Montoya, Buemi nebo Vergne. Bývalí piloti F1 míří do Le Mans

Pokračování 2 / 16

Kamuj Kobajaši (Toyota TS050 Hybrid #7; LMP 1)

Kamuj Kobajaši je u továrního týmu Toyota jedním z několika jezdců se zkušenostmi z formule 1. Vítěz závodu GP2 debutoval v „královně motorsportu“ v roce 2009 a jeho poslední sezónou se stal rok 2014. Ve formuli 1 vystřídal stáje Panasonic Toyota Racing, BWM, Sauber a Caterham. Největšího úspěchu v F1 se dočkal v roce 2012, kdy s monopostem Sauber obsadil třetí místo ve své domácí japonské grand prix. Ve WEC debutoval v roce 2013 u Ferrari a od roku 2016 je nepřetržitě členem továrního týmu Toyota v LMP 1. V Le Mans dojel nejlépe druhý v letech 2016, 2018 a 2019. Jako „správný Japonec“ Kobajaši pochopitelně vyzkoušel i série Super Formula a Super GT.

V sezóně WEC 2019/2020 vyhrál Kobajaši spolu s Mikem Conwayem a Jose Mariou Lopezem závody na Silverstonu, v Bahrajnu a ve Spa, díky čemuž posádka Toyoty #7 před závěrečnými dvěma závody vede šampionát o 12 bodů před Hartleym, Buemim a Nakadžimou ze sesterské Toyoty #8.

Pokračování 3 / 16

Brendon Hartley (Toyota TS050 Hybrid #8; LMP 1)

Třicetiletý Novozélanďan absolvoval ve formuli 1 25 závodů v barvách týmu Toro Rosso, svoji reputaci si ale vybudoval především na scéně sportovních vozů. Ve světovém vytrvalostním šampionátu zasáhl od jeho vzniku v roce 2012 do každé z odjetých sezon a největší úspěchy slavil v barvách Porsche. S německou tovární stájí se v letech 2015 a 2017 stal dvakrát mistrem světa a v posádce s Němcem Timem Bernhardem a krajanem Earlem Bamberem vyhrál 24 hodin Le Mans 2017. Nyní má jako člen posádky #8 velkou šanci přidat druhý triumf na trati La Sarthe.

Pokračování 4 / 16

Sébastien Buemi (Toyota TS050 Hybrid #8; LMP 1)

Švýcar Sébastien Buemi prožívá závodnicky velmi vytížené období. Již několikátou sezónu v řadě totiž kombinuje angažmá u Toyoty v LMP 1 s působením ve formuli E, kde pilotuje monopost stáje Nissan.

Třicetiletý rodák z Aigle je ve WEC členem továrního týmu Toyota od návratu japonské automobilky do vytrvalostních závodů v roce 2012. Od té doby se stal dvakrát mistrem světa (2014, 2019), loni a předloni společně s Alonsem a Nakadžimou dvakrát vyhrál Le Mans a letos má šanci tento úspěch zopakovat a navíc ho okořenit třetím titulem světového šampiona vytrvalostních závodů.

Před přestupem do kategorie LMP 1 strávil Buemi sezóny 2009, 2010 a 2011 u týmu Toro Rosso ve formuli 1 a členem rodiny Red Bull je dodnes.

Pokračování 5 / 16

Kazuki Nakadžima (Toyota TS050 Hybrid #8; LMP 1)

Nakadžima je po Kobajašim druhým japonským bývalým pilotem formule 1 u továrního týmu Toyota ve WEC. Pětatřicetiletý rodák z Okazaki strávil v F1 v letech 2007 až 2009 tři sezóny u týmu Williams a jeho nejlepším výsledkem bylo šesté místo z australské grand prix 2006. Kazuki Nakadžima je podobně jako Buemi členem továrního programu Toyoty v LMP 1 již od roku 2012 a v supersezoně WEC 2018/2019 se stal společně se Švýcarem a Fernandem Alonsem mistrem světa. V Le Mans  dovezl svoji Toyotu #8 triumfálně do cíle na první místě v roce 2018 a druhé vítězství ve spolupráci s Alonsem a Buemim přidal loni. Stejně jako Kamuj Kobajaši ze sesterského vozu #7 má bohaté zkušenosti z japonských seriálů Super Formula a Super GT.

