham na domácí půdě v Brazílii Nelson Piquet, jehož na rozdíl od předchozího roku, kdy byl po projetí pod šachovnicovým praporkem na prvním místě posléze diskvalifikován z výsledkové listiny, o suverénní domácí vítězství již nic nepřipravilo. Druhá grand prix v Long Beach byla velkou cenou, v níž ještě mohly překvapivě zazářit dosluhující osmiválce, a patřila oběma mclarenům Johna Watsona a Nikiho Laudy, kteří vyhráli díky vhodnému nastavení pro závod po startu ze 22. a 23. příčky startovního roštu.

Ve Francii zvítězil na trati Paula Ricarda již potřetí na domácí půdě za sebou Renault, pro nějž svým triumfem vůbec poprvé v sezóně bodoval Prost. Čtvrtý závod ročníku se jel v Imole rok poté, co tu spolu v barvách Ferrari soupeřili Didier Pironi a Gilles Villeneuve. V následující sezóně přijížděla na domácí půdu stáj z Maranella se zcela odlišným jezdeckým složením, ovšem stále s vysokými ambicemi, které se jí podařilo naplnit, když po zaváhání Riccarda Patreseho v druhém voze Brabhamu přivezl emotivní triumf Patrick Tambay.

V Monaku se mohl radovat z posledního vítězství Williamsu v ulicích Monte Carla do roku 2003 Keke Rosberg, pro něhož však šlo o předposlední stupně vítězů sezóny. Fin kvůli výkonnostnímu deficitu svého agregátu jednoduše na většině tratí nestíhal konkurenci, a reálně tak s ostatními piloty nemohl soupeřit o obhajobu svého mistrovského titulu z předchozího ročníku.

Na každý pád byla formule 1 opět na vrcholu – po pěti velkých cenách byli diváci svědky celkem pěti různých vítězů grand prix a zástupců pěti rozličných konstruktérů. Ve Velké ceně Belgie se pak sice stal úvodním dvojnásobným vítězem sezóny Prost, ale v ulicích Detroitu vyhrál další unikátní výrobce, když po předjetí Piqueta získal poslední triumf Tyrrellu a agregátu Cosworth DFV ve formuli 1 Michele Alboreto. Grand Prix Kanady zase po dominantním výkonu ovládl poprvé se svým ferrari René Arnoux, který se stal již sedmým různým vítězem na poli osmi velkých cen.

Vyrovnaný konec sezóny

V závodě na Silverstone triumfoval Prost před Piquetem a Tambaym, ale v Německu se vrátil na vítěznou vlnu opět Arnoux. Francouz však v závěru následné Velké ceny Rakouska za sebou nedokázal šest kol před koncem udržet svého krajana Prosta, který vyhrál počtvrté v sezóně, a v daném okamžiku se zdálo, že zcela suverénně kráčí za titulem mistra světa – po 11. závodě oplýval Prost náskokem 14 bodů na druhého Piqueta a 17 bodů na Arnouxe.

V polovině Grand Prix Nizozemska ovšem došlo ke zdánlivě nemyslitelnému, když Prost na trati po chybě havaroval se svým nejbližším soupeřem v boji o titul Piquetem a oba piloti museli v důsledku srážky ze závodu odstoupit.

Ze vzájemné kolize svých konkurentů těžil Arnoux, který ve velké ceně vedl po startu z 10. místa double Ferrari a rázem se v mistrovství světa vyšvihl na druhé místo s osmibodovou ztrátou na Prosta. Když pak Prost nedokončil ani následnou Velkou cenu Itálie, již ovládl Piquet před Arnouxem, boj na čele se jen dvě grand prix před koncem ročníku nesmírně zdramatizoval – Prost stále vedl, ale Arnoux již na něho ztrácel pouhé dva body a Piquet bodů pět.

Předposlední grand prix ročníku se konala podruhé v sezóně na britské půdě, když trať Brands Hatch hostila vůbec první grand prix, pořádanou pod hlavičkou Velké ceny Evropy. Vítězství bral podruhé za sebou Piquet před druhým Prostem, který alespoň udržel své titulové naděje vysoko na rozdíl od Arnouxe, jenž v závodě chyboval a po dojezdu na devátém místě vůbec nebodoval.

