24 hodin Le Mans není jen jeden ze závodů vytrvalostního MS FIA WEC. Je to absolutní fenomén, který fascinuje piloty napříč všemi kategoriemi motorsportu. A jezdci formule 1 nejsou výjimkou. Letos se jich na start nejslavnějšího závodu postaví hned 18 a tady je jejich přehled.
Bývalých pilotů F1 se na startu v Le Mans jako obvykle objevuje celá řada a všichni z nich letos startují v nejvyšší třídě Le Mans Hypercar. Právě jejich posádky budou bojovat o celkové vítězství. Jejich přehled a další zajímavé statistiky propojující svět Le Mans a formule 1 naleznete níže.
Sebastien Bourdais - Cadillac #3 (LMH)
Veterán a rodák z Le Mans, který působil ve formuli 1 v letech 2008 a 2009 u týmu Toro Rosso, svoje štěstí v kariéře našel především v USA. Závodil v Champ Car, IndyCar, nyní se soustředí na sportovní vozy a seriál IMSA WeatherTech SportsCar Championship, kde hájí barvy Cadillacu. S ním pojede i svůj domácí závod. V kokpitu se bude střídat s Rengerem van der Zandem a legendou IndyCar Scottem Dixonem.
Felipe Nasr - Porsche #4 (LMH)
Někdejší pilot Sauberu už delší dobu závodí se sportovními prototypy a to především ve Spojených státech. Brazilec byl tváří Cadillacu ještě v éře DPi, nyní je továrním pilotem Porsche. Střídat se bude s Mathieum Jaminetem a s vítězem Le Mans Nickem Tandym
Andre Lotterer - Porsche #6 (LMH)
Ve formuli 1 má na kontě jediný start za Caterham v sezoně 2014. Doma je především na scéně sportovních vozů, tituly z WEC a z Le Mans získával už s Audi, nyní reprezentuje značku Porsche, pro kterou závodí i ve formuli E. Střídat se bude s Laurensem Vanthoorem a s Kevinem Estrem, který ve čtvrtek pro Porsche #6 získal pole position.
Kamuj Kobajaši - Toyota #7 (LMH)
Poslední japonský pilot, který ve formuli 1 získal pódium. Bývalý pilot Sauberu je už neodmyslitelnou součástí Toyoty, kde kromě jezdeckého zastává i manažerský post. Vítěz Le Mans, šampion WEC a mistr kvalifikačních kol, který ale letos v kvalifikaci havaroval. Střídat se bude s Jose Mariou Lopezem, který musel nahradit zraněného Mika Conwaye. Třetím členem posádky je další expilot F1 Nyck de Vries.
Nyck de Vries - Toyota #7 (LMH)
Sen o formuli 1 se nizozemskému mistrovi světa formule E a šampionovi formule 2 nakonec splnil, jeho loňské angažmá u AlphaTauri však rozhodně šťastné nebylo. Během sezony byl nahrazen Danielem Ricciardem. S ročním odkladem tak nakonec Nyck de Vries přijal nabídku na tovární sedačku u Toyoty ve WEC.
Sebastien Buemi - Toyota #8 (LMH)
Od roku 2009 do sezony 2011 závodil pro Toro Rosso, v Red Bullu šanci nedostal, ale štěstí našel jinde. Švýcar je šampionem formule E, vítězem Le Mans i mistrem světa WEC. Pilot, na kterého se Toyota může stoprocentně spolehnout. Střídat se bude s Brendonem Hartleym a Rjem Hirakawou.
Brendon Hartley - Toyota #8 (LMH)
Po konci továrního Porsche v LMP 1 dostal v roce 2017 šanci u Toro Rosso ve formuli 1. Následně se opět vrátil do WEC, kde v posádce Toyoty #8 nahradil Fernanda Alonsa. Je vytrvalostním mistrem světa i vítězem Le Mans.
Will Stevens - Porsche #12 (LMH)
Ve formuli 1 se objevil u Manoru v roce 2015, ale dobré renomé si udělal v závodech sportovních vozů. Po několika letech s prototypy LMP 2 ho nyní vidíme v nejvyšší třídě LMH se soukromým Porsche stáje JOTA. Minulý závod WEC ve Spa slavně vyhrál jen ve dvojici s Callumem Ilottem.
Romain Grosjean - Lamborghini #19 (LMH)
Francouzského pilota není třeba příliš představovat, poměrně bohatou kariéru pilota formule 1 zakončil u týmu Haas, jehož monopost mu při strašlivé havárii v Bahrajnu zachránil život. V IndyCar se Grosjeanovi po nadějných začátcích tolik nedaří, s povděkem musel přijmout angažmá u malého týmu Juncos. Lamborghini mu ale věří a nabídlo mu tovární sedačku pro vytrvalostní závody IMSA WeatherTech SportsCar Championship a pro Le Mans. Střídat se bude s Italy Matteem Cairolim a Andreou Caldarellim.
