Patnácté výročí jedné černé a matné vzpomínky

Šťastných patnáct let.

Ačkoli o té tragické události bylo napsáno již hodně, nelze v tento den, ve který mají muži jako já jiné priority (rozuměj líbat nádherné, mladé, perspektivní ženy, jako je například moje úžasná manželka, pod rozkvetlou - letos odkvetlou - třešní), nepřipomenout ten den.

Je jím 1. květen, konkrétně roku 1994. Dnes je tomu přesně 15 let. Zemřel Ayrton Senna. Velikán formule 1, který se mohl stát větším, než byl, svou smrtí, ale jeho charisma ještě v dobách, kdy žil, bylo nepřekonatelné.

Nebudu si hrát na pamětníka či odbnorníka. V roce 1994 jsem byl prakticky ještě dítě, byť si ty obrázky pamatuji přesně. V té chvíli jsem ještě ani netušil, že formuli 1 propadnu. Fasncinovala mě, aniž bych si to uvědomoval.

Profesinálně jsem se F1 začal věnovat až pět let poté, ale milník roku 1994 nelze zapomenout. Dodnes jej mám na VHS, ačkoli již dnes nemám na čem si záznam přehrát. Kazety však stále uchovávám a jednou si je na DVD nechám převést.

Nejsem pověrčivý, ale ten víkend byl fakt černý. Rubens Barrichello, který naprosto neuvěřitelně závodí ještě dnes, v páteční kvalifikaci absolvoval hodně ošklivou havárii a jeho krajan Ayrton Senna měl o něj velké starosti. A když v sobotu nehezky boural Rakušan Roland Ratzenberger v doprovodu velmi nepěkných televizních záběrů a šasi křehkých jako skořápka vajíčka, Senna si vysloužil trest za využití (zneužití) servisního vozu, kterým se nechal dovézt na místo neštěstí. Jen pár set metrů za místem, na kterém měl za pár hodin sám zemřít.

Má drahá žena mi vždy hubuje, když uvažuji o angažování svého syna pro motorsport. Ale já ji řikám: "Podívej se na Petra Čecha. Ten měl velké štěstí, že ještě žije, a to jde jen o fotbal. Podívej se na hokejisty a jejich podřezané tepny a žíly či katastrofální selhání srdce. Ve formuli 1 (dnes) neumřel nikdo již patnáct let! A co víc, nikdo nebyl vážně zraněn."

Ano, nesmíme zapomenout na nešťastné bouračky Ralfa Schumachera v Indianapolis v letech 2004 a 2005 a pak velmi nebezpečně vypadající bouračku mezi Nickem Heidfeldem a Takumem Satóem na rakouském A1 Ringu roku 2002. Ale ještě před deseti lety by ani jeden z nich nežil, nebo by byl přinejmenším ochromen, a to nelze přehlédnout.

Vedle intenzivní snahy FIA o zpřísnění bezpečnostních opatření je nutné, možná trochu morbidně, poděkovat tragickým úmrtím Ratzenbergera a Senny 1. května 1994 za to, že od té doby se mohou piloti F1 cítit bezpečně. Právě díky nim lze bez nadměrné dávky drzosti možné prohlásit, že F1 je dnes daleko bezpěčnějším sportem, než například fotbal nebo hokej.

A to není málo.

Sledujte F1Sport.cz na Facebooku Další článek
21:05 | Montreal zrušil závody (dva) formule E. V červenci to mělo být finále aktuální sezóny.
14. prosince | Pro @charouzracing budou v příštím roce závodit Louis Delétraz a Antonio Fuoco z Jezdecké akademie Ferrari.