Kanada dodnes do F1 „dodala“ 13 pilotů, jeden monopost značky Stebro a rovných 40 GP závodů. A po roční absenci se o slovo hlásí dalším z nich, jedoucím se opět ve městě, hostícím v roce 1976 olympijské hry.
I když se quebecká metropole svého GP
závodu dočkala až dva roky po jejich konání (do té doby se jezdily v Mosport
Parku a v Mont Tremblant), od té doby už se ho nevzdala. A letošní klání, které se bude opět konat na 4
361 m dlouhém okruhu, ležícím na ostrově Notre-Dame a v těsné blízkosti tamního
Casina i veslařského kanálu, může být docela zajímavé. Třeba proto, že
tentokrát na rychlý okruh vyrazí monoposty s plnými nádržemi, takže jejich
brzdy dostanou pěkně zabrat.
Poslední závod, který se před dvěma
roky v dohledu montrealských mrakodrapů konal, vyhrál Robert Kubica. A pravdou je, že od té doby se svým charakterem
okruh nijak výrazně nezměnil. Má stále 13 zatáček (osm vpravo a pět vlevo) a je
jedinou tratí, na níž se jezdí jak F1, tak jeden z vrcholných závodů seriálů NASCAR
(Nationwide Series). Oproti americkým vozům mnohem lehčí monoposty F1 na něm
své rychlostní maximum dosahují na konci rovinky před závěrečnou dvouzatáčkou
(před dvěma lety až 323,8 km/h). Naopak nejpomaleji se jezdí v zatáčce číslo
10, v níž se - při zařazeném prvním rychlostním stupni – pohybuje rychlost
kolem 60 km/h.
Na trati, na níž se jezdí ve směru hodinových ručiček a na níž
jezdce čeká největší přetížení v zatáčce číslo 5 (3,5 g), se řadí pouze 30krát
a během té doby zchudne palivová nádrž o 2,10 kg benzínu. A letos se na tomto
okruhu, který je mimořádně mírný vůči pneumatikám a na němž v roce 2007 Kubica
předvedl své salto mortale, představí oproti poslední GP Kanady hned 11 jiných
jmen. Deset nováčků a také Michael Schumacher. Němec, jenž je historicky
zdaleka nejúspěšnějším “montrealským“ jezdcem.
Zastaví někdo Schumachera?
Právě on totiž na této trati, na níž už
v F1 absolvoval 15 závodů, sedmkrát vyhrál (za ním je v tomto směru Nelson
Piquet s počtem tří vítězství). A na jeho kontě najdeme i nejvíc pole position
(6), pódií (12), nejrychlejších kol (4) a bodů (106). Stejně, jako nejvíc v
čele závodů odjetých kilometrů (1 910). Z hlediska týmů už je v Kanadě ale
situace mnohem vyrovnanější. Ferrari sice zatím oproti McLarenu vede v počtu
výher jen těsně (11 : 10), ale britský tým získal víc pole position (10) i
nejrychlejších kol (10). Ten italský má zase navrch v počtu pódií (30), bodů
(243) a také kilometrů v čele (3 238). A přestože by snad předchozí statistiky
mohly svádět k názoru, že z hlediska pohonných jednotek je v Kanadě
nejúspěšnější Ferrari, pravda je jiná: prozatím tam kralovaly motory Ford
Cosworth. Ty v zemi hokeje participovaly na největším počtu výher (12), pole
position (14), nejrychlejších kol (15), pódií (39) i bodů (337).
A jak si na kanadské půdě – samozřejmě
s výjimkou Michaela Schumachera – vedl zbytek letošního startovní pole? Žádná
sláva. V Montrealu prozatím dokázal vyhrát jen Alonso, Kubica a Hamilton. Pole
position si odtud přivezl Hamilton (ten dvakrát), spolu s Buttonem a Alonsem,
přičemž na pódium si v Kanadě vyskočili jen Barrichello (pětkrát), Fisichella
(4x), Button, Kubica, Hamilton a Alonso (jednou). Nejrychlejší kolo pak u řeky Svatého
Vavřince zajeli mimo Schumachera dokonce
jen dva současní piloti: Alonso a Barrichello. A kdo se může pochlubit
„kanadskými“ body? Jen Barrichello (38), Alonso (17), Massa
(13), Kubica a Hamilton (10), Trulli (8), Glock (7), Webber a Button (oba 6), Kovalainen (5), de la
Rosa a Vettel (oba jeden). Takže teď, kdy se jich přiděluje celá kupa, mají
všichni šanci svou bilanci vylepšit...