Mick Schumacher - Alpine #36 (LMH)
První sezona ve vytrvalostním mistrovství světa WEC okořeněná debutem v Le Mans, kde v roce 1991 startoval s Mercedesem i jeho legendární otec Michael Schumacher. Mick Schumacher se plně soustředí na současné angažmá u Alpinu, stále ale myslí na návrat do F1. U Alpinu bude volné místo po Oconovi. Zároveň je ale prý na stole možnost závodit pro Premu v IndyCar. Teď se ale bude v Le Mans střídat v kokpitu s francouzským duem Nicolas Lapierre, Matthieu Vaxiviere.
Jenson Button - Porsche #38 (LMH)
Mistr světa ze sezony 2009, kdy všem vypálil rybník s monopostem Brawn GP. Le Mans jede potřetí, poprvé tomu tak bylo s prototypem LMP 1 ruské stáje SMP Racing. Miluje NASCAR a právě s touto technikou loni startoval na La Sarthe v rámci experimentální kategorie Garáž 56. Letos jede kompletní sezonu WEC se soukromým Porsche stáje JOTA Sport, v Le Mans se bude střídat s Philem Hansonem a Oliverem Rasmussenem.
Antonio Giovinazzi - Ferrari #51 (LMH)
Bývalý pilot Alfy Romeo ve formuli 1 dostal po nešťastném období ve formuli E asi největší šanci své kariéry. Stal se jedním z vyvolených pro pilotování speciálu Ferrari 499P, prvního rudého vozu z Maranella v nejvyšší třídě v Le Mans po 50 letech. Loni byl na La Sarthe členem vítězné posádky, jak dopadne Giovinazzi letos? Střídat se bude s Jamesem Caladem a Antoniem Giovinazzim.
Daniil Kvjat - Lamborghini #63 (LMH)
O sedačku v Red Bullu i partnerku Kelly Piquet ho připravil Max Verstappen. Předloni měl závodit ve WEC pro ruský tým G-Drive Racing, start války na Ukrajině to ale znemožnil. Loni hájil v LMP 2 barvy stáje Prema, letos už řídí hypervůz Lamborghini a závodí pod italskou licencí. Za volantem se bude Kvjat střídat s Mirkem Bortolottim a Edoardem Mortarou.
Robert Kubica - Ferrari #83 (LMH)
Jediný polský vítěz GP formule 1, který měl nakročeno směrem do Ferrari. Jenže zasáhl osud a Kubica po nehodě při rallye málem přišel o ruku. Obdivuhodně se dokázal vrátit, závodil pro Williams a jeho další kroky vedly též do DTM, kde usedal do kokpitu BMW. Se scénou vytrvalostních závodů se seznámil prostřednictvím kategorie LMP 2 a pro letošek se Kubica konečně dočkal vysněné sedačky ve Ferrari. S vozem #83 kromě něj pojede ještě Robert Švarcman a Jie I-fej.
Jean-Eric Vergne - Peugeot #93 (LMH)
Další z bývalých pilotů Red Bullu, jehož účinkování ve formuli 1 skončilo závoděním pro juniorku Toro Rosso. Vergne je ovšem šampionem formule E a všeobecně respektovaným pilotem, který měl být jedním z tahounů Peugeotu. Jenže trápící se hypervozy 9X8 potřebují víc než jen rychlé jezdce...
Paul di Resta - Peugeot #94 (LMH)
Bývalý pilot stáje Force India s vizáží chladného Skota, který se málokdy dopouští chyb. Závodil též pro Mercedes v DTM a s Peugeotem chtěl bojovat o titul mistra světa WEC i o vítězství v Le Mans. Jenže vozy 9X8 zatím výkonnostě zaostávají a to i po velkém upgradu, po kterém dostaly na příklad zadní křídlo. Střídat se bude s Loicem Duvalem a Stoffelem Vandoornem.
Stoffel Vandoorne - Peugeot #94 (LMH)
Na bývalého pilota McLarenu ve formuli 1 a mistra světa formule E čeká už třetí start v Le Mans. Po předchozích účastech s vozy LMP 1 a LMP 2 pojede poprvé s hypervozem Peugeot. U francouzské tovární stáje povýšil z role rezervního a testovacího pilota na pozici stálého jezdce.
Jack Aitken - Cadillac #311 (LMH)
U Williamsu jednou zaskočil za George Russella a tím jeho kariéra pilota formule 1 skončila. Prozatím. Teď ale nadšeně objevuje svět sportovních vozů a už stihl vyhrát 12 hodin na Sebringu! Na Floridě se mu poštěstilo s Cadillacem, který letos znovu reprezentuje i v Le Mans. Loni zde boural na mokru v prvním kole, letos má velkou motivaci toto zaváhín odčinit.
