Rok co rok láká 24 hodin Le Mans celou řadu bývalých pilotů formule 1 a letošní 89. ročník není výjimkou. Někteří už jsou na trati La Sarthe starými mazáky, na některé však čeká premiéra…
Kamuj Kobajaši (Toyota GR010 Hybrid #7; LMP 1)
Kamuj Kobajaši je u továrního týmu Toyota jedním z několika jezdců se zkušenostmi z formule 1. Vítěz závodu GP2 debutoval v „královně motorsportu“ v roce 2009 a jeho poslední sezónou se stal rok 2014. Ve formuli 1 vystřídal stáje Panasonic Toyota Racing, BWM, Sauber a Caterham. Největšího úspěchu v F1 se dočkal v roce 2012, kdy s monopostem Sauber obsadil třetí místo ve své domácí japonské grand prix. Ve WEC debutoval v roce 2013 u Ferrari a od roku 2016 je nepřetržitě členem továrního týmu Toyota v LMP 1. V Le Mans dojel nejlépe druhý v letech 2016, 2018 a 2019. Jako „správný Japonec“ Kobajaši pochopitelně vyzkoušel i série Super Formula a Super GT.
V sezóně WEC 2021 vyhrál Kobajaši spolu s Mikem Conwayem a Jose Mariou Lopezem závod v Monze. Ve Spa byla posádka „sedmičky“ třetí, v Portimau druhá a po Kobajašiho zisku bodu za pole position v Le Mans ztrácí v šampionátu 5 bodů na sesterskou posádku vozu #8.
Foto: Toyota Gazoo Racing
Pokračování 2 / 18
Brendon Hartley (Toyota GR010 Hybrid #8; LMP 1)
Jednatřicetiletý Novozélanďan absolvoval ve formuli 1 25 závodů v barvách týmu Toro Rosso, svoji reputaci si ale vybudoval především na scéně sportovních vozů. Ve světovém vytrvalostním šampionátu zasáhl od jeho vzniku v roce 2012 do každé z odjetých sezon a největší úspěchy slavil v barvách Porsche. S německou tovární stájí se v letech 2015 a 2017 stal dvakrát mistrem světa a v posádce s Němcem Timem Bernhardem a krajanem Earlem Bamberem vyhrál 24 hodin Le Mans 2017. Na tento triumf navázal už jako pilot Toyoty #8 loni, letos může přidat třetí vítězství na La Sarthe.
Foto: Toyota Gazoo Racing
Pokračování 3 / 18
Sébastien Buemi (Toyota GR010 Hybrid #8; LMP 1)
Švýcar Sébastien Buemi prožívá závodnicky velmi vytížené období. Již několikátou sezónu v řadě totiž kombinuje angažmá u Toyoty v LMP 1 s působením ve formuli E, kde pilotuje monopost stáje Nissan.
Jednatřicetiletý rodák z Aigle je ve WEC členem továrního týmu Toyota od návratu japonské automobilky do vytrvalostních závodů v roce 2012. Od té doby se stal dvakrát mistrem světa (2014, 2019) a v posledních třech letech třikrát vyhrál Le Mans. Letos má šanci tento úspěch zopakovat, a navíc ho okořenit třetím titulem světového šampiona vytrvalostních závodů.
Před přestupem do kategorie LMP 1 strávil Buemi sezóny 2009, 2010 a 2011 u týmu Toro Rosso ve formuli 1 a členem rodiny Red Bull je dodnes.
