Nezapomenutelné závody: Velká cena Itálie 2002 a vítězství Rubense Barrichella na domácí půdě Ferrari

Nejrychlejší kolo historie

Kvalifikaci na Velkou cenu Itálie 2002 vyhrál již posedmé v dosavadním průběhu sezóny 2002 se svým williamsem Juan Pablo Montoya, který současně stanovil novou hodnotu nejrychlejšího kola v historii formule 1. Kolumbijec na Monze plně využil potenciálu svého agregátu BMW hnaného do nejvyšších možných otáček a okruh v královském parku dlouhý necelých šest kilometrů projel v čase 1:20.264 průměrnou rychlostí 259,827 km/h, čímž se mu podařilo pokořit do té doby 17 let starý rekord Kekeho Rosberga, který jel v kvalifikaci na Velkou cenu Velké Británie na Silverstone ve svém williamsu s motorem Honda v roce 1985 průměrnou rychlostí 259,005 km/h.

Dnes tento rychlostní počin drží Lewis Hamilton, který v roce 2020 zajel kolo na Monze v čase 1:18.887 průměrnou rychlostí 264,362 km/h.

Jako druhý se s odstupem čtvrt sekundy za vítězným Montoyou na startovní rošt Velké ceny Itálie 2002 kvalifikoval Michael Schumacher, který si již o čtyři závody dříve zajistil v rekordním čase svůj pátý mistrovský titul kariéry a v předchozí Velké ceně Belgie se stal prvním jezdcem v historii formule 1, jemuž se povedlo během jednoho ročníku vyhrát deset závodů. Svého bratra následoval v kvalifikačním pořadí s druhým williamsem Ralf Schumacher a elitní čtyřku uzavíral s druhým vozem stáje z Maranella Rubens Barrichello.

Před dvaceti lety se ve Francii stal Michael Schumacher pětinásobným mistrem světa

Michal Šik

Ferrari

Z pátého místa měl původně do velké ceny startovat Kimi Räikkönen v barvách McLarenu, ale sportovní komisaři Fina penalizovali za způsobení kolize s Takumou Satem (Jordan), jež předtím kvalifikační klání předčasně ukončila. Räikkönenovi byl smazán jeho nejrychlejší čas, což Fina odsunulo o jednu příčku za Eddieho Irvina (Jaguar). Ne zrovna optimální formu stříbrných vozů McLarenu na Monze potvrdil až na sedmé místo se kvalifikující obhájce titulu vicemistra světa David Coulthard.

Souboj williamsů

Zatímco v loňské sezóně vyrazil na Monze Montoya suverénně z pole position vstříc svému premiérovému triumfu ve formuli 1, v roce následujícím neodstartoval úplně nejlépe a musel okamžitě překřížit závodní stopu Michaelu Schumacherovi, aby se před něho nemohl Němec natlačit na vnitřek při brzdění do první zatáčky. Tím ovšem uvolnil cestu Ralfu Schumacherovi, který se po svém bleskovém odpichu neohroženě řítil po levé části trati na vnějšek a atakoval Montoyovu první pozici v nájezdu do Variante del Rettifilo. Oba williamsy jely bok po boku, ale do první zatáčky se nakonec poskládat nedokázaly, vyjely mimo trať a aby nedošlo ke kolizi týmových kolegů, zkrátil si raději Ralf šikanu.

Foto: Getty Images / Mark Thompson

Po úvodní sérii zákrut vedl Ralf před Montoyou a Barrichellem, jemuž se mezitím podařilo dostat před Michaela Schumachera. V těsných soubojích přišel v prvních zatáčkách o přední přítlačné křídlo Coulthard, který si jej urazil o zadní část vozu svého týmového kolegy, a musel tak neprodleně zamířit ke svým mechanikům pro výměnu. Bylo jasné, že Skota čeká toho dne velmi náročné odpoledne.

Ralf si svou vedoucí pozici hodlal podržet, jiného názoru ovšem byli sportovní komisaři, kteří instruovali Williams, aby došlo k prohození pozic obou jeho jezdců. Mladší z bratrů Schumacherových tak musel chtě nechtě na základě pokynu inženýra Williamsu Sama Michaela svého týmového kolegu před sebe přepustit, k čemuž se uchýlil ve třetím kole při nájezdu do zatáčky Parabolica.