Mistři F1, kteří vyhráli Le Mans
| Jezdec |
Tituly ve F1 |
Vítězství v Le Mans |
| Mike Hawthorn |
1958 |
1955 |
| Phil Hill |
1961 |
1958, 1961, 1962 |
| Jochen Rindt |
1970 |
1965 |
| Graham Hill |
1962, 1968 |
1972 |
| Fernando Alonso |
2005, 2006 |
2018,2019 |
Jezdci, kteří vyhráli závod v F1 i Le Mans
Přehled jezdců, kteří vyhráli závod formule 1 ale také nejméně jednou v Le Mans, ale nejsou mistři světa F1.
| Jezdec |
Vítězství ve F1 |
Vítězství v Le Mans |
| Jacky Ickx |
8 |
6 (1969, 1975, 1976, 1977, 1981, 1982) |
| Jose Froilán González |
2 |
1 (1954) |
| Maurice Trintignant |
2 |
1 (1954) |
| Ludovico Scarfiotti |
1 |
1 (1963) |
| Lorenzo Bandini |
1 |
1 (1963) |
| Bruce McLaren |
4 |
1 (1966) |
| Dan Gurney |
4 |
1 (1967) |
| Pedro Rodríguez |
2 |
1 (1968) |
| Didier Pironi |
3 |
1 (1978) |
| Johnny Herbert |
3 |
1 (1991) |
| Jochen Mass |
1 |
1 (1989) |
| Michele Alboreto |
5 |
1 (1997) |
Jezdci F1, kteří vyhráli Le Mans
(kromě mistrů světa formule 1 a jezdců, kteří vyhráli nejméně jeden závod F1)
| Jezdec |
Počet startů ve F1 |
Počet vítězství v Le Mans |
| Nico Hülkenberg |
188 |
1 (2015) |
| Martin Brundle |
158 |
1 (1990) |
| Derek Warwick |
147 |
1 (1992) |
| Pierluigi Martini |
118 |
1 (1999) |
| Chris Amon |
96 |
1 (1966) |
| Stefan Johansson |
79 |
1 (1997) |
| Kamuj Kobajaši |
75 |
1 (2021) |
| Hans-Joachim Stuck |
74 |
2 (1986, 1987) |
| Alexander Wurz |
69 |
1 (1996) |
| JJ Lehto |
62 |
2 (1995, 2005) |
| Mark Blundell |
61 |
1 (1992) |
| Henri Pescarolo |
57 |
4 (1972, 1973, 1974, 1984) |
| Sebastian Buemi |
55 |
4 (2018, 2019, 2020, 2022) |
| Jackie Oliver |
50 |
1 (1969) |
| Geoff Brabham |
48 |
1 (1993) |
| Roy Salvadori |
47 |
1 (1959) |
| Bertrand Gachot |
47 |
1 (1991) |
| Louis Rosier |
38 |
1 (1951) |
| Masten Gregory |
38 |
1 (1965) |
| Emanuele Pirro |
37 |
5 (2000, 2001, 2002, 2006, 2007) |
| Mauro Baldi |
36 |
1 (1994) |
| Marc Gene |
36 |
1 (2009) |
| Kazuki Nakadžima |
36 |
3 (2018, 2019, 2020) |
| Brendon Hartley |
25 |
3 (2017, 2020, 2022) |
| Yannick Dalmas |
24 |
4 (1992, 1994, 1995, 1999) |
| David Brabham |
24 |
1 (2009) |
| Jan Lammers |
23 |
1 (1988) |
| Lucien Bianchi |
17 |
1 (1968) |
| Richard Attwood |
16 |
1 (1970) |
| Allan McNish |
16 |
2 (1998, 2008) |
| Johnny Dumfries |
15 |
1 (1988) |
| Olivier Gendebien |
14 |
4 (1958, 1960 až 1962) |
| Ron Flockhart |
13 |
2 (1956, 1957) |
| Peter Whitehead |
10 |
1 (1951) |
| Volker Weidler |
10 |
1 (1991) |
| Helmut Marko |
9 |
1 (1971) |
| Derek Bell |
9 |
5 (1975, 1981, 1982, 1986, 1987) |
| Vern Schuppan |
9 |
1 (1983) |
| Paolo Barilla |
9 |
1 (1985) |
| Carroll Shelby |
8 |
1 (1959) |
| Gijs van Lennep |
8 |
2 (1971, 1976) |
| Duncan Hamilton |
5 |
1 (1953) |
| Ivor Bueb |
5 |
2 (1955, 1957) |
| Peter Walker |
4 |
1 (1951) |
| Nino Vaccarella |
4 |
1 (1964) |
| Tony Rolt |
3 |
1 (1953) |
| Hermann Lang |
2 |
1 (1952) |
| Gerard Larrousse |
1 |
2 (1973, 1974) |
| Andre Lotterer |
1 |
3 (2011, 2012, 2014) |