Foto: Toyota Gazoo Racing
Pokračování 4 / 18
Kazuki Nakadžima (Toyota GR010 Hybrid #8; LMP 1)
Nakadžima je po Kobajašim druhým japonským bývalým pilotem formule 1 u továrního týmu Toyota ve WEC. Šestatřicetiletý rodák z Okazaki strávil v F1 v letech 2007 až 2009 tři sezóny u týmu Williams a jeho nejlepším výsledkem bylo šesté místo z australské grand prix 2006. Kazuki Nakadžima je podobně jako Buemi členem továrního programu Toyoty v LMP 1 již od roku 2012 a v supersezoně WEC 2018/2019 se stal společně se Švýcarem a Fernandem Alonsem mistrem světa. V Le Mans dovezl svoji Toyotu #8 triumfálně do cíle na první místě v roce 2018, druhé vítězství ve spolupráci s Alonsem a Buemim přidal předloni. V minulém roce završil vítězný hattrick s Buemim a s novým parťákem Brendonem Hartleym. Stejně jako Kamuj Kobajaši ze sesterského vozu #7 má bohaté zkušenosti z japonských seriálů Super Formula a Super GT.
Foto: Toyota Gazoo Racing
Pokračování 5 / 18
Juan Pablo Montoya (Oreca 07 – Gibson #21; LMP 2)
Pětačtyřicetiletý Kolumbijec Juan Pablo Montoya debutoval v největším vytrvalostním závodě světa v roce 2018 a s Ligierem JS P217 týmu United Autosports získal třetí místo ve třídě LMP 2. Letos pojede Le Mans potřetí a opět v LMP 2, stejně jako loni s prototypem Oreca 07 Gibson #21 týmu DragonSpeed. Rodák z Bogoty přišel do formule 1 v roce 2001 poté, co o rok dříve poprvé v kariéře vyhrál Indy 500. Ve světě „královny motorsportu“ následně strávil šest sezón u týmů BMW Williams a McLaren, získal sedm vítězství a dvakrát skončil na třetím místě v celkovém pořadí. Z F1 odešel Montoya do NASCAR, kde v hlavní sérii absolvoval 255 závodů. Z NASCAR vedly Montoyovi kroky do IndyCar, kde absolvoval v letech 2014 až 2016 tři kompletní sezóny u týmu Penske a získal své druhé vítězství v Indy 500. Juan Pablo Montoya je dále několikanásobným účastníkem závodu 24 hodin v Daytoně a předloni se stal šampionem IMSA WeatherTech SportsCar Championship ve spolupráci s Danem Cameronem.
Foto: IndyCar
Pokračování 6 / 18
Paul di Resta (Oreca 07 – Gibson #23; LMP 2)
Brit Paul di Resta má na svém kontě tři kompletní sezóny ve formuli 1, kde v letech 2011 až 2013 závodil pro tým Force India. Svého posledního startu se však dočkal až v roce 2017, kdy z pozice rezervního jezdce týmu Williams zaskočil v Maďarsku za indisponovaného Felipeho Massu.
Do roku 2019 působil deset sezon v řadě v DTM, po odchodu Mercedesu z německého šampionátu cestovních vozů v předloňské sezoně hájil barvy britské značky Aston Martin.
V Le Mans pojede di Resta počtvrté v řadě za tým United Autosports Zaka Browna ve třídě LMP 2 a podruhé s prototypem Oreca 07 Gibson. Letos jeho parťáky budou Britové Wayne Boyd a Alex Lynn.
Paul di Resta už s týmem United Autosports absolvoval také čtyřiadvacetihodinovku v Dayotně 2018 a s britsko-americkým týmem sbírá starty v Evropské Le Mans Series i ve WEC.
Foto: Getty Images / Clive Mason
Pokračování 7 / 18
Stoffel Vandoorne (Oreca 07 – Gibson #28; LMP 2)
Devětadvacetiletý Belgičan se vrací do Le Mans po roční přestávce, svůj druhý start na La Sarthe si připíše s prototypem Oreca 07 Gibson #28 britské stáje JOTA Sport, se kterou absolvuje kompletní sezonu vytrvalostního mistrovství světa FIA WEC. Vandoorne měl letos dvojí angažmá, starty ve WEC kombinoval se závoděním pro Mercedes ve formuli E, jejíž sezona vyvrcholila minulý víkend v Berlíně. Ve formuli 1 strávil belgický pilot dvě kompletní sezony 2017 a 2018 u McLarenu.
