Deštivá kvalifikace
Kvalifikace na nedělní závod byla silně poznamenána deštěm. Z obtížných podmínek vytěžil nejvíce David Coulthard, který si skvělým časem zajistil svou druhou pole position sezóny. Druhý Michael Schumacher ztrácel na Coulthardův vítězný čas přes sekundu. Skvělý počin předvedl mladý Ital Giancarlo Fisichella, který dokázal svůj benetton dostat do druhé řady, ve které ho doplnil úřadující mistr světa Mika Häkkinen. Pátý se dokázal kvalifikovat Pedro de la Rosa s vozem arrows, což byl v té době jeho osobní nejlepší kvalifikační výsledek a zároveň dosavadní nejlepší výsledek jakéhokoli španělského jezdce. Na proměnlivé podmínky doplatil nejvíce s druhým ferrari Rubens Barrichello, který se kvalifikoval až jako 18.: „Bezpochyby můj nejhorší den v roce. V posledních minutách se podmínky zlepšovaly, ale v mém nejlepším kole jsem byl chycen v provozu. Jsem si ale jistý, že zítra budu moci ztracená místa v kvalifikaci získat zpět, protože mám dobré auto.“
Kolize na startu
Start závodu přinesl dramatickou podívanou. Nejlépe z první čtveřice odstartoval Häkkinen, který se skvěle prosmýkl kolem Schumachera s Coulthardem a do první zatáčky už vedl. Coulthard překřížil dráhu Schumacherovi, který se tak musel přesunout na vnější stopu trati. Tam ale už v té době jel Fisichella, který neměl jinou možnost, než se svým benettonem najet do Schumacherova ferrari.
Oba vozy následně skončily ve štěrkové únikové zóně a vypadly ze závodu. Schumacher neměl dokončit už čtvrtý závod z posledních pěti a vinu za kolizi přikládal jednoznačně Fisichellovi: „Fisichella přijížděl zezadu, to on si musí dávat pozor na auta před ním.“ Spíše než o Fisichellovo pochybení šlo ale v tomto případě spíše o nešťastný závodní incident. Fisichella se před přehnanou kritikou dvojnásobného mistra světa hájil: „Držel jsem si svoji stopu a najednou se Michaelovo auto objevilo přímo před přední částí mého vozu, takže jsem do něj najel.“
Foto: Getty Images / Mark Thompson
Kolize mezi Schumacherem a Fisichellou by ale neměla zastínit naprosto úžasný start Miky Häkkinena. „Byl to fantastický start, musím přiznat, že něco takového se nestává často. (…) … byl to jeden ze startů, který bude určitě patřit k pamětihodným momentům mé kariéry,“ říkal později populární dvojnásobný mistr světa. Po startu tak vedl Häkkinen před Coulthardem, Jarnem Trullim na jordanu, de la Rosou a oběma vozy Jaguaru, Johnnym Herbertem a Eddiem Irvinem. Skvěle rovněž ze skrumáže v prvních zatáčkách vydělal Barrichello, který získal osm pozic a už po startu figuroval na desátém místě.
A právě Barrichello se stal hlavní postavou následujících minut. Během několika málo kol se mu totiž podařilo předjet Ricarda Zontu, Eddieho Irvina, Jose Verstappena a Johnnyho Herberta. Už v šestém kole tak Barrichello kroužil na pátém místě a stíhal před ním jedoucího de la Rosu. Na čele udávaly v těsném kontaktu tempo oba mclareny ve formaci Häkkinen–Coulthard. Postup vpřed zaznamenával na druhém jordanu také Heinz-Harald Frentzen, který během tří kol předjel hned tři závodníky – Irvina, Verstappena a Herberta – a posunul se na šesté místo.
