Nezapomenutelné závody: Velká cena Long Beach 1982 a první vítězství Nikiho Laudy po návratu do F1

Před čtyřiceti lety Niki Lauda triumfoval ve svém teprve třetím závodě po návratu do formule 1 a prokázal, že během svého dvouletého „důchodu“ ze své rychlosti a mimořádných kvalit neztratil zhola nic.
Foto: Getty Images 
Nezapomenutelné závody: Velká cena Long Beach 1982 a první vítězství Nikiho Laudy po návratu do F1 | Foto: Getty Images

Návrat s McLarenem

Po zisku dvou mistrovských titulů s Ferrari v letech 1975 a 1977 se Niki Lauda rozhodl kvůli neshodám s Enzem Ferrarim ukončit své čtyřleté působení u stáje z Maranella a v roce 1978 přestoupil do Brabhamu Bernieho Ecclestona. Zdejší působení však bylo z Rakušanova pohledu neúspěšné. V první sezóně tým nestačil na dominantní Lotus a konečné čtvrté místo představovalo pro pilota s nejvyššími ambicemi a dvojnásobného mistra světa spíše zklamání.

Následující ročník se pak ukázal být pro Brabham naprostou katastrofou. Ze třinácti závodů Lauda dokončil pouze dva a jeho nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo ve Velké ceně Itálie. Ještě před koncem sezóny 1979 tak Rakušan z formule 1 poprvé odešel. Přímo uprostřed tréninku na Velkou cenu Kanady se vrátil do boxů a vyhledal Ecclestona, kterému oznámil, že už jednoduše nemůže nadále závodit: „Skončil jsem, protože jsem se nudil. Nebyla to žádná výzva, jenom bolest. Motivace byla prostě pryč.“

Bernie Ecclestone a Niki Lauda: Souboj o miliony

Bernie Ecclestone a Niki Lauda: Souboj o miliony

V průběhu dalších dvou let se Lauda o motorsport a jeho vývoj v podstatě vůbec nezajímal, nenavštěvoval dějiště grand prix, držel si odstup, v centru jeho pozornosti se nacházelo letectví a úspěch jeho společnosti Lauda Air. V roce 1981 ale rakouská televizní stanice ORF Laudu oslovila s tím, zdali by neměl zájem komentovat domácí Velkou cenu Rakouska a při jejím sledování Lauda opět zahořel pro starou lásku k závodění. Na konci roku 1981 Rakušana oslovil Ron Dennis s nabídkou jezdit od následující sezóny pro McLaren, po úspěšném průběhu tajných testů se pak oba dohodli a v prosinci 1981 byl oznámen velkolepý návrat dvojnásobného mistra světa do formule 1. Rakušan měl závodit v červenobílých barvách McLarenu po boku Johna Watsona. Tým si ale přeci jenom ještě nebyl stoprocentně jistý, v jaké závodní kondici se bude Lauda po dvouleté pauze nacházet, a proto byla dohoda stanovena tak, že pokud by Rakušan nepodal v prvních třech závodech přesvědčivý výkon, bude kontrakt rozvázán, s čímž Lauda souhlasil.

Jezdecká stávka v Jižní Africe

Na začátku nové sezóny se Lauda okamžitě ocitl v centru dění, a to v souvislosti se stávkou jezdců v Jižní Africe. Rakušan se vracel do nového světa formule 1, který v posledních letech výrazně proměnil vyostřený spor mezi organizacemi FISA (Fédération Internationale du Sport Automobile) a FOCA (Formula One Constructors Association), v důsledku čehož na síle ztrácela třetí strana – jezdci zastupovaní GPDA (Grand Prix Driver’s Association), v roce 1982 v čele s Didierem Pironim. Na konci roku 1981 se měli piloti dostat pod ještě větší tlak v momentě, kdy FISA zavedla s Ecclestonovým souhlasem nový systém superlicencí obsahující mimo jiné požadavek, aby jezdec nijak nevystupoval nebo nepoškozoval zájmy mezinárodního motorsportu a šampionátu formule 1 FIA, což mohlo být vykládáno všelijak.

