Historie formule 1 zná jenom pět případů, kdy se jediné zemi podařilo totálně ovládnout stupně vítězů. Unikátní kousek, kdy se na nejvyšší stupínky dostali zástupci jediné země s vozy svých národních značek, se povedl pouze během Velké ceny Itálie 1950, Velké ceny Belgie 1951, Velké ceny Francie 1952, Velké ceny Nizozemska stejného roku a naposledy se tomu stalo přesně před čtyřiceti lety, při Velké ceně Jižní Afriky 1980.
Nepříjemný začátek závodního víkendu
Začátek sezóny 1980 se nesl v duchu vedoucí pozice Renaultu. Úvodní podnik v Argentině sice vyhrál Alan Jones s Williamsem, ale francouzské vozy, osazené turbomotory, dominovaly druhému závodu v Brazílii. Suverénní měl být Renault i při třetím podniku sezóny v Kyalami. Ještě před samotným startem závodu ale poznamenaly závodní víkend dvě nepříjemné nehody. V tréninkových jízdách nejprve narazil do bariér se svým mclarenem mladičký Alain Prost a zlomil si zápěstí.
Jezdci a tým jen z jedné země na pódiu
- Velká cena Itálie 1950 – 1. Giuseppe Farina (Alfa Romeo), 2. Alberto Ascari (Ferrari), 3. Luigi Fagioli (Alfa Romeo)
- Velká cena Belgie 1951 – 1. Giuseppe Farina (Alfa Romeo), 2. Alberto Ascari (Ferrari), 3. Luigi Villoresi (Ferrari)
- Velká cena Francie 1952 – 1. Alberto Ascari (Ferrari), 2. Giuseppe Farina (Ferrari), 3. Piero Taruffi (Ferrari)
- Velká cena Nizozemska 1952 – 1. Alberto Ascari (Ferrari), 2. Giuseppe Farina (Ferrari), 3. Luigi Villoresi (Ferrari)
- Velká cena Jižní Afriky 1980 – 1. René Arnoux (Renault), 2. Jacques Laffite (Ligier), 3. Didier Pironi (Ligier)
Vážněji dopadla nehoda švýcarského jezdce Marca Surera na voze týmu ATS, který velmi tvrdě boural v zatáčce Clubhouse. Přední část Surerova vozu byla natolik poškozena, že byl Švýcar ve zkrouceném vraku uvězněn a traťovým maršálům trvalo poměrně dlouho, než přední část vozu odmontovali a Surera z obrovských bolestí dostali. Po převezení do nemocnice se ukázalo, že Surer utrpěl zlomeniny obou svých kotníků.
Kvalifikaci ovládly podle očekávání oba renaulty. Jean-Pierre Jabouille získal pole position těsně o dvě desetiny sekundy před René Arnouxem. Nejbližší konkurence byla daleko. Nelson Piquet se svým brabhamem na třetím místě ztratil téměř dvě sekundy, za ním pak stály oba ligiery Jacquese Laffita a Didiera Pironiho. Pěkný kvalifikační výsledek zajel Patrick Depailler, který svoji alfu romeo dokázal dostat na sedmé místo startovního roštu před williams Alana Jonese a také před oba vozy Ferrari, Jodyho Schecktera a Gillese Villeneuva. Další díl napínavé detektivky souboje o titul mistra světa mohl začít.
Dominantní výkon Renaultu
I po startu vedly oba renaulty. Skvěle sice odstartoval Jones, který se dokonce na okamžik dostal na úroveň obou vozů francouzské stáje, podle předpokladů se ale Renault na prvních dvou místech udržel a začal ujíždět zbytku pole. Po prvním kole vedl žluté duo na čele Jabouille před Arnouxem, třetí byl Jones, následovali Laffite, Carlos Reutemann, Piquet, Villeneuve a Scheckter.
René Arnoux ve Velké ceně Německa
Ferrari na okruhu Kyalami v loňském roce získalo double, když zvítězil Villeneuve před domácím Scheckterem, o rok později to ale rozhodně tak slavné z pohledu stáje z Maranella nebylo. Již ve třetím kole vylétl Villeneuve z dráhy, propadl se hluboko v pořadí a později odstoupil kvůli problému s převodovkou. Jeho týmový kolega na tom nebyl o nic lépe a odstoupil již ve čtrnáctém kole. Slavná italská stáj tak zůstávala bez bodu i po třetím závodě sezóny a zažívala tak naprosto hororový a tragický vstup do sezóny, do očí bijící především ve srovnání se sezónou minulou, kdy naopak celkové pořadí mistrovství světa opanovala.
V osmém kole se před Jonese na třetí místo dostal Laffite a na prvních třech místech průběžného pořadí tak kroužili jezdci čistě francouzské národnosti s francouzskými vozy (Renault a Ligier). Oba dva jezdci, jak Laffite, tak Jones se usilovně snažili držet krok s vedoucími jezdci Renaultu, ti si ale jeli v pohodovém tempu vlastní ligu. Ve 35. kole Jones odstoupil kvůli poruše převodovky a na čtvrté místo se posunul s druhým williamsem Reutemann.