Pokračování 6 / 16

Juan Pablo Montoya (Oreca 07 – Gibson #21; LMP 2)

Čtyřiačtyřicetiletý Kolumbijec Juan Pablo Montoya debutoval v největším vytrvalostním závodě světa v roce 2018 a s Ligierem JS P217 týmu United Autosports získal třetí místo ve třídě LMP 2. Letos pojede Le Mans podruhé a opět v LMP 2, avšak tentokrát s prototypem Oreca 07 Gibson #21 týmu DragonSpeed. Rodák z Bogoty přišel do formule 1 v roce 2001 poté, co o rok dříve poprvé v kariéře vyhrál Indy 500. Ve světě „královny motorsportu“ následně strávil šest sezon u týmů BMW Williams a McLaren, získal sedm vítězství a dvakrát skončil na třetím místě v celkovém pořadí. Z F1 odešel Montoya do NASCAR, kde v hlavní sérii absolvoval 255 závodů. Z NASCAR vedly Montoyovi kroky do IndyCar, kde absolvoval v letech 2014 až 2016 tři kompletní sezóny u týmu Penske a získal své druhé vítězství v Indy 500. Juan Pablo Montoya je dále několikanásobným účastníkem závodu 24 hodin v Daytoně a v letošním roce absolvuje kompletní sezónu šampionátu IMSA WSC s prototypem Acura v barvách opět v barvách Penske. V IMSA WSC se stal loni šampionem ve spolupráci s Danem Cameronem.

Pokračování 7 / 16

Paul di Resta (Oreca 07 – Gibson #22; LMP 2)

Brit Paul di Resta má na svém kontě tři kompletní sezóny ve formuli 1, kde v letech 2011 až 2013 závodil pro tým Force India. Svého posledního startu se však dočkal až v roce 2017, kdy z pozice rezervního jezdce týmu Williams zaskočil v Maďarsku za indisponovaného Felipeho Massu.

Do loňského roku závodil deset sezon v řadě v DTM, po odchodu Mercedesu z německého šampionátu cestovních vozů v sezoně 2019 hájil barvy britské značky Aston Martin.

V Le Mans pojede di Resta potřetí v řadě za tým United Autosports Zaka Browna ve třídě LMP 2, poprvé však s prototypem Oreca 07 Gibson. I letos budou jeho parťáky v posádce Phil Hanson a Felipe Albuquerque, tato trojice společně absolvuje i kompletní sezonu FIA WEC 2019/2020.

Paul di Resta už s týmem United Autosports absolvoval také předloňskou čtyřiadvacetihodinovku v Dayotně a s britsko-americkým týmem sbírá starty i v evropské Le Mans Series.

Pokračování 8 / 16

Will Stevens (Oreca 07 – Gibson #37; LMP 2)

Sedmadvacetiletý rodák z Rochfordu v Essexu absolvoval s týmy Caterham a Marussia celkem dvacet velkých cen v letech 2014 až 2015. Ve WEC debutoval Will Stevens v roce 2016 ve třídě LMP 2 u týmů G-Drive a Manor. V Le Mans letos pojede popáté, nejlepšího výsledku zde dosáhl v roce 2017, když spolu s Robertem Smithem a Driesem Vanthoorem s vozem Ferrari 488 GTE zvítězil ve třídě LMGTE – AM. O rok dříve obsadil Stevens druhé místo v LMP 2 v barvách G-Drive. Letos pojede v Le Mans Stevens s týmem Jackie Chan DC Racing, v kokpitu prototypu Oreca 07 Gibson #37 se bude střídat s Ho-Pin Tungem a Gabrielem Aubrym.

