Je září 2013 a ve francouzském Varennes sur Allier probíhá finále mistrovství světa CIK KZ1. Patnáctiletý Max Verstappen, syn bývalého pilota formule 1 Jose a vítězky Andrea Margutti Trophy z roku 1995 Sophie Kumpenové se řadí na pole position. Po pomalém startu se jeho tovární motokára CRG propadá na třetí místo, než se mladý Nizozemec pustí do boje o vítězství. Monačan Charles Leclerc přitom bojuje o druhé místo.
O pár let později se Verstappen stal nejmladším vítězem velké ceny vozů formule 1, když v 18 letech a 228 dnech vyhrál při svém prvním startu za Red Bull loňskou Velkou cenu Španělska. Monačan Leclerc přitom coby člen Jezdecké akademie Ferrari letos vede šampionát formule 2 a jeho budoucnost se zdá být více než zajímavá.
Nicméně, ne všichni jezdci na startu mistrovství světa motokár v roce 2013 byly mladé vycházející hvězdy. Ben Hanley, který byl druhý v roce 2007 ve Světové sérii Renault, se z 16. místa na startu probojoval na čtvrté a zajel nejrychlejší kolo. Bývalý pilot Toro Rosso ve F1 Jaime Alguersuari skončil devátý.
Dokonce ani dvojnásobný mistr světa F1 Fernando Alonso nemá nic proti tomu, aby trávil čas jízdou po své soukromé motokárové dráze na severu Španělska. Co za přínos proto pro profesionály může mít návrat do závodnické školy?
Pro Hanleyho motokáry znamenají možnost zůstat v závodění s vidinou možného startu v závodě 24 hodin Le Mans. Soupeř Lewise Hamiltona, Paula di Resty, Jamieho Greena a Mika Conwaye v juniorských kategoriích motokár se dostal nejdále do GP2 předtím, než jej Renault přestal podporovat a nyní 32letý pilot se musel vrátit do motokár coby tovární pilot pro Maranello, ART a Croc Promotion.
V roce 2015 vyhrál titul ve třídě KF, čímž zaujal majitele týmu Dragonspeed Eltona Juliana, který inicioval jeho návrat do závodění a Hanley v další sezóně závodil v Evropské Le Mans sérii. Ačkoliv byl mimo sportovní vozy pět let, netrvalo dlouho a znovu se adaptoval. Při nastavování vozu se přitom zajímal o každý detail, který v motokárách dělá rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Podle jeho slov nebyl návrat do motokár krokem zpět, nýbrž příležitostí k dalšímu rozvoji na mezinárodní úrovni.
„Vezmete si z toho to, co chcete,“ řekl Hanley. „Já osobně miluji ty detaily a jak můžete měnit rámy, nápravy a podobně, je velmi malá hranice mezi vítězství a tím, že nejste na stupních vítězů. Dobrá zpětná vazba a cítění pro změny v nastavení se neprojeví jen v kartingu, ale tyto změny můžete vidět i u aut.“
Ben Barnicoat vyhrál titul ve třídě KF v roce 2012, pak se přesunul do dvoulitrové formule Renault, formule 3 a šampionátu Blancpain GT. Ani on se ale nechtěl motokár vzdát.
„Když jsem se přesunul do závodů aut, tak rok nebo možná trochu déle jsem nejezdil motokáry. Když jsem se ale přesunul do Eurocupu (formule Renault 2.0) a bylo zakázáno testování, zjistil jsem, že mám spoustu volného času, tak jsem si řekl, že trochu začnu (jezdit v motokáře), abych zůstal v kondici a od té doby jsem nepřestal,“ řekl Barnicoat.
„V autech nedostanete příliš prostoru pro trénink, mohou nastat celkem dlouhé pauzy mezi tím, když jste ve voze a zařídit jednodenní testování je nákladné, zatímco v motokárách jsou náklady mnohem menší.“
„Jsem velkým zastáncem toho, že všechna kola v jakémkoliv závodním stroji, ve kterém se snažíte jet co nejrychleji, jsou prospěšná a v tom roce to bylo skutečně dobré. Měli jsme dlouhou letní přestávku, asi sedm týdnů, a já hodně jezdil na motokárách, pak jsem se vrátil a vyhrál až do konce sezóny v každém závodním víkendu, což myslím mluví za sebe.“
Dobrý fyzický trénink
Vzhledem k tomu, že motokára nemá zavěšení, speciálně vytvarovanou sedačku a pro jezdce nevytváří žádné pohodlí, to podle Barnicoata představuje také dobrý trénink fyzické kondice.
„Nemáte takovou podporu sedačky, takže to tam s vámi hází. Musíte být velmi silní v horní polovině těla, stejně jako mít silné svalstvo ve středu těla a zároveň je to docela náročné pro váš krk. Když přejedete přes nerovnost, okamžitě o tom víte, ale z tohoto pohledu je to dobře, protože když si pak sednete do auta, tak cítíte i drobnost díky tomu, co jste se naučili v motokárách.“
V porovnání s vozy nebo formulemi je rychlost motokár nesrovnatelně nižší, nicméně v motokáře jezdec sedí více u země, pocit rychlosti tam proto zůstává. Obzvlášť když jsou brzdné zóny a únikové zóny menší.
„Díky tomu, že formátem jsou to sprintové závody a během krátkého kola se toho stane spousta, tak je to i dobrý mentální trénink.“
„Zatímco v motokáře se musíte probojovat na čelo a v každém kole jet na 110 %, tak ve vytrvalostních závodech je velký provoz a různé kategorie v rámci toho samého závodu. Nemůžete si ale myslet, že máte čas jezdce předjet, protože je závod delší. Stále musíte útočit na soupeře, proti kterým závodíte,“ dodává Hanley.
„Z pohledu jezdeckého myšlení a toho udržet se fit a ve střehu není nic lepšího než řídit motokáru s převodovkou, protože sedíte velmi nízko a všechno se děje velmi rychle,“ přidává svůj postřeh bývalý britský šampion Gary Catt.
„U některých lidí je to tak, že jakmile odejdou z motokár, už se nevrátí. Je to podle nich jen součást cesty, po které musíte jít, myslím si ale, že by bylo dobré, kdyby se všichni automobiloví závodníci vrátili a odjeli si závod v motokáře. Bylo by to dobré pro ně, pro sport a všichni by byli vítězové.“
V motokárách přitom neplatí, že pokud se do nich vrátí pilot se zkušenostmi ze závodů v automobilech či formulích, má okamžitě zaručen úspěch. Hanleymu například trvalo pět let, než se stal mistrem Evropy.
„Myslím, že někteří lidé to vidí jen jako start pro to, aby se dostali výše, stále ale narazíte na spoustu starších závodníků nebo pilotů F1, kteří i teď jezdí motokáry, protože zaprvé si to užívají a zadruhé je to stále dobrá forma závodění a vždy se něco můžete naučit.“
Foto: Getty Images / Paul Gilham