Její podpis by rovněž jezdce výrazně svazoval s týmy. Superlicence neměla být pilotovi udělena pouze jako jednotlivci, ale kombinaci jezdce a závodního týmu. To by ovšem v praxi znamenalo, že by pilot v podstatě nemohl přestoupit do jiného týmu, pokud by nechtěl riskovat, že mu bude superlicence odebrána. Celkovým výsledkem by bylo ještě větší oslabení postavení a nezávislosti jezdců na trhu formule 1, ti by získali de facto shodný status jako hráči fotbalu, se kterými kluby operují takřka podle své vlastní vůle.

Lauda byl pochopitelně podobným vývojem zděšen. Byl jediným jezdcem startovního pole, který si zachoval nadhled, jelikož neprožil minulé roky dramatického jednání a boje o moc uvnitř formule 1, a jako jediný ještě uvažoval v intencích poměrů konce roku 1979, kdy ze sportu odešel. Zatímco ostatní piloti včetně šéfa GPDA Pironiho se chystali nový systém superlicencí v podstatě bez okolků přijmout, ze 31 jezdců připravujících se na sezónu 1982 byl Lauda jediným, kdo se obtěžoval podrobně zkoumat každou klauzuli a jediným, kdo postřehl, jak nebezpečným směrem se pro piloty vývoj ubírá. Proto se proti tomu rozhodl vystoupit a brzy na svou stranu získal svými argumenty všechny ostatní jezdce.

Po předběžných neúspěšných jednáních zamířil kolotoč formule 1 v lednu 1982 k prvnímu závodnímu podniku v Jižní Africe, kde Rakušan chystal demonstrativní bojkot. Před konáním tréninku naložili Lauda s Pironim všechny závodní jezdce do autobusu, který je odvezl do hotelu Sunnyside Park v Johannesburgu, kde se piloti následně stísnili do jednoho velkého hotelového pokoje a strávili tu stávkou následujících 24 hodin, zatímco Pironi na okruhu Kyalami jednal a přítomní diváci, kteří se přišli podívat na trénink, vůbec nechápali, co se děje. Šéf FISA Jean-Marie Balestre s Ecclestonem nakonec ustoupili, superlicence získaly neškodnou podobu a zbytek závodního víkendu se odjel bez dalších komplikací. Balestre sice jezdce účastnící se stávky pokutoval, ale nikdo nepochyboval o tom, že to byli pod vedením Laudy oni, kdo reálně zvítězil a ukázal, že je silou, kterou nebude do budoucna možné jen tak přehlížet.

Velké kauzy F1: Závod, který se nepočítal 2 a okolnosti podpisu první Concordské dohody

Velké kauzy F1: Závod, který se nepočítal 2 a okolnosti podpisu první Concordské dohody

Lauda na sebe po návratu strhl pozornost i svými výkony na trati. V Jižní Africe dojel na čtvrtém místě a vysoko se pohyboval i v následující velké ceně v Brazílii, kde nakonec vypadl po kolizi s Carlosem Reutemannem. Úvod sezóny 1982 mezitím patřil francouzskému Renaultu, v jehož barvách triumfoval na trati Kyalami Alain Prost před Reutemannem a svým týmovým kolegou René Arnouxem, a poprvé v kariéře tak vedl průběžné pořadí šampionátu formule 1. V následujícím závodě sice na prvním místě dojel domácí Nelson Piquet, ale jak Brazilec, tak v cíli druhý Keke Rosberg byli později ze závodu diskvalifikováni a vítězství šlo na konto původně třetího Prosta. Do Long Beach, kde se měla jet třetí grand prix probíhajícího ročníku, tak Francouz odjížděl s plným počtem bodů.

Překvapení v kvalifikaci

V kvalifikaci na první z trojice velkých cen konajících se toho roku na americké půdě překvapil svým neskutečným výkonem mladý italský závodník Andrea de Cesaris, jemuž se podařilo se svým vozem týmu Alfa Romeo v závěrečných minutách zajet nejrychlejší čas, a ukrást tak pole position z rukou Laudy. Šlo o podobné překvapení, jako když na této trati vyhrál v předchozím roce  kvalifikaci Riccardo Patrese v barvách stáje Arrows. De Cesaris se stal ve věku 22 let a 308 vůbec nejmladším jezdcem, který kdy vybojoval pole position – tento rekord pak Ital držel až do roku 1994, kdy ho v kvalifikaci na Velkou cenu Belgie překonal Rubens Barrichello.