Foto: Getty Images / Charles Coates
Pokračování 8 / 18
Will Stevens (Oreca 07 – Gibson #37; LMP 2)
Sedmadvacetiletý rodák z Rochfordu v Essexu absolvoval s týmy Caterham a Marussia celkem dvacet velkých cen v letech 2014 až 2015. Ve WEC debutoval Will Stevens v roce 2016 ve třídě LMP 2 u týmů G-Drive a Manor. V Le Mans letos pojede popáté, nejlepšího výsledku zde dosáhl v roce 2017, když spolu s Robertem Smithem a Driesem Vanthoorem s vozem Ferrari 488 GTE zvítězil ve třídě LMGTE – AM. O rok dříve obsadil Stevens druhé místo v LMP 2 v barvách G-Drive. Letos pojede v Le Mans Stevens s týmem Jackie Chan DC Racing, v kokpitu prototypu Oreca 07 Gibson #37 se bude střídat s Ho-Pin Tungem a Gabrielem Aubrym.
Foto: Getty Images / Lars Baron
Pokračování 9 / 18
Giedo van der Garde (Oreca 07 – Gibson #29; LMP 2)
Holanďan Giedo van der Garde absolvoval ve formuli 1 jednu kompletní sezónu, a to v roce 2013 za Caterham. Nejvíce však ve spojení s „královnou motorsportu“ proslul svojí žalobou na tým Sauber, který van der Gardemu upřel právo závodit pro tuto stáj v sezóně 2015. Po soudním sporu musel Sauber zaplatit van der Gardemu odškodné. Ve WEC se tento Nizozemec zúčastnil čtyř závodů v LMP 2 v roce 2016 a kompletní supersezonu 2018/2019 absolvoval se stájí Racing Team Nederland. Pro stejný tým jezdil loni a ve stejných barvách pokračuje také letos. Le Mans se zúčastnil poprvé ve zmíněném roce 2016, kdy s týmem G-Drive závod nedokončil. V sezoně 2018 dojel s Dallarou nizozemského týmu jedenáctý absolutně a sedmý v LMP 2. V této sezoně WEC musel van der Garde vynechat závod v Monze kvůli pozitivnímu testu na koronavirus.
Foto: Getty Images / Paul Gilham
Pokračování 10 / 18
Anthony Davidson (Oreca 07 – Gibson #38; LMP 2)
Zkušený dvaačtyřicetiletý Anthony Davidson již v Le Mans patří mezi staré známé tváře. Britský pilot zde debutoval již v roce 2003 s vozem Ferrari 550-GTS Maranello týmu Velox Prodrive Racing a následně francouzskou vytrvalostní klasiku nevynechal ani jednou v rozmezí let 2009 až 2017. Pokaždé v tomto období na La Sarthe startoval v královské třídě LMP 1, a to jednou s Aston Martinem, dvakrát s Peugeotem a šestkrát s Toyotou. I když Davidson startoval v továrních týmech, tak se celkového vítězství nedočkal. Nejblíže triumfu byl v roce 2013, kdy spolu se Sébastienem Buemim a Stéphanem Sarrazinem dojel s Toyotou TS030 Hybrid na druhém místě.
Na startu neslavnější čtyřiadvacetihodinovky chyběl po delší době až v roce 2018, kdy svoji závodní sedačku u Toyoty ve WEC přenechal Fernandu Alonsovi. Do „supersezóny“ FIA WEC 2018/2019 však nakonec Anthony Davidson naskočil alespoň v jejím průběhu do třídy LMP 2, kde posílil tým DragonSpeed.
I když Davidson nikdy nevyhrál Le Mans, tak se může alespoň pyšnit titulem mistra světa ve vytrvalostních závodech. Ten získal v sezóně 2014 společně se Sébastienem Buemim.
