Osm písmenek se vrací

Na počátku příběhu, jenž začal v roce 1958 v malé londýnské dílně, stál tehdy u Lotusu pracující Mike Costin a s ním i někdejší inženýr RAF Keith Duckworth. Tohle duo pak firmě, která později vystřídala hned několik partnerů i vlastníků (například Ford či Volkswagen Group), dodalo nejen spoustu úžasných nápadů a řešení, ale samozřejmě i jméno. To se totiž narodilo spojením zkratek jejich příjmení. Firmička, zabývající se úpravou, vývojem a výrobou závodních motorů se brzy spojila se značkou Ford. Pro tu v Cosworthu vyvíjeli motory slabších monopostů a jejich prostřednictvím párkrát nakoukli i do F1.

Vznik legendy
Ovšem doopravdy dorazil Cosworth do MS až zásluhou čtyřválce, který původně pocházel z vozu Ford Cortina a v jejich úpravě – jako typ FVA - poháněl ve F2 monoposty Matra MS7. Tenhle 16ventilový motor o objemu 1,6 se totiž v roce 1967 u Cosworthu stal základním kamenem všech firemních úspěchů. Společnost, jež se později přestěhovala na St.James Mills Road v Northamptonu, jej totiž – na základě objednávky Colina Chapmana  - přepracovala tak, že dva tyto čtyřválce spojila. A tím de facto vznikl slavný třílitrový osmiválec DFV s úhlem rozevření 90°. Motor, poprvé nasazený prostřednictvím Lotusu 49, který prakticky okamžitě dokázal šokovat i měnit historii: v MS vyhrál už svůj první závod (GP Nizozemska 1967) a přiřadil se k legendám. Nedivme se.

Tato 168 kg vážící pohonná jednotka, jíž si mohl od následující sezony kdokoliv za 7 500 liber koupit, totiž už v sezoně 1969 vyhrála každý závod světového šampionátu a nakonec byla v nejrůznějších derivacích používána téměř 20 let: naposledy s ní do sezony 1985 vyrazily vozy Minardi. Za tu dobu se otáčky zvýšily z původních 9000 až na 11 100 ot./min., výkon vzrostl ze 420 na 495 k a typ DFV během času stačil v MS vyhrát 155 závodů (naposledy Alboreto s Tyrrellem 011 v GP USA 1983). Ale jeho trumfy nebyly výsledkem toho, že by snad northamptonské osmiválce hýřily vyšším výkonem než konkurence. Výhoda spočívala spíš v menší hmotnosti a především ve faktu, že motor nebyl samostatným komponentem, ale nedílnou součástí podvozkové skořepiny.

Těžké hledání následníků
Pokračováním slavného DFV se v roce 1982 stal třílitr BFY s hmotností 150 kg, ale protože F1 se zhlédla v turbomotorech, už po třech letech byl nahrazen jedenapůllitrovým přeplňovaným šestiválcem GBA. Ten měl rozevření válců 120°, a používaly jej týmy Haas-Lola i Benetton, přičemž u toho druhého mu v kvalifikační verzi naměřili výkon přes 1000 k. V sezoně 1987 v Northamptonu vyvinuli třiapůllitrový osmiválec DFZ s výkonem 575 k, jenž hřměl za zády pilotů stájí Tyrrell, AGS, March, Coloni a Larrousse, ale ten byl brzy vystřídán výkonnějším DFR. Na počátku 90. let se pak představil nový osmiválec HB, jenž na tratích vydržel do roku 1994 a právě ten pro Cosworth přinesl i první výhru od éry DFV (v GP Japonska 1989 s ním a vozem Benetton vyhrál Nannini).

Následník - osmiválec Cosworth EC Zetek-R s objemem 3497 cm³ a původním výkonem 750 k – zase pomohl k prvnímu titulu Michaelu Schumacherovi a pro sezonu 1995 (v té se v F1 měnily třiapůllitrové motory na třílitrové) z něho byly vyvinuty dvě různé varianty: ECA pro tým Sauber a poněkud slabší model ED pro stáje Simtek, Forti a Minardi. Jenže následníci modelu DFV se hledaly těžce. Přesto, že v  roce 1996 se na okruzích s písmenky Cosworth objevil i první desetiválec: třílitrový Zetek-R s výkonem 790 k. Od sezony 2000 začal jméno Cosworth používat Ford pro pohonné jednotky VJ, pohánějící monoposty Jaguar i Minardi. Světoznámé spojení Fordu a Cosworthu – prostřednictvím dalších modelů (s typem RS1 Fisichella získal při GP Brazílie 2003 dosud poslední výhru pro Cosworth) dokázalo na světě vydržet až do konce roku 2004.

Samostatný Cosworth
Od následující sezony byla totiž northamptonská firma rozdělena na dvě samostatné divize (tu závodní vlastní Kevin Kalhoven a Gerard Forsythe) a v souvislosti se závodními motory se už objevovalo pouze jméno Cosworth. A v té době se 10válec TJ2005 stal v F1 srdcem monopostů Minardi a Red Bull. V sezoně 2006 – v níž byly pohonné jednotky monopostů F1 zredukovány na osmiválce o objemu 2,4 l - se pak motory Cosworth objevily v MS zatím naposledy. Tehdy byla součástí vozů Toro Rosso a nový model CA2006 použily vozy Williams. Nedá se však tvrdit, že by u téhle derniéry zněly fanfáry: Rosberg s nimi zajel v GP Bahrajnu nejrychlejší kolo, ale nejlepším výsledkem bylo šesté Webberovo místo v témže závodě.

V roce 2008 ovšem Cosworth stačil vyhrát výběrové řízení FIA a to je i důvodem, proč v přicházející sezoně s novými a relativně lacinými osmiválci této značky počítají týmy Lotus, Williams, Campos, USF1 i Virgin. A firma, jejíž motory samozřejmě získaly i velké úspěchy v dalších automobilových disciplínách (Keith Duckworth, jenž před pěti lety zemřel, v roce 1969 dokonce pověřil Robina Herda stavbou vozu F1, který však nikdy nezávodil) tak bude mít opět šance své dlouhodobé statistiky vylepšit. Jde o to, jak rychle jí to půjde.

Motory Cosworth a Ford Cosworth v F1
Vozy 69 různých značek, které použily motory Ford Cosworth či Cosworth, absolvovaly doposud ve světovém šampionátu 600 závodů, tedy 73,3 procent závodů jeho historie. Alespoň jeden závod odjelo s těmito motory 328 různých pilotů a tyto pohonné jednotky participovaly na 176 výhrách, 139 pole position, 535 pódiích, 161 nejrychlejších kolech a na zisku 4 389,5 bodů.