Jako druhý se v kvalifikaci na Velkou cenu Long Beach umístil Lauda, následovaný oběma vozy Renaultu v pořadí Arnoux–Prost. Dobrou formu Alfy Romeo na zdejším okruhu potvrdil pátý Bruno Giacomelli, až šestý skončil obhájce titulu mistra světa Piquet, za kterým pak v pořadí následovali Gilles Villeneuve (Ferrari), Rosberg (Williams), Pironi (Ferrari) a Jean-Pierre Jarier (Osella). Ještě před začátkem závodního víkendu pověsil kariéru jezdce formule 1 na hřebík Reutemann, na jehož uvolněné místo povolal Williams Maria Andrettiho, který však v kvalifikaci obsadil pouze 14. příčku.

Klepněte pro větší obrázek
Foto: Getty Images

Nedělní velká cena slibovala parádní podívanou za horkého slunného počasí bez jediného mráčku. Start si suverénně pohlídal de Cesaris, který na sobě nedal znát sebemenší náznak nervozity a po prvních zatáčkách se začal svým soupeřům vzdalovat. Na druhé místo se před Laudu dostal Arnoux, Rakušana pak stíhali Giacomelli, Villeneuve, Prost, Pironi, Rosberg a Piquet.

Zatímco si de Cesaris na čele budoval náskok, Lauda se snažil předjet Arnouxe, ovšem na rovinkách neměl proti výkonu Francouzova turbomotoru sebemenší šanci. V šestém kole bojující dvojici dojel čtvrtý Giacomelli, který se pokusil v nájezdu do vlásenky Le Gasomet z vnějšku Rakušana pokořit a dostat se na třetí místo, situaci však nezvládl, nedobrzdil a narazil zezadu do vozu Arnouxe. Kvůli této nešikovnosti italského jezdce byli oba piloti okamžitě vyřazeni ze závodu, což rmoutilo zejména Arnouxe, který si toho dne věřil na vítězství. Naproti tomu Laudovi se rázem otevřela cesta k tomu, aby se bez problémů posunul na druhé místo a vydal se stíhat vedoucího de Cesarise.

Ze závodu mezitím po selhání brzd vypadl vedoucí muž šampionátu Prost, oba renaulty tak skončily velmi brzy po začátku závodu, což pouze potvrdilo platnost zdejšího prokletí Renaultu, který do té doby v Long Beach ještě nikdy v historii nebodoval. Jako nůž máslem postupoval startovním polem vzhůru s druhým vozem McLarenu John Watson, který startoval 11., ve druhém kole byl 10., ve čtvrtém devátý, v pátém osmý, v šestém pátý, v sedmém čtvrtý a v devátém už dokonce jezdil na třetím místě.

Perfektní výkon Nikiho Laudy

De Cesaris se na čele snažit zůstat co nejdéle, ale poté, co se Laudovi otevřel prostor a mohl přepnout do závodního módu naprosto klinické preciznosti jízdy, která pro něho byla tak typická během jeho působení u Ferrari, se rozestup mezi alfou romeo a mclarenem začal konstantně snižovat. V 15. kole přišel zlom – de Cesaris byl pozdržen předjížděním o kolo pomalejšího Raula Boesela ve voze March a namísto toho, aby se soustředil na správné řazení, se začal v kritickém momentu rozčilovat a divoce gestikulovat rukou. Toho Lauda využil a na konci startovní rovinky horkokrevného Itala pokořil. Poprvé od Velké ceny Velké Británie 1978 se tak dostal do čela grand prix. Následně Rakušan nenechal nikoho na pochybách a okamžitě začal de Cesarisovi ujíždět.

Ve stejné době bavili diváky svou strhující bitvou o čtvrté místo Villeneuve s Rosbergem. V průběhu 19. kola se finský závodník na Kanaďana dotáhl a v následujícím okruhu ho na výjezdu z vlásenky předjel. Ferrari se ale díky výkonu svého turbomotoru dokázalo na startovní rovince před williams vrátit. O kolo později se situace opakovala – Rosberg na stejném místě překonal Villeneuva, který ho znovu dotahoval, ale na konci rovinky tentokrát chyboval, při brzdění z vysoké rychlosti dostal smyk a skončil v únikové zóně. Do závodu se alespoň poměrně pohotově dokázal vrátit a podržel si páté místo před Piquetem.

