Sedm vítězů v sedmi úvodních velkých cenách
Úvod památné sezóny 2012 patřil k těm nejbláznivějším, jakých kdy byla ve své historii formule 1 svědkem, v prvních sedmi grand prix ročníku totiž triumfovalo celkem sedm různých pilotů a zástupců pěti rozličných konstruktérských značek. V úvodním závodě v Austrálii zvítězil se svým mclarenem Jenson Button, jehož po oslnivém triumfu v následující Velké ceně Malajsie vystřídal v čele šampionátu Fernando Alonso v barvách Ferrari. Ve třetí grand prix sezóny dovezl Nico Rosberg vůbec první vítězství pro Mercedes po návratu této ikonické stáje do formule 1, následující závod v Bahrajnu se pak nesl v duchu návratu do formy obhájce titulu mistra světa Sebastiana Vettela s Red Bullem, který se ubránil útokům velmi rychlých vozů Lotusu Kimiho Räikkönena a Romaina Grosjeana.
Ve Španělsku nečekaně zvítězil s vozem Williamsu Pastor Maldonado, jemuž se podařilo v přímém souboji porazit Alonsa s Räikkönenem. V Monaku vyhrál kvalifikaci Michael Schumacher, ale do závodu musel kvůli své penalizaci z předcházející velké ceny vyrážet až jako šestý, velkou cenu v úzkých uličkách Monackého knížectví tak nakonec podruhé ve své kariéře ovládl Mark Webber, který se rázem zapojil do boje na čele šampionátu. V Kanadě se konečně dočkal svého prvního triumfu v sezóně s rychlým mclarenem jedoucí Lewis Hamilton, díky čemuž Brit před nadcházejícím víkendem ve Valencii vystřídal o dva body na čele klasifikace mistrovství světa Alonsa. Tři body na Hamiltona ztrácel Vettel, čtvrtý Webber devět a příliš nezaostávali ani pátý Rosberg či šestý Räikkönen. Prvních deset jezdců průběžného pořadí šampionátu dělilo po úvodních sedmi grand prix sezóny stále méně než 60 bodů.
Kvalifikace pro Vettela
Favoritem osmého závodního víkendu sezóny ve Valencii, kde se tradičně jezdilo od roku 2008 pod hlavičkou Velké ceny Evropy, byl jednoznačně Vettel, který na této trati suverénně ovládl poslední dvě grand prix v letech 2010 a 2011. Zdejší dobrou formu Němec potvrdil přesvědčivým ziskem svého druhého pole position v sezóně a 33. celkově, které si zajistil zajetím o téměř čtyři desetiny rychlejšího času na kolo než druhý Hamilton.
Jako třetí se překvapivě kvalifikoval Maldonado, čtvrté a páté obsadily oba lotusy ve formaci Grosjean–Räikkönen, šestý nejrychlejší kvalifikační čas stanovil Rosberg, sedmý byl Kamuj Kobajaši (Sauber), osmý Nico Hülkenberg (Force India), devátý po dalším nepovedeném výkonu Button s druhým mclarenem a elitní desítku uzavíral Hülkenbergův týmový kolega Paul di Resta. Oba vozy Ferrari skončily své působení již ve druhé části kvalifikace, domácí Alonso tak měl do velké ceny vyrážet až z 11. pozice a Felipe Massa ze 13. Mezi obě auta stáje z Maranella se se svým mercedesem vklínil Schumacher. Marka Webbera během kvalifikace provázely technické problémy, v důsledku čehož do závodu startoval až z 19. místa.
Foto: Getty Images / Vladimir Rys
Neohrožovaný Vettel
Po startu si s naprostým přehledem podržel vedení Vettel, následovaný do první zatáčky Hamiltonem. Räikkönen se po zdařilém odpichu z páté pozice pokoušel natlačit před třetího Maldonada, ale venezuelský závodník mu v záhybu rovinky na poslední chvíli překřížil cestu, Fin tak musel ze svých ambicí slevit a propadl se dokonce až na šesté místo za Kobajašiho.
S druhým lotusem se ovšem v nájezdu do první zatáčky pod Maldonada neohroženě ponořil Grosjean a Venezuelana zdolal, čehož následně k předjetí Maldonada využil i Kobajaši. Alonso se po mimořádně povedeném odpichu a průjezdu sérií prvních zatáček propracoval na osmé místo, výrazně naopak ztratil Rosberg, který po startu ze šesté pozice klesl o pět míst. Po prvním kole závodu vedl Vettel před Hamiltonem, Grosjeanem, Kobajašim, Maldonadem, Räikkönenem, Hülkenbergem, Alonsem, di Restou a Massou.
