"Ne rozhodnutím, ale jeho maskováním, se vyznačuje obří arogantnost přístupu Ferrari."
Již léta jsme zvyklí na rádiovou komunikaci, která se ještě před chvílí jevila jako utopie. Dává nám ještě během závodů možnost rozluštit, ve kerých potížích se jezdci nacházejí a hlavně nám dovolí lépe nahlédnout do jejich názorů.
"Na týmovou dvojku to nebylo špatné," zaznělo v rádiu Marka Webbera na konci Velké ceny Evropy 2010, což vyznělo jako pointa výjimečné sportovní detektivky.
O víkendu Velké ceny Německa si šéf závodů F1 Charlie Whiting vyžádal plně přístupnou rádiovou komunikaci týmů. Zřizovatel globálního signálu si pak sám vybere, co odvysílá a co ne.
Je zřejmé, že to zcela změní přístup týmů k rádiové komunikaci. Místo jasných vyjádření a pokynů se začne kódovat a hovořit v nejasných frázích. Diváci pak budou zmateni a úryvky rádiové komunikace se postupně stanou sterilní a bezcenné.
Ostatně, to kódování už začalo. Přesto, že sdělení Massova závodního inženýra nemohlo být zřetelnější.
"OK, Felipe.... Fernando je rychlejší... než... ty. Můžeš potvrdit, že jsi porozuměl?"
V obou zmiňovaných případech aktéři litují, že se komunikace dostala mezi lidi. Ale podobně jako Webber, ani Ferrari nejspíš nelituje komunikace jako takové.
Ferrari po závodě začalo hrát svou předem naprogramovanou hru, že se Massa po obdržení informace sám rozhodl, co učiní. Na stupních vítězů měl ze správného kroku patřičnou radost.
Přes veškerou mohutně emotivní vlnu, kterou krok Ferrari vyvolal, jej lze chápat. Co ale neze Ferrari odpustit, je způsob, jakým své rozhodnutí schovává za individuální Massův krok a ze všech fanoušků formule 1 dělá totální pitomce.
Ne rozhodnutím, ale jeho maskováním, se vyznačuje obří arogantnost přístupu Ferrari.
Ale mezi námi děvčaty, myslíte si, že se Red Bull zachoval v Turecku a Británii jinak?