Rosberg se po svém předjetí Villeneuva vydal stíhat třetího Watsona, před něhož se následně dostal ve 27. kole. O pouhá dvě kola později musel Watson zajet ke svým mechanikům pro nové gumy Michelin, kvůli čemuž se propadl až na osmé místo za situace, kdy jeho týmový kolega vedl neohroženým způsobem závod. Velká cena brzy nato skončila pro dva jezdce jedoucí do té doby na bodovaných pozicích – nejprve skončil ve zdi ze šestého místa Piquet a ve 34. kole narazil do zdi také de Cesaris, což bylo zapříčiněno problémem s brzdami nebo selháním zavěšení zadních kol. Na každý pád byl pro Itala rázem snový výsledek v troskách.

Ve zbytku závodu Laudu nikdo neohrozil, a Rakušan si tak pohodlně dojel pro své 18. vítězství v kariéře a první v barvách McLarenu ve své teprve třetí odjeté grand prix po návratu do královny motorsportu. Se zhruba 15sekundovou ztrátou na Laudu dokončil na druhém místě velkou cenu Rosberg, třetí dojel původně Villeneuve, čtvrtý Riccardo Patrese (Brabham), pátý Michele Alboreto (Tyrrell) a poslední bod bral Elio de Angelis (Lotus). Ferrari však bylo po závodě diskvalifikováno kvůli nelegálnímu řešení zadního křídla, což posunulo Patreseho, Alboreta a de Angelise pořadím vzhůru a na poslední bodovanou pozici dosáhl ještě Watson. V cíli bylo klasifikováno 10 pilotů. I přes svůj brzký konec ve velké ceně si podržel vedení na čele šampionátu Prost, Lauda se však k němu díky svému triumfu přiblížil na rozdíl šesti bodů. Třetí byl v průběžném pořadí mistrovství světa s osmi body Rosberg, na stejné bodové hladině se nacházel čtvrtý Watson.

Laudův návrat do kokpitu svého ferrari v roce 1976 pouhých 42 dní poté, co doslova unikl ze spárů smrti, je mnohými považován za největší návrat v historii sportu. Za vyzdvihnutí však nepochybně stojí i způsob, jakým se Rakušan bezprostředně dokázal vrátit na tu nejvyšší úroveň hned ve svém třetím závodě po dvouleté pauze mimo motorsport. Lauda potvrdil, že během svého dvouletého „důchodu“ ze své rychlosti a mimořádných kvalit nic neztratil a opět působil jako onen dominantní stroj, který dříve budil své soupeře ze spaní. Jeho výkon v Long Beach, který bývá řazen mezi Laudovy vůbec největší, připomínal Rakušanovy ikonické triumfy ze 70. let, kdy se zdála být jeho vítězství téměř až rutinní záležitostí, kdy probíhaly závody čistě v Rakušanově režii. O jeho pokračování u McLarenu již nemusela probíhat žádná další diskuse. Niki Lauda byl zpět ve skvělé formě, o čemž již nyní neměl svět formule 1 sebemenších pochyb.

Výsledky

P Jezdec Tým Čas / ztráta Kol
1 Niki Lauda McLaren 1:58:25.318 75
2 Keke Rosberg Williams 14.660 75
3 Riccardo Patrese Brabham 1:19.143 75
4 Michele Alboreto Tyrrell 1:20.947 75
5 Elio de Angelis Lotus 1 kolo 74
6 John Watson McLaren 1 kolo 74
7 Nigel Mansell Lotus 2 kola 73
8 Jochen Mass March 2 kola 73
9 Raul Boesel March 5 kol 70
10 Slim Borgudd Tyrrell 7 kol 68
  Gilles Villeneuve Ferrari DSQ 75
  Eddie Cheever Ligier   59
  A.de Cesaris Alfa Romeo   33
  Brian Henton Arrows   32
  Roberto Guerrero Ensign   27
  Jacques Laffite Ligier   26
  J.P.Jarier Osella   26
  Nelson Piquet Brabham   25
  Derek Daly Theodore   23
  Mario Andretti Williams   19
  Alain Prost Renault   10
  Didier Pironi Ferrari   6
  René Arnoux Renault   5
  Bruno Giacomelli Alfa Romeo   5
  Eliseo Salazar ATS   3
  M.Winkelhock ATS   1
Další článek: Button: Verstappen je nejtalentovanější, ale není nejlepší