Nezapomenutelné závody: První závod formule 1 v Imole

Okruh v Imole, na který se letos vozy formule 1 díky mimořádným okolnostem po letech vrátí, přivítal mistrovský závod formule 1 poprvé v roce 1980, kdy se zde ještě jelo pod hlavičkou Velké ceny Itálie. Šlo o jediný ročník, kdy v kalendáři chyběla ikonická Monza.
Foto: Getty Images / Steve Powell
Nezapomenutelné závody: První závod formule 1 v Imole | Foto: Getty Images / Steve Powell

Velká cena Itálie byla vždy neodmyslitelně spjatá s okruhem v Monze, a to už od úplně prvního ročníku v historii formule 1 1950, kdy zde v premiérové domácí velké ceně triumfoval Giuseppe Farina. Koncem sedmdesátých let minulého století se ale postupně začaly množit pochyby nad tím, zda trať ještě odpovídá novým bezpečnostním standardům. Renovace okruhu se ukázala být nevyhnutelnou a po smrtelné nehodě Ronnieho Petersona v roce 1978 se pořadatelé definitivně odhodlali se započetím příprav, současně se začalo uvažovat o trati, která by Monzu na čas zastoupila.

Volba nakonec padla na okruh v Imole, který dnes nese jméno Enza a Dina Ferrariových (okruh původně nesl jméno pouze Alfreda Ferrariho, syna Enza Ferriho, který zemřel v roce 1956 po marném boji s progresivní svalovou dystrofií; jméno Enza Ferrariho pak bylo do názvu okruhu přidáno na jeho počest v roce 1988, pozn. autora). Okruh v Imole hostil již předtím dva nemistrovské závody vozů formule 1 – v roce 1963, kdy zde triumfoval s lotusem Jim Clark, a v roce 1979, kdy v závodě pod hlavičkou Velké ceny Dina Ferrariho vyhrál po bitvě s Gillesem Villeneuvem Niki Lauda s brabhamem (šlo mj. o poslední Laudův závod před jeho prvním odchodem z formule 1 v roce 1979, pozn. autora). O rok později se zde už po dohodě měla poprvé mimo Monzu konat mistrovská Velká cena Itálie.

Připomeňte si dobu, kdy po mistrovském titulu F1 stáj Ferrari postavila vůbec nejhorší monopost

Připomeňte si dobu, kdy po mistrovském titulu F1 stáj Ferrari postavila vůbec nejhorší monopost

Situace v průběžném pořadí šampionátu před závodem v Imole byla dramatická. Po vítězství ve Velké ceně Francie se do čela dostal Alan Jones s Williamsem a i díky dalšímu triumfu ve Velké Británii se mu dařilo držet na čele i po jedenáctém závodě v Nizozemsku. S Jonesem ale dokázal držet krok mladý brazilský objev Nelson Piquet, který se v roce 1979 ještě učil od Nikiho Laudy, aby po jeho odchodu z formule 1 vedl tým Brabham pod vedením Bernieho Ecclestona k lepším zítřkům. V Nizozemsku Piquet vyhrál, zatímco Jones nebodoval, před Velkou cenou Itálie v Imole tak oba dva jezdce na čele dělil rozdíl pouhých dvou bodů.

Špatná forma Ferrari a nová očekávání

Domácí Ferrari prožívalo v roce 1980 snad ještě větší mizérii než v letošní sezóně. Přestože v roce 1979 celý ročník opanovalo a jeho jezdci skončili na prvních dvou místech celkového pořadí, rok 1980 zaskočil slavnou stáj z Maranella ve velmi špatné formě. Ferrari zažilo naprosto hororový vstup do sezóny, když jeho auta nebodovala v úvodních třech závodech a šachovnicovou vlajku viděla pouze jednou, zásluhou šestnáctého Gillese Villeneuva v Brazílii. Pak sice přišlo několik pátých a šestých míst, přesto byly výkony slavné italské stáje těžce za očekáváním.

Tifosi tak alespoň mohli s nadějí vzhlížet k připravovanému novému modelu Ferrari 126C, který měl být poprvé v historii Ferrari osazen turbomotory a který Ferrari poprvé testovalo právě během závodního víkendu v Imole (model 126C pak Ferrari zajistil dva tituly v poháru konstruktérů v letech 1982 a 1983, pozn. autora). Časy, které s vozem 126C zajel v Imole Villeneuve, byly slibné, v závodě se ale Ferrari vrátilo ke starému modelu 312T5.