Ve světě formule 1 se britský jezdec pohyboval v letech 2002 až 2008. V sezóně 2002 si připsal v Maďarsku a v Belgii dva premiérové starty s monopostem Minardi. V roce 2004 byl poté testovacím pilotem Hondy, s jejímž vozem BAR 007 absolvoval o rok později GP Malajsie. V sezóně 2006 opět zůstal jen u testování, ale v roce 2007 se Anthony Davidson konečně dočkal a absolvoval kompletní sezónu s týmem Super Aguri F1. Pro stejnou stáj poté ještě odjel první čtyři velké ceny sezóny 2008.
Foto: Getty Images / Mark Thompson
Pokračování 11 / 18
Robert Kubica (Oreca 07 – Gibson #41; LMP 2)
Zřejmě netřeba příliš představovat. Na debut v Le Mans se chystá nejenom jediný polský pilot F1, ale rovněž jediný polský vítěz grand prix. Kubica se radoval z triumfu v Montrealu v roce 2008 jen rok poté, co na stejném místě hrozivě havaroval. Po nešťastném návratu do „královny motorsportu“ k týmu Williams strávil loňskou sezonu v DTM a od letoška se naplno věnuje závodům sportovních vozů. Na úvod roku mu nepřálo štěstí v Daytoně, kde se kvůli technickým problémům během závodu ani nestihl dostat za volant. V Evropské Le Mans Series to už ale je jiná písnička. Kubica společně s Louisem Deletrazem Jie I-fejem vyhrál první dva závody sezony v Barceloně a na Red Bull Ringu. V Le Mans bude v LMP 2 posádka belgické stáje WRT patřit do okruhu favoritů na vítězství.
Foto: Getty Images / Clive Rose
Pokračování 12 / 18
Roberto Merhi (Oreca 07 – Gibson #25; LMP 2)
Španěl Roberto Merhi závodil ve formuli 1 v roce 2015 a jeho nejlepším výsledkem s monopostem Manor Marussia bylo dvanácté místo ve Velké ceně Velké Británie. Šampion Formula 3 Euro Series z roku 2011 má zkušenosti i z DTM a v Le Mans bude letos startovat potřetí. Na trati La Sarthe Merhi debutoval v sezoně 2016 za volantem prototypu Oreca 05-Nissan třídy LMP 2. Společně s týmovými kolegy u stáje Manor Torem Gravesem a Matt Raoem ale do cíle nedojel, posádka musela odstoupit po 283 kolech.
Foto: Getty Images / Clive Mason
Pokračování 13 / 18
Jan Magnussen (Oreca 07 Gibson #49; LMGTE – AM)
Již velmi zkušený dánský pilot a otec Kevina Magnussena se v roce 2021 zúčastní již svého třiadvacátého Le Mans. Od roku 2004 závodil na trati La Sarthe Jan Magnussen s vozy Chevrolet Corvette, se kterými zde získal čtyři vítězství ve třídách GTS a GT1. Od minulé sezony však už Dán není továrním jezdcem Corvette Racing, minulý rok na trati La Sarthe nastoupil s vozem Ferrari 488 GTE EVO, letos pojede s prototypem. Ve voze Oreca 07 Gibson #49 se bude střídat s krajanem Andersem Fjordbachem a se svým synem Kevinem Magnussenem.
Foto: Getty Images / Mark Thompson
Pokračování 14 / 18
Kevin Magnussen (Oreca 07 Gibson #49; LMP 2)
Velký debut a zároveň splnění rodinného snu. Během jeho kariéry ve formuli 1 to ještě nebylo možné, po odchodu z týmu Haas se však Kevinu Magnussenovi otevřely široké možnosti, díky čemuž konečně absolvuje Le Mans v jedné posádce společně se svým otcem Janem.
Z Haasu zamířil Kevin Magnussen po loňském roce do USA, kde se dostal do světa sportovních vozů. S prototypem Cadillac DPi týmu Chipa Ganassiho absolvuje kompletní sezonu IMSA WeatherTech SportsCar Championship a v Detroitu vybojoval společně s Rengerem van der Zandem první vítězství. Kromě toho si už stihl vyzkoušet i IndyCar. Od příštího roku bude součástí továrního týmu Peugeot, letos tak využívá jedinou šanci pro start v Le Mans společně s otcem.
