Osobnost: Clay Regazzoni

Gian-Claudio Giuseppe Regazzoni, jak znělo celé jeho jméno, se narodil 5. září 1939 v Luganu ve Švýcarsku. Se závoděním začal v šedesátých letech. Okusil formuli 3, ve které byl velmi úspěšný. Následně začal závodit také ve formuli 2. Regazzoni byl znám svým divokým jezdeckým stylem, a dost možná právě proto si jej Enzo Ferrari v roce 1970 vybral a dal mu šanci předvést se za volantem monopostu formule 1.

Jeho prvním závodem v královně motorsportu byla Velká cena Nizozemska. V ní po velmi vydařeném výkonu dojel, byť se ztrátou jednoho kola, na krásném čtvrtém místě. Svého prvního vítězství ve formuli 1 se dočkal o pár měsíců později v GP Itálie. Premiérový triumf však zastínila tragická nehoda z předcházejícího dne, při níž zemřel Jochen Rindt. Do konce roku přidal Regazzoni ještě další dvě pódiová umístění a s bilancí třiatřiceti bodů obsadil v konečném pořadí třetí příčku. V následujících dvou sezonách se však forma vozů z Maranella velmi zhoršila. V letech 1971 a 1972 skončil Švýcar celkové sedmý. Pro další ročník se rozhodl změnit stáj a zamířil do BRM.

S nadějí na lepší vůz se musel ale velmi rychle rozloučit. Nejlepším počinem v sezoně 1973 byly dvě šesté příčky z Brazílie a Rakouska. Po velmi nevydařeném roce, který byl za celou Regazzoniho kariéru ve formuli 1 vůbec tím nejhorším, se vrátil, i s týmovým kolegou Laudou, zpět do Ferrari. Sezona 1974 byla pravým opakem sezony předcházející. Švýcar si připsal vítězství v Německu a k tomu dalších šest umístění na stupních vítězů. Do posledního závodu vstupoval společně s Emersonem Fittipaldim se shodným počtem bodů. Oba jich měli na kontě dvaapadesát. Regazzoni však závod dokončil až jako jedenáctý, zatímco Fittipaldi vybojoval čtvrté místo a rozdílem tří bodů se radoval z titulu mistra světa. Švýcar v barvách Ferrari se musel spokojit s konečnou druhou příčkou. Blíže k titulu šampióna F1 už nikdy nebyl. O rok později se jej boj o celkový triumf netýkal. Regazzoni zůstal ve stínu svého týmového kolegy Nikiho Laudy, který sezonu 1975 s přehledem ovládl. Sice znovu zvítězil ve Velké ceně Itálie, jeho pětadvacet bodů ale na lepší než páté místo nestačilo. Rok 1976 byl téměř stejný. Švýcarský jezdec opanoval závod v Long Beach. Celkem však získal pouhých jednatřicet bodů, což bylo ve velkém kontrastu s kolegou Laudou, jenž jich na svém kontě měl osmašedesát, a to navzdory tomu, že vynechal dva závody. Pro sezonu 1977 se Ferrari rozhodlo nahradit Claye Regazzoniho Carlosem Reutemannem a Švýcar, kterého si jen málokdo uměl představit bez typického hustého kníru, se musel poohlédnout po novém angažmá.

To našel u britského týmu Ensign, jehož vozy ale měly ke konkurenceschopnosti velmi daleko. Regazzoniho maximem byla dvě pátá místa. Z osmi závodů byl nucen odstoupit a do dalších dvou se dokonce ani nekvalifikoval. Sezonu završil se ziskem pěti bodů, a tak se rozhodl od Ensignu odejít a zamířil do stáje Shadow. Nicméně, americký tým trápily finanční potíže a na jeho výsledcích to bylo velmi patrné. Body si Regazzoni připsal pouze v Brazílii a ve Švédsku, kde dojel pátý. Po jedné sezoně Shadow opustil a podepsal smlouvu s Williamsem. Ročník 1979 byl o poznání lepší. Byť z prvních šesti závodů nedojel do cíle ani jednou na bodované pozici, v Monaku skončil druhý a v GP Velké Británie po třech letech znovu zvítězil. Bylo to zároveň první vítězství pro stáj Williams. Ve zbytku sezony převzal iniciativu jeho kolega Alan Jones, jenž skončil celkově třetí, zatímco Švýcar obsadil konečné páté místo.

Paradoxem je, že to byl znovu Reutemann, který jej připravil o závodní sedačku ve Williamsu pro rok 1980 a Regazzonimu tak nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět k Ensignu. V Argentině, Brazílii a Jihoafrické republice na body nedosáhl. Čtvrtým závodem byla Velká cena USA-západ na okruhu v Long Beach. Naneštěstí, třicet kol před cílem selhaly Regazzonimu brzdy, Švýcar vyjel z tratě a ve vysoké rychlosti narazil do odstaveného vozu, který jej katapultoval do betonové bariéry. Při této kolizi utrpěl velmi vážná poranění, po kterých ochrnul na spodní část těla a byl připoután na invalidní vozík. S koncem závodní kariéry se ale navzdory svému osudu smířit nehodlal. V osmdesátých letech se zúčastnil několika závodů se speciálně upravenými vozy pro tělesně postižené a v roce 1988 startoval i ve slavné rally Paříž - Dakar. Clay Regazzoni zemřel 15. prosince 2006 při automobilové nehodě na italské dálnici nedaleko Parmy poté, co se svým vozem narazil ve vysoké rychlosti do pomalu jedoucího kamiónu.