GettyImages-1136639776.jpg
Nelson Piquet zvítězil ve Velké ceně Evropy 1983 před Alainem Prostem a domácím Nigelem Mansellem.
Foto: Getty Images / Daily Express

Před závěrečným podnikem roku v Jihoafrické republice tak vedl průběžné pořadí šampionátu stále Prost, ale jen o dva body před Piquetem a o osm před Arnouxem. Už potřetí za sebou měl dramatický průběh ročníku formule 1 rozhodnout až úplně poslední závod, tentokráte alespoň po dvou nedůstojných velkých cenách na okruhu před kasinem Caesars Palace v Las Vegas na trati Kyalami, která byla podobného památného vyvrcholení hodna.

Předzávodní titulové permutace byly komplikované, nicméně platila skutečnost, že kdokoliv z dvojice nejbližších soupeřů Prost–Piquet vyhraje závod, stane se současně mistrem světa. Prost tak věděl, že mu pořadí, v němž oba piloti dojeli na Brands Hatch, již nebude k zisku titulu stačit. Přestože na papíře vstupoval do závodního víkendu jako favorit, příliš si před rozhodující grand prix sezóny nevěřil: „Lidé říkají, že bych měl pociťovat tlak, ale já nic necítím. Ano, jsem o dva body vpředu, ale Brabham-BMW je nyní na jiné úrovni. Šampionát mi vyhraje jedině štěstí…,“ uvedl Francouz. V nejobtížnější pozici se z řad titulových pretendentů nacházel Arnoux, který musel závod bezpodmínečně vyhrát a zároveň doufat, že Prost bude nejlépe šestý a Piquet čtvrtý.

Finále v Kyalami

Kvalifikaci na Velkou cenu Jižní Afriky ovládl ve své poslední grand prix pro stáj z Maranella Patrick Tambay, zatímco Piquet do závodu vyrážel ze druhé pozice. Třetí byl v kvalifikaci Brazilcův týmový kolega Riccardo Patrese, čtvrtý na druhém ferrari Arnoux a až jako pátý skončil Prost, následovaný Kekem Rosbergem se zbrusu novým turbem Hondy, Nigelem Mansellem (Lotus), Manfredem Winkelhockem (ATS), Andreou de Cesarisem (Alfa Romeo) a Jacquesem Laffitem s druhým vozem Williamsu.

Po startu závodu do čela doslova vystřelily oba brabhamy – Piquet se okamžitě po předjetí Tambayho ujal vedení, zatímco Patrese se posunul na druhou příčku. Dopředu postupoval i de Cesaris, který předjel řadu svých soupeřů včetně Prosta a poté zdolal na cílové rovince i Tambayho v nájezdu do druhého okruhu grand prix, v němž vedl Piquet velkou cenu již o dvě sekundy před Patresem, de Cesarisem, Prostem, Tambaym, Rosbergem a Arnouxem.

Vedoucí Brazilec svůj náskok stabilně navyšoval za strhujícího tempa i v následujících okruzích grand prix. Šesté kolo zajel v čase pod minutu a deset sekund, což až do skončení velké ceny představovalo hodnotu nejrychlejšího kola závodu. „Rozhodli jsme se, že do toho od začátku půjdu naplno a pokusím se vybudovat si natolik velký náskok, abych zůstal ve vedení i po zastávce v boxech,“ osvětlil později týmovou strategii Piquet. Taktika Brabhamu vyšla na jedničku – když následně Brazilec zamířil ve 28. kole ke svým mechanikům pro doplnění paliva a výměnu pneumatik, stihli mechanici stáje jeho vůz odbavit za 12 sekund a Piquet o vedení v závodě ani po svém pit stopu nepřišel.

Pořadím vzhůru dříve postupoval Niki Lauda, který odsunul Tambayho na šesté místo v době, kdy Prost předjel de Cesarise a posunul se alespoň na třetí příčku. V devátém kole definitivně pohasly jakékoliv titulové naděje Arnouxe, který z velké ceny odstoupil s poruchou motoru. Francouz odjel svůj nejlepší ročník ve formuli 1, ozdobený třemi triumfy v Kanadě, v Německu a v Nizozemsku, ale jednoduše nedokázal sebe sama a Ferrari pobídnout k rozhodujícímu titulovému náporu v době, kdy to bylo nejvíce potřeba.