V úvodních kolech se Vettel okamžitě odpoutal od svých pronásledovatelů a v pátém kole již měl na druhého Hamiltona náskok celých sedmi sekund, zatímco na Brita nepříjemně dotíral Grosjean a Räikkönen tvrdě soupeřil s Maldonadem. V 10. kole se Grosjean odhodlal ke svému druhému odvážnému a prvotřídnímu manévru tehdejšího odpoledne a po přiblížení se mclarenu za pomoci systému DRS nádherně objel Hamiltona na výjezdu ze 12. zatáčky. O tři kola později Grosjeanův příklad napodobil podobně fantastickým způsobem i druhý lotus, Räikkönen předjel Maldonada, aby následně zamířil pro výměnu pneumatik do boxů, kde se díky menšímu zaváhání mechaniků Sauberu dostal před Kobajašiho. Pro japonského závodníka se závod brzy nato proměnil v noční můru poté, co se krátce po svém výjezdu zpátky na trať srazil v ostrém souboji s Brunem Sennou (Williams) a oba závodníci museli kvůli poškození svých aut zamířit do boxů.
Již dříve se před Kobajašiho i Räikkönena dokázal propracovat Alonso, který na trati zůstal o kolo déle a podařilo se mu zajet rychlejší čas než oba piloti ve svém výjezdovém kole. Dobrá práce od stratégů a mechaniků Ferrari tak Španěla nově vynesla na virtuální čtvrté místo. Vettel stavěl bez ztráty pozice v 15. kole. Grosjean byl schopen zajíždět po svém předjetí Hamiltona podobné časy jako vedoucí Němec, ale Vettelův 20sekundový náskok se zdál být nadmíru pohodlným a v tu chvíli za běžných okolností patrně nikým nedostižitelným.
Foto: Getty Images / Mark Thompson
Nově rozdané karty
Ve 27. kole ovšem závod nabral nový rozměr. Jean-Éric Vergne (Toro Rosso) se v hloubi pole pokoušel předjet Heikkiho Kovalainena (Caterham), na konci rovinky však mylně nabyl dojmu, že se již plně nachází před Finovým vozem a snažil se před něho zařadit do závodní stopy. Jeho kalkulace se ukázala být chybnou a piloti se spolu srazili, což oběma přivodilo defekt pneumatiky a na okruh naneslo množství úlomků a nečistot. Závod tak musel být přerušen a na trať zamířil safety car, jehož výjezd připravil Vettela o do té doby pracně budovaný časový polštář a způsobil naprostý chaos v boxech, kam mířili všichni vedoucí jezdci.
Mechanici Lotusu byli náhlým výjezdem safety caru zaskočeni, ale Grosjeana nakonec stačili odbavit. V případě McLarenu pak ve své činnosti selhal mechanik s předním zvedákem, v důsledku čehož se Hamiltonova zastávka protáhla na nekonečných 14 sekund. Brit musel pociťovat jistou reminiscenci roku 2009, kdy ho právě na této trati chyba mechaniků stála zisk vítězství na úkor Rubense Barrichella. V pořadí se Hamilton vrátil po nepovedeném pit stopu až za Alonsem a Räikkönenem. Vettel sice musel zůstat na trati o kolo déle, ale o pozici vzhledem ke svému předchozímu náskoku nepřišel.
Závod se znovu rozběhl ve 34. kole a Alonso se okamžitě jako žralok lačnící po krvi zakousl do své oběti, již na startovní rovince se dostal po bok druhého Grosjeana a následně ho fantasticky předjel do první zatáčky. Za nimi se mezitím Hamilton dostal před Räikkönena a Massa utrpěl defekt v souboji s Kobajašim o 13. místo. Zhruba ve stejné době začal nečekaně zpomalovat lídr závodu Vettel, který musel brzy nato zcela odstavit svůj vůz kvůli terminální poruše alternátoru. Adrian Newey svíral hlavu v dlaních, Vettel po opuštění svého vozu vztekle mrštil rukavicemi do ochranné bariéry, ale to bylo tak všechno, co se dalo s danou situací z pohledu dosavadního suveréna závodního víkendu dělat. K nesmírné radosti domácích tribun, které Vettelovo odstoupení poslalo do stavu naprosté extáze, se do čela velké ceny posunul Alonso. Nadšení diváci následně Alonsa hnali a podporovali potleskem vestoje při každém průjezdu svého matadora v červeném ferrari kolem nabitých tribun.