Klepněte pro větší obrázek
Ferrari 126C, Foto: Etienne (Li), CC BY-SA 3.0

Průběh premiérového víkendu

V měřených trénincích stanovily tempo oba renaulty. René Arnoux se jako jediný jezdec v poli dostal pod hranici jedné minuty a čtyřiatřiceti sekund a v první řadě ho doplnil jeho týmový kolega Jean-Pierre Jabouille, který za ním zaostal o více než tři desetiny sekundy. Na třetí místo dokázal svůj williams kvalifikovat Carlos Reutemann, překvapující byl i výsledek domácího Bruna Giacomelliho, který měl s alfou romeo startovat čtvrtý. Lídři průběžného pořadí obsadili až pomyslnou třetí řadu, Piquet startoval pátý a Jones až šestý. Lepším z obou jezdců Ferrari byl Gilles Villeneuve, který se s novým vozem kvalifikoval osmý, zatímco úřadující mistr světa Jody Scheckter měl vyrážet až jako šestnáctý.

Po rozsvícení zeleného světla to vypadalo, že nejlépe odstartoval Reutemann s williamsem, ale ten přehrál obložení své spojky a po přeřazení na druhý převodový stupeň mu spojka proklouzla, v důsledku čehož se okamžitě propadl z čela závodu až na chvost startovního pole. Vedení si tak podržely oba renaulty, a po prvním kole vedl Arnoux před Jabouillem, Piquetem, Giacomellim a Villeneuvem.

Ve třetím kole se na první místo dostal Jabouille, ale vedení v závodě si příliš neužil, neboť jej hned o kolo později předjel hladový Piquet. Na čtvrté místo se před Giacomelliho posunul Villeneuve. Tomu však už v pátém kole v rychlém nájezdu do zatáčky Tosa explodovala zadní pneumatika, následný těžký náraz do bariéry Kanaďanův vůz odmrštil napříč tratí a jeho zadní část byla kompletně zdemolována. Z hrůzostrašně vypadající nehody odešel Villeneuve naštěstí po svých. Zákruta, ve které ztratil nad svým vozem kontrolu, dodnes nese na památku tohoto momentu jeho jméno, v roce 1994 v ní však v takřka shodném incidentu přišel o život Roland Ratzenberger.

Za Villeneuvem jedoucí Giacomelli najel na jeden z úlomků ferrari, utrpěl defekt pneumatiky a z pořadí rovněž vypadl, čímž italští tifosi přišli během několika málo okamžiků o oba své domácí hrdiny, pohybující se vysoko v pořadí. V 15. kole vedl nikým neohrožovaný Piquet před Jabouillem a Jonesem, který se dokázal dostat před pomalejšího Arnouxe. V polovině závodu se oba renaulty dostaly pod tlak – na Arnouxe tlačili Jean-Pierre Jarier s Mariem Andrettim a na Jabouilleho Jones. Jones si uvědomoval, že za renaultem nesmí příliš ztrácet čas, pokud chce ještě dostihnout Piqueta a rychle Jabouilleho předjel v nájezdu do šikany Variante Bassa.

Heroický výkon předváděl Reutemann. Argentinec se po startu propadl na chvost startovního pole a kvůli problému s převodovkou nemohl využívat čtvrtý převodový stupeň. Přesto se však nevzdal, předjížděl pomalejší vozy a po polovině byl po odstoupení Andrettiho už šestý. Ve 47. kole se Jarierovi konečně povedlo dostat před Arnouxe, ale porucha brzd ho brzy nato poslala do smyku. To umožnilo Reutemannovi dostat se na čtvrté místo, když ještě předtím zvládl úspěšně zdolat Arnouxe. Argentinec byl za svůj bojovný výkon odměněn v závěru závodu, kdy třetímu Jabouillemu selhala převodovka a musel odstoupit.

Jones se navzdory lehčím problémům s brzdami snažil něco ukrojit z Piquetova náskoku na čele, ten to ale měl všechno pod kontrolou a po suverénním výkonu si s přehledem dojel pro své třetí vítězství v sezóně. Druhý skončil Jones, třetí Reutemann a zbývající bodovaná místa si rozebrali s kolem ztráty Elio de Angelis, Keke Rosberg a Didier Pironi. Piquet se díky svému vítězství nově posunul do čela šampionátu před Jonese – vedl s 54 body proti Jonesovým 53.

