K překvapení mnohých se podařilo schválit změny pravidel, která mají zajistit od příštího roku jednoduší předjíždění. Podle FIA to byla nutnost.
Web RaceFans napočítal v roce 2011, což byl první rok s DRS, v průměru 59 předjetí na závod. Poté začal počet předjížděcích manévrů postupně klesat až do roku 2015, kdy to bylo jen 27,8. V roce 2016 číslo stouplo na 41,2, ale vloni s příchodem nových aerodynamických pravidel opět kleslo na 21,8.
„Jedním z hlavních úkolů aerodynamiků v týmu formule 1 je přesunout vzduch zvířeny koly mimo auto, aby z toho mělo auto prospěch,“ řekl Tombazis pro RaceFans.
„Čím více je nasměrován mimo auto, tím méně ovlivňuje difuzor nebo zadní křídlo a získáváte více výkonu. To je hlavní cíl. Tento cíl je ale současně špatný pro auto, které je za vámi.“
FIA proto zavedla pravidla, aby bylo nasměrováni vzduchu těžší. Změny se týkají především předního a zadního křídla.
Podle Tombazise by změny měly být pokrokem. „Neočekávám, že do sebe budou auta narážet, jako je to u cestovních vozů. Je to ale krok vpřed.“
„Naše očekávaní spočívají v tom, že pokud by se nepodařilo změnit pravidla, tak by se situace v příštích dvou letech postupně zhoršovala. Součástí změny pravidel bylo zastavit tento trend a provést změnu. Domníváme se, že tyto výkonnostní charakteristiky by byly pro roky 2019 a 2020 skutečně horší, kdybychom nic neudělali.“
„V reálu to znamená, že pokud se auto podle pravidel 2018 dokáže přiblížit k autu před ním na sekundu, má-li určitou rychlostní výhodu, bude to o něco méně. Dokáže se přiblížit na rozdíl 0,8 s nebo tak nějak.“
Tombazis si uvědomuje, že inženýři týmů budou chtít vliv nových pravidel minimalizovat. Podle něj jsou ale pravidla napsána tak, aby byla šedá místa co nejmenší.
„Pravděpodobnost, že to zlepšíme, je velmi vysoká. Pravděpodobnost, že to zlepšíme, ale ne o tolik, existuje. Pravděpodobnost, že to ve skutečnosti zhoršíme, je podle mého názoru téměř nulová.“
Foto: Getty Images / Will Taylor-Medhurst