Španěl však stále ještě neměl na růžích ustláno, protože za ním jedoucí Grosjean se jej těsně držel a po dlouhou dobu kroužil v DRS dosahu od Alonsova ferrari. Ve 41. kole ovšem Francouz zastavil a odstoupil se stejnou poruchou alternátoru motoru Renault jako před ním Vettel. Od této chvíle již měl Alonso situaci pevně ve svých rukou a jezdil s konstantním náskokem zhruba tří sekund na druhého Hamiltona. Brit byl mezitím pod ostrým tlakem Räikkönena a vypadalo to, že kdyby se Fin před mclaren před sebou dokázal dostat, mohl by Alonsa ve zbytku závodu přeci jenom ještě zle potrápit.
Foto: Getty Images / Mark Thompson
Ve své přehnané snaze udržet za sebou Räikkönena Hamilton patrně přepálil tempo a v závěrečných kolech grand prix mu odešly pneumatiky, čehož nejprve po Britově masivním probrzdění využil po tvrdém souboji Räikkönen a následně se Hamilton dostal pod tlak i čtvrtého Maldonada, který si dělal zálusk na Britovu poslední pódiovou pozici. V předposledním kole se Venezuelan pokusil dostat se před Hamiltona na výjezdu ze 12. zatáčky, situaci však nezvládl, najel na obrubník mimo trať, odkud ze strany narazil do Hamiltonova mclarenu, jehož Maldonadův williams vypoklonkoval do zdi a pro britského závodníka bylo odpolední snažení definitivně u konce. Venezuelan v závodě ještě s poškozeným předním křídlem pokračoval a původně dokončil jako 10., než byl po skončení velké ceny obdařen 20sekundovou penalizací, která jej ve výsledkové listině odsunula mimo body na 12. pozici.
Po zmíněném incidentu se na třetím místě v nájezdu do posledního kola ocitl Michael Schumacher. Němec jel v polovině závodu na pátém místě, ale následně musel stavět pro nové pneumatiky a vrátil se těsně před Webberem až na 11. místo. Poté se ovšem začal na nových měkkých gumách rychle prokousávat polem vzhůru, společně se za ním jedoucím Webberem byli nejrychlejšími piloty na závodní trati a jezdili v průměru o dvě sekundy na kolo rychlejší časy než jezdci kolem nich, kteří byli s pokračující degradací pneumatik proti oběma naprosto bezmocní.
Ve 49. kole se Schumacher dostal na osmé místo před Buttona, o několik okruhů později pokořil Sergia Péreze (Sauber), v 54. kole di Restu a v předposledním kole se dvojice Schumacher–Webber dostala i před Hülkenberga na páté, respektive šesté místo, která se po odpadnutí Hamiltona a poškození Maldonadova williamsu změnila na třetí, respektive čtvrté. Závěr Velké ceny Evropy 2012 tak mimochodem patřil k jedněm z mála momentů, kdy měl během své kariéry ve formuli 1 vysněné pódiové umístění prakticky na dosah ruky Nico Hülkenberg, kterého od něho po incidentu mezi Hamiltonem a Maldonadem dělily necelé dva okruhy.
Fernando Alonso se již ve zbytku závodu na čele žádné minely nedopustil a před vášnivým domácím publikem si dojel pro své druhé vítězství v sezóně a po triumfu v Barceloně 2006 pro druhé vítězství na španělské půdě. Za Alonsem dokončil velkou cenu se šestisekundovým odstupem Räikkönen, následovaný Schumacherem, Webberem, Hülkenbergem, Rosbergem, di Restou, Buttonem, Pérezem a Sennou.
Foto: Getty Images / Mark Thompson
Osazenstvo stupňů vítězů vytvořilo svým průměrným věkem 35 let, 8 měsíců a 8 dnů nejstarší pódium 21. století, na kterém bylo současně zastoupeno hned 10 mistrovských titulů. Vidět tři mistry světa, ikonické závodníky a legendy formule 1 bok po boku muselo zcela bezpochyby zahřát u srdce snad každého skutečného fanouška motorsportu. Jako zástupce vítězného Ferrari na pódium vystoupal Alonsův závodní inženýr Andrea Stella, který v minulosti ve Ferrari pracoval se všemi zúčastněnými.