Jak Imolu v kalendáři udržet?

První velká cena v Imole proběhla perfektně jak po závodní, tak po organizační stránce, a ukázala se být takovým úspěchem, že vyvstala otázka, kde se bude jezdit Velká cena Itálie napříště, resp. jak Imolu v kalendáři formule 1 udržet. „… Monza je pravým domovem Velké ceny Itálie, ale nikdo nepochybuje o tom, že je Imola více než schopna pořádat velkou událost typu závodu formule 1,“ psal kupř. hned po povedeném závodním víkendu redaktor britského magazínu Motor Sport Denis Jenkinson. Protože pravidla oficiálně neumožňují pořádání dvou velkých cen v jedné zemi, musel podat oficiální přihlášku pro pořádání velké ceny v Imole automobilový klub San Marina. Od roku 1981 se tak sice v rámci Velké ceny Itálie vrátila do kalendáře formule 1 Monza, v Imole se ale mohlo v závodění pokračovat pod oficiální titulem Velké ceny San Marina, přestože je samotný okruh od sanmarinské republiky vzdálený nějakých 100 km . Dva závody se v Itálii měly konat poprvé od roku 1957, kdy se jezdilo kromě Monzy ještě v Pescaře. V Imole se pak velká cena formule 1 pořádala nepřetržitě až do roku 2006.

V roce 2016, kdy probíhala složitá jednání o prodloužení smlouvy s okruhem v Monze, se spekulovalo o tom, že by se Velká cena Itálie mohla opět jako v roce 1980 jet v Imole. Tehdejší šéf formule 1 Bernie Ecclestone se této variantě vůbec nebránil, Monza však nakonec přeci jenom smlouvu prodloužila (v současnosti pak drží kontrakt na pořádání Velkých cen Itálie až do roku 2024, pozn. autora).

Letos se díky mimořádným okolnostem závod formule 1 v Imole vrátí, a půjde tak již o třetí závod na italské půdě během jedné sezóny. To se naposledy stalo v roce 1982, kdy se jely hned tři závody ve Spojených státech – v Long Beach, Detroitu a Las Vegas (Caesars Palace). Letos se ale nepojede pod hlavičkou Velké ceny San Marina, závod v Imole ponese název italského regionu Emilia Romagna, ve kterém se město Imola a přiléhající okruh nachází. Před letošní sezónou zde testovala stáj Alpha Tauri a Pierre Gasly prohlásil, že lepší zážitek v monopostu formule 1 než jízdu v Imole zatím nezažil.

Výsledky

P Jezdec Tým Čas / ztráta Kol
1 Nelson Piquet Brabham 1:38:07.52 60
2 Alan Jones Williams 28.93 60
3 Carlos Reutemann Williams 1:13.67 60
4 Elio de Angelis Lotus 1 kolo 59
5 Keke Rosberg Fittipaldi 1 kolo 59
6 Didier Pironi Ligier 1 kolo 59
7 Alain Prost McLaren 1 kolo 59
8 Jody Scheckter Ferrari 1 kolo 59
9 Jacques Laffite Ligier 1 kolo 59
10 René Arnoux Renault 2 kola 58
11 Rupert Keegan Williams 2 kola 58
12 Eddie Cheever Osella 3 kola 57
13 J.P.Jarier Tyrrell 6 kol 54
  J-P.Jabouille Renault převodovka 53
  Marc Surer ATS motor 45
  Mario Andretti Lotus motor 40
  Riccardo Patrese Arrows motor 38
  Derek Daly Tyrrell nehoda 33
  John Watson McLaren ložiško 20
  Hector Rebaque Brabham zavěšení 18
  E.Fittipaldi Fittipaldi nehoda 17
  Bruno Giacomelli Alfa Romeo defekt 5
  G.Villeneuve Ferrari defekt 5
  V.Brambilla Alfa Romeo hodiny 4
Další článek: Wolff se opět vymezil proti reverzním roštům

8:23 | Max Verstappen dnes slaví 23. narozeniny.
29. září | Ještě upřesnění: Ilott nahradí v prvním tréninku Grosjeana, Schumacher zase Giovinazziho.
29. září | V Melbourne se stále pracuje s termínem závodu 14. března. Mohla by tam tak začít sezóna (via odkaz)
28. září | Mika Häkkinen dnes slaví 52. narozeniny.