Výměny pozic vozů Williamsu však využil v těsném závěsu za Montoyou jedoucí Barrichello, který pomalu jedoucího Ralfa v nájezdu do čtvrtého okruhu závodu stejně jako Kolumbijec před ním překonal a následně se dokonce na startovní rovince pověsil za Montoyu, využil veškeré síly agregátu Ferrari a převzal vedení v závodě. Během toho, co spolu Barrichello s Montoyou bojovali, začal se k radosti domácích tifosi valit ze zadní části williamsu Ralfa Schumachera bílý dým. Kvůli terminální poruše motoru BMW musel Němec neprodleně odstavit svůj vůz a stal se prvním odstoupivším závodníkem italské grand prix. Během několika set metrů závodu Williams přišel nejen o dosavadní double, ale i o vedení ve velké ceně a pokračování jednoho ze svých vozů.

Foto: Getty Images / Mark Thompson

Barrichello se začal Montoyovi rychle vzdalovat, Kolumbijec navíc v šestém okruhu závodu nedobrzdil v nájezdu do Variante della Roggia a šikanou musel projet rovně skrze štěrkovou únikovou zónu. Díky tomu se k němu na dostřel přiblížilo druhé ferrari Michaela Schumachera a v nájezdu do dalšího kola Němec pohodlně Montoyu přespurtoval na startovní rovince podobně jako před ním Barrichello. Domácí vozy z Maranella tak nyní držely průběžný double, Williamsem v podstatě naservírovaný na stříbrném podnose, zatímco šance na opětování Montoyova triumfu z předchozího roku vyhlížely velmi bledě.

Zmařené naděje Toyoty

Ve středu pole se mezitím pohyboval vysoko se svým vozem Toyoty Allan McNish, který do velké ceny vyrážel ze 13. místa, na konci úvodního kola byl již sedmý a poté, co po poruše svého agregátu z grand prix odstoupil Ralf Schumacher, natahoval ruce po svém vůbec prvním bodovaném umístění v kariéře. Sedmý navíc za McNishem kroužil s druhou toyotou Mika Salo. Toyota by body brala ve svém premiérovém ročníku ve formuli 1 poprvé od třetí velké ceny v Brazílii.

Téma: Co stálo za neúspěchem Toyoty ve formuli 1?

Michal Šik

Toyota

Slibně rozjetý závod však pro Japonce jako již několikrát v sezóně skončil neslavně. Nejprve Salův vůz svého budoucího zaměstnavatele předjel Olivier Panis (BAR) a ve 12. kole musel McNish zajet do boxů a odstavit svůj vůz kvůli zlomenému zavěšení pneumatiky. Salo později v průběhu velké ceny přejel na výjezdu z boxů bílou čáru a následná penalizace průjezdu boxovou uličkou Fina odsunula na konečnou 11. pozici.

Foto: Getty Images / Mike Hewitt

V 15. kole zaútočil Pedro de la Rosa na sauber Felipeho Massy, jedoucího na 12. místě. V nájezdu do první zatáčky ovšem španělský závodník nedobrzdil, musel si šikanu zkrátit a podobně jako dříve toho odpoledne Ralf Schumacher obdržel od ředitelství závodu pokyn, aby Massu pustil před sebe. To učinil v nájezdu do Variante Ascari, jenže Brazilec se před něho navrátil do závodní stopy až příliš brzy, najel svým pravým zadním kolem do Španělova jaguaru a zlomil mu zavěšení levé přední gumy. „Ten chlap je blbec,“ rozčiloval se do týmové vysílačky de la Rosa, jehož mohl alespoň částečně těšit fakt, že stejně jako on odstoupil ze závodu s poškozením zadní části svého vozu i Massa. Brazilec ještě později dodatečně obdržel od sportovních komisařů nově zavedený trest poklesu 10 míst na startu následující Velké ceny USA. Aby se této penalizaci vyhnul, posadil v Indianapolis Sauber do svého závodního kokpitu místo Massy německého závodníka Heinze-Haralda Frentzena.

Oslnivý triumf Ferrari

Obě ferrari si na čele jela v podstatě svůj vlastní závod, Montoya jejich tempu nestíhal a ve 33. kole navíc kvůli poškozenému zavěšení pravé přední gumy počtvrté v sezóně ve velké ceně předčasně skončil. Ferrari před startem grand prix rozdělilo strategii mezi své piloty a zatímco Barrichello jel na dvě zastávky, zamířil Schumacher ke svým mechanikům za celý závod pouze jednou. Před svým prvním pit stopem v 19. kole si ovšem Barrichello dokázal vyjet náskok asi 20 sekund a po druhé zastávce v boxech mu již časový polštář 27 sekund stačil k tomu, aby si vedoucí pozici před Němcem i po svém závěrečném pit stopu těsně udržel. Velkou cenu pak ferrari dokroužila s takřka minutovým náskokem na nejbližší konkurenci v efektní formaci, která jistě lahodila oku každého příznivce domácí stáje z Maranella. Barrichello si před zraky tifosi dojel po 53 odjetých kolech pro své třetí vítězství v sezóně a čtvrté celkově. Závod Brazilec ukončil v čase 1 hodina a 16 minut, grand prix se tak řadila k těm do té doby vůbec nejrychlejším.