Pokračování 9 / 16

Jean-Éric Vergne (Aurus 01 – Gibson #26; LMP 2)

Třicetiletý Jean-Éric Vergne v tomto roce podobně jako Sébastien Buemi opět kombinoval vytrvalostní závody s angažmá ve formuli e, kde závodí pro tým DS Techeetah. Ve formuli 1 bylo jeho jediným působištěm Toro Rosso. Pro tento tým Vergne závodil v sezónách 2012, 2013 a 2014. Nejlépe dosáhl rodák z Pontoise na dvě šestá místa, a to v GP Kanady 2013 a GP Singapuru 2014. Ve WEC v roce 2017 absolvoval kompletní sezónu ve třídě LMP 2 u týmu Manor a v Le Mans skončil sedmý. Letos se nejslavnějšího závodu potřetí v řadě zúčastní s týmem G-Drive a jeho parťáky budou Roman Rusinov a Mikkel Jensen.

Pokračování 10 / 16

Giedo van der Garde (Oreca 07 – Gibson #29; LMP 2)

Holanďan Giedo van der Garde absolvoval ve formuli 1 jednu kompletní sezónu, a to v roce 2013 za Caterham. Nejvíce však ve spojení s „královnou motorsportu“ proslul svojí žalobou na tým Sauber, který van der Gardemu upřel právo závodit pro tuto stáj v sezóně 2015. Po soudním sporu musel Sauber zaplatit van der Gardemu odškodné. Ve WEC se tento Nizozemec zúčastnil čtyř závodů v LMP 2 v roce 2016 a kompletní supersezonu 2018/2019 absolvoval se stájí Racing Team Nederland. Pro stejný tým jezdí i letos. Le Mans se zúčastnil poprvé ve zmíněném roce 2016, kdy s týmem G-Drive závod nedokončil. Předloni dojel s Dallarou nizozemského týmu jedenáctý absolutně a sedmý v LMP 2. Posádka van der Garde, van Eerd, de Vries obsadila v dosavadním průběhu sezóny WEC 2019/2020 tři pátá, dvě třetí a jedno první místo a v celkovém pořadí drží třetí pozici.

Pokračování 11 / 16

Anthony Davidson (Oreca 07 – Gibson #38; LMP 2)

Zkušený jednačtyřicetiletý Anthony Davidson již v Le Mans patří mezi staré známé tváře. Britský pilot zde debutoval již v roce 2003 s vozem Ferrari 550-GTS Maranello týmu Velox Prodrive Racing a následně francouzskou vytrvalostní klasiku nevynechal ani jednou v rozmezí let 2009 až 2017. Pokaždé v tomto období na La Sarthe startoval v královské třídě LMP 1, a to jednou s Aston Martinem, dvakrát s Peugeotem a šestkrát s Toyotou. I když Davidson startoval v továrních týmech, tak se celkového vítězství nedočkal. Nejblíže triumfu byl v roce 2013, kdy spolu se Sébastienem Buemim a Stéphanem Sarrazinem dojel s Toyotou TS030 Hybrid na druhém místě.

Na startu neslavnější čtyřiadvacetihodinovky chyběl po delší době až předloni, kdy svoji závodní sedačku u Toyoty ve WEC přenechal Fernandu Alonsovi. Do „supersezóny“ FIA WEC 2018/2019 však nakonec Anthony Davidson naskočil alespoň v jejím průběhu do třídy LMP 2, kde posílil tým DragonSpeed.

I když Davidson nikdy nevyhrál Le Mans, tak se může alespoň pyšnit titulem mistra světa ve vytrvalostních závodech. Ten získal v sezóně 2014 společně se Sébastienem Buemim.

Ve světě formule 1 se britský jezdec pohyboval v letech 2002 až 2008. V sezóně 2002 si připsal v Maďarsku a v Belgii dva premiérové starty s monopostem Minardi. V roce 2004 byl poté testovacím pilotem Hondy, s jejímž vozem BAR 007 absolvoval o rok později GP Malajsie. V sezóně 2006 opět zůstal jen u testování, ale v roce 2007 se Anthony Davidson konečně dočkal a absolvoval kompletní sezónu s týmem Super Aguri F1. Pro stejnou stáj poté ještě odjel první čtyři velké ceny sezóny 2008.