GettyImages-1205488040.jpg
Foto: Getty Images / Victor Blackman

Hvězdou závěrečného podniku sezóny se stal nepochybně Lauda, který po předjetí de Cesarise v 18. kole překonal dokonce i Prosta, čímž se vyšvihl již na poslední pódiovou příčku po startu ze 12. pozice. Poté Rakušana pozdržela komplikace při výměně pravé zadní pneumatiky během pit stopu, což Prosta fakticky navrátilo na třetí místo. Ve 35. kole zamířil do boxů i Francouz, ovšem ne pro běžnou výměnu pneumatik, ale k nečekanému definitivnímu odstavení svého renaultu s poruchou turba. V tuto chvíli tak mohl Francouz pouze doufat, že závod nedokončí z řad mistrovských aspirantů ani Piquet.

Jelikož Piquetovi po odstoupení obou svých soupeřů v boji o titul stačilo dojet pouze na čtvrtém místě, ve druhé polovině velké ceny takticky zpomalil, šetřil svůj brabham a nechal se předjet ze strany Patreseho v 60. kole, Laudy v 69. okruhu a de Cesarise v 75. kole. Když ovšem Laudovi selhal motor v 71. kole, kroužil Piquet znovu na třetí pódiové příčce, na níž rovněž závod dokončil. Lauda odjel fantastickou velkou cenu, v níž poprvé v kombinaci vozu McLarenu a motoru Porsche reálně útočil na vítězství v závodě, ale sezóna 1983 nebyla tehdy dvojnásobnému mistru světa z let 1975 a 1977, jenž skončil v konečném účtování ročníku až na 10. místě v Poháru jezdců, nakloněna.

Velkou cenu nakonec vyhrál Patrese, který se tak mohl radovat ze svého druhého triumfu kariéry, před de Cesarisem a Piquetem, jenž ovládl šampionát o dva body před Prostem. Přímo na trať mu přispěchali gratulovat členové závodního týmu Brabhamu, kteří v posledním kole doslova zaplavili cílovou rovinku a za obrovského výbuchu nadšení oslavili Brazilcovo protnutí cílové pásky. Na zbývajících bodovaných příčkách grand prix dokončili Derek Warwick (Toleman), Rosberg a Eddie Cheever s druhým renaultem.

Piquet, který se po skončení velké ceny nechal slyšet, že závod proběhl zcela dle představ týmu, po roční odmlce v sezóně 1982, v níž Brabham hledal směr, jakým se vydat, znovu slavil titul a potvrdil, že je jedním z nejlepších pilotů své generace. Brazilec, jenž byl současně až do letošního roku posledním jezdcem, který získal svůj titul šampiona v sobotu, na konci ročníku naprosto dominoval a v jeho závěrečné grand prix předvedl taktické mistrovství, když se dobrovolně zřekl vítězství v závodě ve prospěch jistoty šampionátu.

„Někdy se musíte vzdát něčeho, co chcete, abyste si byli jisti něčím jiným,“ řekl po grand prix Piquet. „Určitě bylo těžké prohrát závod, vím, že jsem mohl snadno vyhrát – ale pokud to znamenalo mít jistotu v šampionátu, na čem jedno vítězství v závodě záleží?“ Brazilec si však svým krokem nevysloužil slova chvály ze strany svého týmového šéfa Bernieho Ecclestona: „Neplatím jezdce proto, aby prohrávali závody,“ nadával v Jižní Africe Ecclestone, který klasicky opustil dějiště velké ceny ještě před jejím ukončením a týmu zanechal pouze pokyny, aby byl Piquet pro své počínání napomenut. Z kritiky svého zaměstnavatele si ovšem Piquet nic nedělal: „Od Bernieho dostáváte zaplaceno tak málo, že si na tom musíte nalézt něco jiného – a já jsem chtěl šampionát.“

GettyImages-1135553635.jpg
Foto: Getty Images / Howes / Daily Express

V Poháru konstruktérů zvítězilo podruhé za sebou Ferrari, přestože se v posledním závodě již druhý rok po sobě ani jeden z jeho vozů neumístil na bodovaných pozicích. Arnoux odstoupil již v devátém kole a v 56. kole skončila poslední velká cena v barvách Ferrari i pro Tambayho. Vzhledem ke skutečnosti, že pro Renault bodoval pouze šestý Cheever, se však Ferrari pohodlně udrželo na čele celkového pořadí a získalo svůj poslední mistrovský titul na dalších 16 let, závěrečný za života legendárního Enza Ferrariho.