Ve 12. kole se Barrichello dostal před de la Rosu a o tři kola později zvládl pokořit i Trulliho. Otevřela se mu tak volná trať pro to, aby stíhal oba mclareny. V 17. kole ale zajel nečekaně brzy do boxů. Ukázalo se, že Barrichellův vůz byl na startu velmi lehký, aby Brazilcovi nečinilo velké potíže dostat se v prvních kolech závodu před slabší vozy. Přesto byl Barrichellův dosavadní výkon fantastický. To nejlepší měl ale zatím stále před sebou.
V této fázi závodu to vypadalo, že si mclareny dojedou pro poklidný double. Jediný, kdo s nimi dokázal držet tempo, byl Barrichello, ale ten zvolil agresivní dvouzastávkovou strategii, a teoreticky tak měl být ze hry o vítězství venku. Nikdo ale nemohl počítat s tím, co přijde v následujících minutách.
Šílenec na trati
Ve 25. kole se v prostoru vedle rovinky za třetí šikanou objevil jakýsi muž v pláštěnce, který následně ještě přeběhl trať těsně před projíždějícími vozy, dosahujícími rychlostí kolem 350 km/h. Později se ukázalo, že šlo o bývalého zaměstnance firmy Mercedes-Benz, který protestoval proti svému propuštění. Pokud bylo jeho cílem poškodit zájmy své bývalé mateřské firmy, tak se mu to povedlo znamenitě. Oba vedoucí mclareny, poháněné motory Mercedesu, totiž ztratily všechen svůj dosavadní náskok poté, co na trať v důsledku šíleného počínání tohoto muže musel být vyslán safety car.
Většina jezdců se rozhodla využít vyjetí safety caru k zastávce v boxech. K mechanikům zamířil kromě Häkkinena i Trulli a Frentzen, Ferrari stáhlo podruhé Barrichella. Naopak Coulthard musel z čela závodu zajet až o kolo později, při pomalé jízdě za safety carem ztratil čas a po své zastávce se propadl až na šesté místo. Ve 29. kole se tak závod restartoval v pořadí Häkkinen, Trulli, Barrichello, de la Rosa, Frentzen a Coulthard. Těsně po restartu však spolu těžce kolidovali Jean Alesi na prostu a Pedro Diniz se sauberem. Kola létala vzduchem, a na trať tak musel safety car znovu, tentokráte se však povedlo pořadatelům závodu vše odklidit velice rychle, a safety car tak na trati strávil pouze jedno kolo.
Temná mračna nad Hockenheimem
Po druhém restartu si udržel první místo Häkkinen a Coulthardovi se rychle povedlo předjet pátého Frentzena. Nad Hockenheimem se ale začala stahovat mračna. První indikací blížícího se deště se stali diváci na tribunách, kteří se začali houfně balit do pláštěnek nebo si brát své deštníky. Došlo však k zajímavé situaci typické pro dlouhé okruhy – intenzivně pršelo pouze v části okruhu kolem stadionu, zbytek trati zůstával poměrně suchý. Ve 35. kole tak pro pneumatiky do mokra z vedoucí šestky zajeli pouze Häkkinen, Trulli a de la Rosa, zatímco Barrichello, Coulthard a Frentzen zkusili zariskovat a zůstali na suchých.
Foto: Getty Images / Clive Mason
Z elitní šestky vypadl rychle Trulli, který dostal penalizaci 10 sekund stop/go za překročení povolené rychlosti v boxech. Proměnlivé podmínky si brzy vyžádaly oběť ve formě Ricarda Zonty, který boural po vyjetí z trati v zatáčce Sachs Kurve, tedy ve stejném místě jako v roce 2018 Sebastian Vettel. Problémy měl i Coulthard, na kterého tlačil Frentzen, a i Skot se tak nakonec raději odhodlal přezout na mokré gumy. Häkkinen, který po své zastávce stahoval vedoucí jezdce, předjel Frentzena na mokré části okruhu. Němec mu však předjetí vrátil na suché části trati. Souboj by pokračoval možná déle, kdyby ve 40. kole Frentzen neodstoupil kvůli problémům s převodovkou. Finovi se nyní otevřela volná trať k tomu, aby stíhal vedoucího Barrichella, který se na suchých gumách držel skvěle.