Poslední pódium Michaela Schumachera
Schumacher byl za svůj výkon v závodě, v průběhu kterého získal celkem devět pozic, odměněn ziskem prvního pódiového umístění od Velké ceny Číny 2006 a na stupních vítězů stanul již po 155. V osmé grand prix probíhající sezóny byl Němec již 11. pilotem, který se dokázal dostat na pódium a ve věku 43 let a 173 dnů se stal nejstarším jezdcem na stupních vítězů od Velké ceny Velké Británie 1970, kdy dojel na druhém místě Jack Brabham. Zdálo se, že Schumacher konečně prolomil své prokletí, které ho v dosavadním průběhu působení u Mercedesu po návratu do formule 1 v roce 2010 provázelo: „Po protnutí cílové pásky jsem se kluků ptal, na jaké pozici jsme skončili. Viděl jsem Webberovu informační tabuli a těsně před koncem mu ukazovala osmé a sedmé místo a já věděl, že jsem před ním o jednu pozici. A pak mi kluci řekli, jsi třetí, to je pódium. Nemůžu tomu uvěřit! Opravdu jsem to nečekal,“ říkal Němec po závodě.
„Je to prostě úžasný pocit být zpět po tak dlouhé době. Několikrát jsme se tomu přibližovali a nakonec se to povedlo velkolepým způsobem na trati, kde je předjíždění obtížné. (…) Byla to ta nejlepší odpověď všem, kteří o naší práci pochybovali – dát auto dohromady, bojovat a nikdy se nevzdat, protože se může stát cokoliv.“ Přestože německý sedminásobný mistr světa věřil, že by mu podobný úspěch mohl pomoci zlomit sérii nevýrazných výsledků po návratu do královny motorsportu, bylo třetí místo ve Velké ceně Evropy 2012 prvním, leč současně posledním pódiem, jehož Schumacher s Mercedesem dosáhl a ani onen povedený výkon mu nakonec nestačil k tomu, aby si zajistil místo i pro rok 2013, kdy do jeho závodní sedačky u Mercedesu usedl Lewis Hamilton.
Foto: Getty Images / Mark Thompson
Alonsův emotivní triumf
Hlavní postavou dne byl ovšem po svém ohromujícím triumfu pochopitelně Fernando Alonso. Po nepovedené kvalifikaci nevypadaly Španělovy naděje na dobrý výsledek před domácím publikem příliš valně, ale po dobrém startu se pečlivě propracovával polem vzhůru, předvedl perfektní jezdecký výkon bez chyb, doplněný o několik úctyhodných předjížděcích manévrů a faktor příklonu štěstěny, když z čela velké ceny vypadl Vettel, dosavadní suverén závodního víkendu, na jehož red bull by jinak Alonso výkonnostně nestačil. To ovšem Španělův výkon nikterak nesnižuje, vždyť i štěstí a spolehlivost vozů patří v motorsportu ke klíčovým aspektům úspěchu.
„Je těžké to vyjádřit slovy. Dnes jsme měli úžasný závod, úžasný start, několik dobrých soubojů, pamatuji si na šest nebo na sedm předjíždění, kdy to bylo velmi těsné a vzájemně jsme se dotkli. Dotkl jsem se s Grosjeanem při restartu. Všechny tyto malé momenty nemusí dopadnout dobře a závod dokončíte ve zdi, nebo se nakonec můžete stát vítězem. Dnes jsme měli všechny dobré faktory včetně štěstí na své straně a musíme si toho (náležitě) vychutnat,“ nechal se dojatý Alonso slyšet po skončení velké ceny. Španěl přiznal, že pokud šlo o samotný výkon, tak již v minulosti odjel některé závody jako ten letošní v Malajsii, na které mohl být přeci jenom více pyšný a hrdý, protože někteří ostatní jezdci kolem něho jeli ve Valencii lépe a Vettel s Grosjeanem odpadli kvůli technickým problémům, leč z emoční stránky to pro něho bylo suverénně to nejlepší vítězství: „Emoce, které jsem cítil v dojezdovém kole nebo během pódiové ceremonie nebo právě teď, nelze přirovnat k ničemu předtím.“