Foto: Getty Images / Mike Hewitt

Ve 29. kole odstoupil ze čtvrtého místa kvůli poruše svého motoru Mercedes Kimi Räikkönen, který neměl v 15. závodě sezóny spatřit šachovnicovou vlajku již podeváté. Finův a posléze Montoyův konec ve velké ceně nabídl příležitost obsadit poslední zbývající pódiovou pozici zástupci některého z týmů středu pole. Ve 39. kole předjel na třetím místě jedoucího Eddieho Irvina bez větších problémů Panis, ten však ještě jednou musel zajet ke svým mechanikům a vrátil se až na šestém místě za oběma renaulty. Za vítězným duem Ferrari tak nakonec projel pod šachovnicovým praporkem na třetím místě Irvine. Čtvrtý skončil Jarno Trulli, jeden z hrdinů dne, který se do závodu původně kvalifikoval 11., ale nerozjel se včas do zaváděcího kola a musel startovat z úplného konce startovního roštu. Přesto se následně dokázal brilantním způsobem prodrat polem vzhůru. Podobně povedenou stíhací jízdu měl za sebou s druhým renaultem v cíli pátý Jenson Button, jenž do grand prix vyrážel ze 17. příčky. Šestý skončil Panis těsně před sedmým Coulthardem, který se sice po svém incidentu z úvodního kola velké ceny sympaticky snažil vrátit do závodu, ale na body nakonec nedosáhl.

Za ohlušujícího aplausu davů nadšených italských fanoušků, kteří se svými vlajkami zaplnili startovní rovinku,  vystoupali na stupně vítězů Velké ceny Itálie hned tři piloti Ferrari – kromě vítězného Barrichella a Schumachera i Irvine, vicemistr světa s Ferrari z roku 1999, jehož Barrichello v roce 2000 u stáje z Maranella nahradil. Po mnoha kontroverzích, smolných momentech a četných zklamáních ročníku 2002 představoval triumf před domácím publikem pro Barrichella zaslouženou odměnu. Ze svého vítězství, které bylo prvním z jeho tří na Monze, kde vyhrál ještě v roce 2004 v barvách Ferrari a v roce 2009 pro tým Brawn GP, dával Brazilec zcela nepokrytě najevo takřka až dětinskou radost.

Foto: Getty Images / Martin Rose

Irvinův zisk pódia pro tým Jaguar představoval jediný případ sezóny, kdy se na stupních vítězů objevil zástupce jiného týmu než Ferrari, Williamsu a McLarenu. Irvine zazářil již v kvalifikaci, kde sice stanovil čas o téměř jednu celou sekundu pomalejší než nejbližší vůz před ním, ale i tak ziskem šesté příčky potvrdil stoupající formu Jaguaru. V závodě předvedl Irvine stabilní jízdu a po předchozím povedeném výkonu v Belgii se zdálo, že se Jaguar konečně odlepil ode dna a nastartoval sérii poněkud lepších výsledků, které se od stáje s vysokými ambicemi očekávaly. Nikdo ovšem v danou chvíli netušil, že je to ve skutečnosti úplně naposledy, co kdy zástupce Jaguaru na pódium formule 1 vystoupal.

Foto: Getty Images / Mark Thompson

Ferrari si již o dva závody dříve zajistilo v Maďarsku vítězství v Poháru konstruktérů a na Monze tak před domácím publikem ziskem sedmého double ročníku pouze korunovalo svou úžasnou sezónu, v průběhu které vyhrálo celkem 15 závodů a poraženo bylo svými soupeři pouze dvakrát – Williamsem v Malajsii a McLarenem v Monaku. Tím stáj z Maranella, která získala v konečném součtu více bodů než všechny ostatní závodní týmy dohromady, vyrovnala rekord vyhraných velkých cen McLarenu z roku 1988. Ferrari ani po zisku titulu neztratilo hlad po dalších triumfech a zajetím double ve všech zbývajících velkých cenách ročníku symbolicky zakončilo jednu z nejúspěšnějších sezón v historii týmu.

Výsledky