Spanilá jízda Rubense Barrichella
Ke konci závodu ale bylo čím dál tím více jasné, že Häkkinen už parádně jedoucího Brazilce nedostihne. Ve 45. kole Barrichello projel pod šachovnicovým praporkem a za hlasitého aplausu diváků z tribun si mohl plnými doušky vychutnávat své první vítězství kariéry. Druhý dojel Häkkinen, následován svým kolegou Coulthardem, čtvrtý byl s williamsem Jenson Button, pátý se sauberem Mika Salo a pro poslední bod si dojel de la Rosa.
Foto: Getty Images / Mark Thompson
Zběsilý průběh závodu prožil v cíli čtvrtý Jenson Button. Kvalifikoval se na šestnáctém místě, ale do závodu nakonec startoval až poslední, protože mu při odjezdu do zaváděcího kola zhasl motor. „Zůstal jsem tam stát jako tvrdé Y,“ píše ve své autobiografii Life to the Limit Button. Jakmile ale začalo pršet, byl Button mezi prvními, kteří zajeli pro mokré pneumatiky, a to ho vyneslo pořadím vzhůru: „Ostatní začali nasazovat správné pneumatiky opožděně, což mi dalo možnost posunout se pořadím vzhůru a od té doby jsem už po trati jenom létal.“ Button dokázal předjet Mika Sala na čtvrtém místě a ke konci závodu dokonce stahoval i třetího Davida Coultharda. Konečné čtvrté místo bylo Buttonovým doposud nejlepším umístěním ve formuli 1 a poprvé se naplno ukázala jeho genialita v podobných situacích, v proměnlivých podmínkách během své pozdější kariéry vždy přesně věděl, v jakém momentě má zajet do boxů (více si o tomto Buttonovo mistrovství můžete přečíst zde či zde).
Hrdinou dne ale byl jednoznačně Barrichello. Brazilec si po startu z 18. místa parádním výkonem dojel pro své vůbec první vítězství ve formuli 1 v kariéře a zároveň pro první vítězství pro Brazílii od smrti legendárního Ayrtona Senny. Není divu, že se nejvyšší stupínek stupňů vítězů stal tak trochu slzavým údolím, Brazilec dal svým emocím průchod naplno. „Pořád tomu nemůžu uvěřit, cítím se tak skvěle! Slyšel jsem, že když vedete závod, tak poslední kolo závodu je to nejdelší, a skutečně tomu tak bylo. Viděl jsem, že bylo mokro jenom na Motodromu a tým mi řekl, že pokud budu schopen zajíždět ty samé časy, zvítězím, takže jsem se rozhodl zůstat na trati,“ říkal po závodě Barrichello.
Co ale skutečně donutilo Barrichella na pódium k slzám, to prozradil v roce 2019 v podcastu Beyond the Grid: „Slyšel jsem hlas mého otce, jak říká: ‚Nezúčastníme se brazilského motokárového šampionátu, protože na to nemáme peníze.‘ Vzpomněl jsem si na to, že pak prodal své auto, abych na ten šampionát mohl jet. Já jsem ho pak vyhrál a myslím si, že to byl ten moment, který mě donutil pokračovat. (…) Mnohokrát jsem ve Ferrari nebyl šťastný, ale musel jsem pokračovat, obětoval jsem se kvůli tomu, co pro mě táta udělal.“
Po Velké ceně Německa 2000 se v čele šampionátu udržel i přes své další odstoupení ze závodu Michael Schumacher s 56 body, na záda mu však již povážlivě dýchali oba vlčáci z McLarenu, Coulthard s Häkkinenem měli od Schumachera shodný bodový odstup – pouhopouhé dva body. Ze hry o titul nemohl být po svém premiérovém vítězství odepisován ani Barrichello, který se Schumacherovi přiblížil na odstup deseti bodů. Souboj o titul měl v roce 2000 ještě nabídnout dramatické vyústění.