Poprvé se ulice Monte Carla staly kulisou automobilových závodů v roce 1929. Byly jí i v úvodním ročníku mistrovství světa vozů F1, jenže pak se knížecí podhradí z kalendáře šampionátu vytratilo.
Pětiletou absenci měla na svědomí nejen
hromadná havárie hned v prvním kole GP Monaka 1950 (po ní z Tabákové zatáčky
neodjelo devět z 19 startujících vozů), ale především tehdejší technická neschopnost zajistit v
případě nehody na úzké trati průjezdnost. V roce 1952 se při náhradním závodě
cestovních vozů v Monte Carlu dokonce zabil Luigi Fagioli, ale GP závod se
přesto v roce 1955 na francouzskou Riviéru vrátil. A přestože v něm hned
napoprvé se svou Lancií pro změnu spadl do moře Alberto Ascari a o 12 let
později prakticky na stejném místě smrtelně havaroval Lorenzo Bandini, už nikdy
ze závodního kalendáře nezmizel. Naopak, stal se jeho ozdobou a událostí
sezony.
Letos už se proto na tomto městském
okruhu (při své premiéře v F1 byl dlouhý 3 180 m a jel se stokrát), sjedou GP
vozy k závodu MS posedmapadesáté. Za tu dobu už okruh samozřejmě prošel čtyřmi
významnějšími modifikacemi. Takže dnešní trať je dlouhá 3 340 metrů, má 19
zatáček (tucet pravých a sedm levých) a její nejrychlejší místo najdeme na konci rovinky za tunelem, kde se rychlost vozů blíží hodnotě
300 km/h. Nejpomalejšími úseky jsou naopak zatáčky Loews a přímo pod okny
tiskového střediska ležící Rascasse, v nichž se jezdí na dvojku, rychlostí
kolem 60 km/h. Dvaačtyřicet procent tohoto okruhu, uzavřeného v síti 32 km
svodidel, je možné projet s akcelerátorem na podlaze, přičemž nejdelší takto
projetý úsek je dlouhý zhruba osm sekund. Na této relativně krátké trati, na
které se pneumatiky příliš neopotřebovávají a na níž už šest let drží rekord na kolo průměrem 161,528 km/h
Michael Schumacher, se během okruhu řadí přibližně 54krát a palivová nádrž se
za tu dobu stane chudší o 1,6 litru benzinu.
Vládcem je Senna
Loni v uličkách Monte Carla slavil
vítězství i pole position Jenson Button, který tam také bydlí. Nejrychlejší
kolo však patřilo jinému z pilotů, jenž
má v tomhle mondénním městě apartmá – Felipe Massovi. Úřadujícím králem monacké
GP je ovšem už řadu let jiný z Brazilců: Ayrton Senna. Trojnásobný mistr světa
totiž v Monte Carlu zvítězil šestkrát a teprve za ním najdeme v počtu výher
Grahama Hilla či Michaela Schumachera (5). Senna, který se zabil už před 16
lety, získal ve středomořském knížecí dodnes i nejvíc pole position (pět, za
ním jsou se čtyřmi Fangio, Clark, Prost a Stewart), stejně jako pódiových
umístění (osm). Co se bodů týče, tam už se před něho stačil dostat další z
těch, kteří v Monte Carlu alespoň pár let bydleli - Michael Schumacher (71).
Němci v Monaku zároveň patří i dosud největší počet nejrychleji zajetých kol
(5) i kilometrů, ve kterých závod vedl (1 459, což je jen o 55 km víc, než
Senna). Z konstruktérů bylo Ferrari v Monaku nejúspěšnější jen v počtu
nejrychlejších kol (16), zisku pódiových pozic (46) a také bodů (319,5).
Všechny ostatní „knížecí“ statistiky však patří McLarenu. Stáj z Wokingu tam
totiž zatím vyhrála nejvíc závodů (15), získala nejvíc pole position (11) a
její vozy byly také nejdéle k vidění v čele tamních závodů (3 004 km). Co se
pohonných jednotek týče, tak z těch byly zatím v Monte Carlu nejúspěšnější
motory Ford Cosworth: 13krát participovaly v různých vozech na vítězství, na
345 získaných bodech a také na 3 025 km i na vedení závodů.
Z hlediska statistiky ovšem hlavní
otázka před monackou GP zní naprosto jasně: dokáže už Schumacher dohnat Sennu v
počtu pódiových umístění či dokonce výher?