Mezikontinentální závod za domovem.
Hlavním tématem velké ceny Číny nebylo nic, co by mělo něco
společného se závoděním. I když… pokud nebereme za závod vehementní snahu
formulového personálu dostat se co nejdříve do cíle. Tedy domů.
Samotný závod formule 1 se ukázal být až skoro rušivým
elementem od okamžiku, kdy začalo být jasné, že situace kvůli ochromené letecké
dopravě v Evropě je vážná a mnozí budou mít problém dostat se domů. A Čína
je posledním dějstvím v kalendáři Mistrovství světa, kde byste si chtěli
nechat prodlužovat pobyt. To totiž po praktické stránce znamená stát se na pár
dní vězněm země, než bude žádosti o prodloužení platnosti víz vyhověno. A vedle toho existuje nemálo hezčích měst, kde byste chtěli zůstat neplánovaně déle.
Auta a zařízení jednotlivých týmů pojedou stejnou cestou,
neboť se o dálkovou logistiku pro všechny stáje stará Bernie Ecclestone. Jiné je
to u personálu. Tam zjevně šel každý svou cestou, což vyprodukovalo rozličné scénáře.
Nejčastější volbou byl odlet někam na jih Evropy (Španělsko,
Francie, Itálie) a pak cesta po zemi směrem na sever. Technický šéf Williamsu Sam Michael letěl přes Dubaj do
francouzského Nice, odkud se s šéfem Mercedesu Rossem Brawnem odjel do Británie autem. Stejnou
cestu zvolil štáb BBC, se kterým letělo několik dalších osobností F1 a který je
ještě na cestě autem dlouhé 1 200 kilometrů.
Pilot Red Bullu Mark Webber odletěl do Nice přes italský Řím,
kde dokázal využít uvolněného leteckého prostoru a dopravit se letecky do
Skotska. Domů dorazil po 44 hodinách. Cesta, která se dá urazit normálně za méně než dvanáct
hodin.
„OK, ty velkej chlapíku tam nahoře, je čas vypnout tu troubu
na Islandu. Už jsme si všichni užili dost srandy!“ vzkázal Webber.
Neuvěřitelné štěstí měl Němec Timo Glock. Ten se objevil na
domácím letišti ve Frankfurtu nad Mohanem kolem úterního poledne.
Našli se tací, kteří to vzali druhou stranou, tedy přes
Ameriku. To bylo dáno zejména tím, že výše zmíněná varianta neměla dost volných
míst pro všechny s ohledem na velký počet zrušených letů na trase Čína –
Evropa. Španěl Jaime Alguersuari s Andym Součkem z Virginu to vzali po
trase Šanghaj – Peking – New York – Madrid – Barcelona. Domů dorazili po 42
hodinách. Ještě krutější cestu si ve vlastním zájmu být co nejdříve doma v Portugalsku
naplánoval fotograf Luis Vasconcelos: Šanghaj – Kuala Lumpur – Bahrajn – Káhira
– Kasablanka – Porto.
Naopak jednoduché to měl Ind Karun Čandhok. Přes Kuala
Lumpur až do rodné Indie neměli o sopečném popelu ani ponětí.
Pokud by bylo nejhůř, někteří činitelé F1 byli připraveni
využít Transsibiřské magistrály, tedy téměř deset tisíc kilometrů dlouhého
vlakového spojení z ruského Vladivostoku do Moskvy, na kterou existuje
spojení z Číny. F1sports ale nemá informace o tom, že by magistrály někdo
využil.
O nejbizarnější příběh se ale nejspíš postaral korespondent
britského Autosportu Adam Cooper. Ten se jako jeden z mála rozhodl setrvat
v Číně a tvrdohlavě čekat na volná místa v přímých letech do Evropy. Jaké
ale bylo jeho zděšení při úterním zjištění, že letiště na kterém je, není to
správné!
Pobyt v Šanghaji si prodlouží minimálně o jednu noc,
ale jak sám říká: „Až budu v Kuala Lumpuru, v Šanghaji bude ještě nejméně
sto lidí z formule 1!“