Velmi nebezpečný moment předvedl irský jezdec Derek Daly. Ten nejprve odstavil svůj tyrrel na startovní rovince na podobném místě jako před třemi lety Ital Renzo Zorzi. Jako by si ale vůbec nevzal k srdci tragický příklad z právě před tří let, kdy tu nešťastně srazil britský pilot Tom Pryce traťového maršála, který přes závodní dráhu přibíhal odstavit Zorziho vůz (více si o tom můžete přečíst v našem článku z loňského října zde), neuposlechl Daly příkaz maršála, aby přelezl plot a vrátil se do boxů kolem dráhy oklikou a rozhodl se zkrátit si cestu a přeběhnout skrze startovní rovinku trať. V kontextu toho, co se zrovna v těchto místech událo před třemi lety, z Dalyho nebezpečného, zbytečného a hloupého počínání mrazí.
Jabouille vedl takřka po celý závod, přesto mu, podobně jako v předchozí velké ceně v Brazílii, nebylo přáno vyhrát. V 62. kole totiž najel na jakýsi ostrý předmět na trati a protrhl si pravou přední pneumatiku. Ze závodu tak musel odstoupit a do čela se dostal na druhém renaultu René Arnoux. V 64. kole z průběžného postavení na stupních vítězů vypadl Reutemann, když musel zamířit do boxů kvůli podezření na defekt levé přední pneumatiky. Na třetí místo se tak dostal Piquet, ale po tvrdém souboji jej musel přepustit hladovému Pironimu.
Jacques Laffite ve Velké ceně Kanady
Arnoux nakonec do cíle dojel s více než půlminutovým náskokem na druhého Laffita, třetí Pironi završil totální francouzskou dominanci závodu. Na stupně vítězů totiž vystoupali Arnoux, Laffite a Pironi, tedy všichni francouzští jezdci francouzských stájí (Arnoux za Renault, Laffite a Pironi za Ligier).
Jak často se na stupně vítězů dostávají jezdci jediné národnosti?
To, že na stupně vítězů vystoupají všichni tři jezdci stejné národnosti s vozy svých národních stájí, je ve formuli 1 přeci jenom trochu unikát. V 50. letech se to ale povedlo hned čtyřikrát Italům. Ve Velké ceně Itálie 1950 vystoupali na stupně vítězů tři Italové (Giuseppe Farina, Alberto Ascari a Luigi Fagioli) ve vozech italských značek (Farina a Fagioli v alfě romeo, Ascari ve ferrari). Podobná situace nastala v následující sezóně během Velké ceny Belgie, kdy místo Fagioliho doplnil duo Farina–Ascari Luigi Villoresi na ferrari.
Ve Velké ceně Francie 1952 si stupně vítězů kompletně rozebrala jediná stáj (Ferrari) s italskými jezdci (Ascari, Farina a Piero Taruffi). Nebylo to sice poprvé, kdy jediná stáj dominovala závodu na prvních třech místech konečného pořadí (poprvé se to povedlo hned v prvním oficiálním závodě historie formule 1 vůbec, kdy Velkou cenu na Silverstone ovládly vozy Alfa Romeo ve formaci Farina, Fagioli a Brit Reg Parnell), poprvé ale stupně vítězů opanovala jedna značka se všemi svými národními piloty. Tato situace se opakovala ještě ve Velké ceně Nizozemska stejného roku, pouze místo Taruffiho doplnil opět vítězné duo Ascari–Farina Villoresi.
Formule 1 byla tak během sezóny 1952 hned dvakrát svědkem totální dominance jedné národnosti na stupních vítězů. Čekat na další takovýto kousek ale musela znovu až do roku 1980. Na konci 50. a v průběhu 60. let sice dominovali Britové, kterým se povedlo hned desetkrát dostat své jezdce na první tři vítězné stupínky, nikdy však ale v těchto závodech nedominovali čistě britské značky. Nejblíže k tomu byli asi ve Velké ceně Francie 1965, kdy vyhrál Jim Clark na lotusu před Jackiem Stewartem s brm, čistě britskou radost ale „pokazil“ John Surtees, který se na stupně vítězů dostal na voze týmu Ferrari.
Až Velká cena Jižní Afriky 1980 tak přinesla v pořadí pátou a zároveň poslední totální dominanci jedné země na stupních vítězů. Francouzi ovládli ještě svou domácí Velkou cenu v roce 1982, kdy se dokonce na všechny čtyři první pozice dostali jen a pouze francouzští jezdci (v pořadí René Arnoux, Alain Prost, Didier Pironi a Patrick Tambay), jenže zatímco Arnoux s Prostem jeli v barvách Renaultu, Pironi v barvách stáje z Marenella. Naposledy se na stupně vítězů dostali jezdci jediné národnosti ve Velké ceně San Marina 1983, kdy zvítězil Patrick Tambay na Ferrari a doplnili jej Alain Prost a René Arnoux.
Od té doby se podobný kousek již neopakoval, přestože měly některé země v minulosti poměrně početné jezdecké zastoupení (v roce 2010 se například na starty velkých cen řadilo hned 7 německých závodníků). Dnes má ve formuli 1 trojí zastoupení pouze Velká Británie (Lewis Hamilton, Lando Norris, George Russell) a Francie (Esteban Ocon, Romain Grosjean, Pierre Gasly). V dnešní době je tak možnost, že by si stupně vítězů rozebrali závodníci pouze z jediné země a zároveň závodní stáje té samé země, bohužel nemožná. Ale tak se možná navázání na Velkou cenu Jižní Afriky 1980 dočkáme někdy v budoucnu.
Zdroje: motorsportmagazine.com, Wikipedia, reddit, foto. Getty Images