V poli poražených skončil Renault. Prost, který byl mezi prvními gratulanty novému mistru světa, v jednom z tvrdých prohlášení na adresu své vlastní stáje řekl, že „nejlepší auto vyhrálo šampionát – a Nelson byl tím nejlepším mužem, který jej řídil“. Vyvrcholení sezóny představovalo zejména jednu velkou porážku Francie – ročník 1983 měl být konečně triumfem francouzské jezdecké školy a Francie vyslala do boje o post prvního francouzského šampiona formule 1 Prosta, Arnouxe a Tambayho, kteří obsadili tři ze čtyř elitních příček v mistrovství světa, ale ne tu klíčovou, již jim uzmul Piquet.

Francouzi se tak dočkali pouze dalšího z řady zklamání jako v roce 1981, kdy zůstával v boji o titul do posledního závodu Jacques Laffite s Ligierem, či v sezóně 1982, která byla z pohledu Renaultu hořkosladkým ročníkem ztracených příležitostí a kdy o jezdecký titul Didiera Pironiho u Ferrari připravila pouze strašlivá nehoda na Hockenheimringu. Není proto divu, že po Velké ceně Jižní Afriky museli šéf závodního týmu Renaultu Gérard Larousse a Prost, který na svých bedrech nesl tíži doslova celé Francie, čelit nepříjemným dotazům týmu francouzských novinářů, který Renault do Jižní Afriky přivezl, aby informoval o jeho očekávaném oslnivém triumfu, a jež se nyní tázal, jak mohl Renault znovu selhat, když Prost vedl od dubna šampionát a vyhrál více závodů než kdokoliv jiný. Již dříve ve chvíli, kdy měl čtyři závody před koncem roku Prost náskok 14 bodů, oblepil Renault celou Francii billboardy a plakáty, aby blahopřál „našemu šampionu“ Prostovi – jak se později ukázalo, velmi předčasně.

GettyImages-1135553626.jpg
Alain Prost v roce 1983 přiblížil Renault vysněnému titulu v éře turbomotorů, ale nakonec o něj přišel o dva body.
Foto: Getty Images / Howes / Daily Express

Renault následně z Prosta učinil obětního beránka týmového neúspěchu a po slovní přestřelce v médiích nakonec s Francouzem rozvázal další spolupráci. Pro Prosta se ovšem stala daná okolnost doslova vykoupením, neboť mu nový kontrakt nabídl Ron Dennis, a Prost se tak na začátku roku 1984 vrátil do McLarenu, s nímž o čtyři roky dříve ve formuli 1 začínal a v jehož barvách poté v dalších letech s železnou pravidelností bojoval o mistrovské tituly, zatímco Renault se po ztrátě své největší výkonnostní výhody propadl do středu pole a po stabilním úpadku formy na konci sezóny 1985 královnu motorsportu neslavně opustil.

GP Jižní Afriky 1983

P Jezdec Tým Čas / ztráta Kol
1 Riccardo Patrese Brabham 1:33:25.708 77
2 Andrea de Cesaris Alfa Romeo 9.319 77
3 Nelson Piquet Brabham 21.969 77
4 Derek Warwick Toleman 1 kolo 76
5 Keke Rosberg Williams 1 kolo 76
6 Eddie Cheever Renault 1 kolo 76
7 Danny Sullivan Tyrrell 2 kola 75
8 Marc Surer Arrows 2 kola 75
9 Thierry Boutsen Arrows 3 kola 74
10 J.P.Jarier Ligier 4 kola 73
11 Niki Lauda McLaren 6 kol 71
12 Kenny Acheson RAM 6 kol 71
  Nigel Mansell Lotus   68
  Raul Boesel Ligier   66
  Michele Alboreto Tyrrell   60
  Patrick Tambay Ferrari   56
  Bruno Giacomelli Toleman   56
  Alain Prost Renault   35
  Corrado Fabi Osella   28
  Elio de Angelis Lotus   20
  John Watson McLaren   18
  René Arnoux Ferrari   9
  Mauro Baldi Alfa Romeo   5
  Manfred Winkelhock ATS   1
  Jacques Laffite Williams   1
  Piercarlo Ghinzani Osella   1

Doporučujeme

Články odjinud