Foto: Getty Images
Pokračování 15 / 18
Gianmaria Bruni (Porsche 911 RSR-19 #91; LMGTE – PRO)
Čtyřicetiletý Ital Gianmaria Bruni si své renomé vybudoval především v závodech sportovních vozů, kde po mnoho sezón v různých šampionátech reprezentoval značku Ferrari. S továrními vozy italského výrobce získal i dva tituly ve WEC a tři vítězství v Le Mans ve třídách GT2 a LMGTE – PRO.
Po sezóně 2016 však Bruni řady Ferrari opustil a přestoupil ke konkurenčnímu Porsche. S německou značkou dosáhl na první dvě pódia v roce 2017 v zámořském šampionátu IMSA WSC, když dojel dvakrát druhý na okruzích Lime Rock Park a Road America. O rok později získal za volantem Porsche třetí místo na Sebringu.
V sezóně FIA WEC 2018/2019 závodil Bruni pro tovární Porsche ve třídě LMGTE – PRO ve dvojici spolu s Richardem Lietzem a toto spojení fungovalo. Lietz a Bruni byli druzí v Le Mans a v Šanghaji a vyhráli tisícimílový závod na Sebringu. Svým bodovým přínosem tak německému továrnímu týmu značně přispěli k vítězství v mistrovství světa značek vozů GTE. Letos byl Bruni společně s Rakušanem Richardem Lietzem zatím dvakrát čtvrtý a jednou třetí.
Během svojí kariéry Gianmaria Bruni nakoukl i do formule 1, kde absolvoval kompletní sezónu 2004 s týmem Minardi Cosworth.
Foto: Getty Images / Alexander Hassenstein
Pokračování 16 / 18
Felipe Nasr (Oreca 07 Gibson #82; LMP 2)
Brazilský závodník a šampion IMSA WeatherTech SportsCar Championship z roku 2018 Felipe Nasr pojede své druhé Le Mans. Vítěz dvou posledních závodů této sezony IMSA WSC, kde se střídá v Cadillacu s krajanem Pipem Deranim, je letos na La Sarthe součástí posádky týmu Risi Competizione, který startuje netradičně v LMP 2. V kokpitu se Nasr bude střídat s Oliverem Jarvisem a Ryanem Cullenem. Osmadvacetiletý rodák z Brasílie strávil ve formuli 1 dvě kompletní sezony 2015 a 2016 u týmu Sauber.
Foto: Getty Images / Lars Baron
Pokračování 17 / 18
Giancarlo Fisichella (Ferrari 488 GTE EVO #54; LMGTE – AM)
Již osmačtyřicetiletý zkušený Giancarlo Fisichella má na svém kontě 229 startů ve velkých cenách formule 1, které v letech 1996 až 2009 nasbíral u týmů Minardi, Jordan, Benetton, Sauber, Renault, Force India a Ferrari. Rodák z Říma v „královně motorsportu“ třikrát vystoupil i na stupínek nejvyšší. Po odchodu z formule 1 se Fisichella přeorientoval na závody sportovních vozů, od roku 2010 celkem jedenáctkrát absolvoval Le Mans s vozy Ferrari F430 GT2, 458 Italia GT2 a 488 GTE. Mimo Le Mans kombinuje Fisichella závody WEC s podniky zámořského IMSA WSC. V aktuálně probíhající sezóně hájí Giancarlo Fisichella barvy týmu AF Corse ve třídě LMGTE – AM světového vytrvalostního šampionátu.
Foto: Ferrari
Pokračování 18 / 18
Ostatní
Kromě bývalých jezdců může fanouška F1 zajímat ještě několik dalších jmen. Ve voze #32 United Autosport jede v posádce Manual Maldonado, bratranec Pastora Maldonada.
Ve Ferrari #80 týmu Iron Lynx jede junior Ferrari Callum Ilott.
Foto: Getty Images / Bryn Lennon