V dojezdovém kole došlo Alonsovi palivo, a tak musel své ferrari zastavit před jednou z tribun, kde si za vášnivých oslav před zraky tisíců fanatických fanoušků užil svou dojemnou chvilku slávy. „Patrně to bylo to správné místo (na odstavení vozu, poznámka autora), protože jsme tam měli dvě tribuny. Chvíli to trvalo, než dorazil medical car, tak jsme měli osm nebo deset minut, kdy mi všichni gratulovali a říkali o mě další věci.“ Když se pak na stupních vítězů rozezněly tóny španělské hymny La Marcha Real, Alonso jen stěží zadržoval slzy: „Nedokážu slovy vyjádřit ten ojedinělý pocit z vítězství ve vaší domácí velké ceně. Je to unikátní a jedinečné. Měl jsem tu příležitost v Barceloně 2006 a to samé tady ve Valencii. Tribuny byly plné barev, španělských vlajek a poté, co fotbalisté vyhráli na Euru 2012, jsem v tuto chvíli velmi hrdý na to, že jsem Španěl. Je to možná nejlepší vítězství, jakého jsem kdy dosáhl.“
Foto: Getty Images / Paul Gilham
V době konání velké ceny ve Valencii aktuálně probíhalo Mistrovství Evropy ve fotbale v Polsku a na Ukrajině, kde pouhý den před konáním velké ceny poslal svými dvěma góly ve čtvrtfinále proti výběru Francie španělský národní tým do semifinále turnaje Alonsův jmenovec Xabi. A necelé dva týdny předtím ovládl tenista Rafael Nadal své sedmé Roland Garros. Španělský sport prožíval veleúspěšné dny.
Po závodě se Alonso opět posunul do čela šampionátu a prezident Ferrari Luca di Montezemolo burcoval tým do boje o titul a věřil, že Španělův triumf ve Valencii výrazně napomohl k zisku prvního jezdeckého titulu pro Ferrari od roku 2007. Na druhé místo průběžného pořadí povyskočil po mimořádně povedeném výkonu a zisku celkem 15 pozic během nedělního odpoledne Webber, který svou dobrou formu ve stávající fázi ročníku potvrdil vítězstvím v následující Velké ceně Velké Británie na Silverstone.
Přestože patřila Velká cena Evropy 2012 k nejchaotičtějším a nejdramatičtějším závodům nejen sezóny 2012, ale i celé dekády, okruh ve Valencii od příštího roku z kalendáře formule 1 kvůli ekonomickým problémům vypadl a svou šestou grand prix již nikdy nehostil, i když se původně předpokládalo, že by se mohl každoročně střídat v pořádání Velké ceny Španělska s Barcelonou podobným způsobem, jako tomu tehdy bylo v případě Velké ceny Německa s Hockenheimringem a Nürburgringem.
Výsledky
P |
Jezdec |
Tým |
Čas / ztráta |
Kol |
1 |
Fernando Alonso |
Ferrari |
1:44:16.649 |
57 |
2 |
Kimi Räikkönen |
Lotus |
6.421 |
57 |
3 |
M.Schumacher |
Mercedes |
12.639 |
57 |
4 |
Mark Webber |
Red Bull |
13.628 |
57 |
5 |
Nico Hülkenberg |
Force India |
19.993 |
57 |
6 |
Nico Rosberg |
Mercedes |
21.176 |
57 |
7 |
Paul Di Resta |
Force India |
22.866 |
57 |
8 |
Jenson Button |
McLaren |
24.653 |
57 |
9 |
Sergio Pérez |
Sauber |
27.777 |
57 |
10 |
Bruno Senna |
Williams |
35.961 |
57 |
11 |
Daniel Ricciardo |
Toro Rosso |
37.041 |
57 |
12 |
Pastor Maldonado |
Williams |
54.630 |
57 |
13 |
Vitalij Petrov |
Caterham |
1:15.871 |
57 |
14 |
H.Kovalainen |
Caterham |
1:34.654 |
57 |
15 |
Charles Pic |
Marussia |
1:36.551 |
57 |
16 |
Felipe Massa |
Ferrari |
1 kolo |
56 |
17 |
Pedro de la Rosa |
HRT |
1 kolo |
56 |
18 |
N.Karthikeyan |
HRT |
1 kolo |
56 |
19 |
Lewis Hamilton |
McLaren |
Kolize |
55 |
|
Romain Grosjean |
Lotus |
Alternator |
40 |
|
Sebastian Vettel |
Red Bull |
Alternator |
33 |
|
Kamuj Kobajaši |
Sauber |
Kolize |
33 |
|
Jean-Éric Vergne |
Toro Rosso |
Kolize |
26 |
|
Timo Glock |
Marussia |
Odstoupení |
0 |