Pokračování 12 / 16

Roberto Merhi (Ligier JSP217 – Gibson #35; LMP 2)

Španěl Roberto Merhi závodil ve formuli 1 v roce 2015 a jeho nejlepším výsledkem s monopostem Manor Marussia bylo dvanácté místo ve Velké ceně Velké Británie. Šampion Formula 3 Euro Series z roku 2011 má zkušenosti i z DTM a v Le Mans bude letos startovat podruhé. Na trati La Sarthe Merhi debutoval v sezoně 2016 za volantem prototypu Oreca 05-Nissan třídy LMP 2. Společně s týmovými kolegy u stáje Manor Torem Gravesem a Matt Raoem ale do cíle nedojel, posádka musela odstoupit po 283 kolech.

Pokračování 13 / 16

Jan Magnussen (Ferrari 488 GTE EVO #66; LMGTE – AM)

Již velmi zkušený dánský pilot a otec Kevina Magnussena se v roce 2020 zúčastní již svého dvaadvacátého Le Mans. Od roku 2004 závodil na trati La Sarthe Jan Magnussen s vozy Chevrolet Corvette, se kterými zde získal čtyři vítězství ve třídách GTS a GT1. Od letošní sezony však už Dán není továrním jezdcem Corvette Racing a na trati La Sarthe nastoupí s vozem Ferrari 488 GTE EVO #66 týmu JMW Motorsport ve třídě LMGTE – AM.

Pokračování 14 / 16

Sébastien Bourdais (Ferrari 488 GTE EVO #82; LMGTE – PRO)

Rodák z Le Mans Sébastien Bourdais se v sezoně 2017 po nehodě v kvalifikaci na Indy 500 nemohl zúčastnit svého domácího závodu, a tak se v roce 2018 na La Sarthe vracel po roční odmlce a ihned o sobě dal hodně vědět – tisícovky fanoušků dodnes vzpomínají na jeho předloňsko epickou bitvu s Frédéricem Makowieckim za volantem Porsche. Bourdaise letos čeká v nejslavnější čtyřiadvacetihodinovce čtrnáctý start. Největších úspěchů zde dosáhl s týmem Peugeot, když v letech 2007, 2009 a 2011 získal tři druhá místa v absolutním pořadí. V závodech sportovních vozů se brýlatý Francouz účastnil s týmem Ford kromě Le Mans také zámořských vytrvalostních podniků ze šampionátu IMSA WSC. Po konci továrního programu Fordu přešel Bourdais do prototypů a letos závodí s Cadillacem DPi.  Do formule 1 francouzský pilot přišel v roce 2008 jako čtyřnásobný šampion série CART/Champ Car, kde následně strávil dvě sezónu u Toro Rosso.

Pokračování 15 / 16

Gianmaria Bruni (Porsche 911 RSR-19 #91; LMGTE – PRO)

Devětatřicetiletý Ital Gianmaria Bruni si své renomé vybudoval především v závodech sportovních vozů, kde po mnoho sezón v různých šampionátech reprezentoval značku Ferrari. S továrními vozy italského výrobce získal i dva tituly ve WEC a tři vítězství v Le Mans ve třídách GT2 a LMGTE – PRO.

Po sezóně 2016 však Bruni řady Ferrari opustil a přestoupil ke konkurenčnímu Porsche. S německou značkou dosáhl na první dvě pódia v roce 2017 v zámořském šampionátu IMSA WSC, když dojel dvakrát druhý na okruzích Lime Rock Park a Road America. O rok později získal za volantem Porsche třetí místo na Sebringu.

V sezóně FIA WEC 2018/2019 závodil Bruni pro tovární Porsche ve třídě LMGTE – PRO ve dvojici spolu s Richardem Lietzem a toto spojení fungovalo. Lietz a Bruni byli druzí v Le Mans a v Šanghaji a vyhráli tisícimílový závod na Sebringu. Svým bodovým přínosem tak německému továrnímu týmu značně přispěli k vítězství v mistrovství světa značek vozů GTE.

Během svojí kariéry Gianmaria Bruni nakoukl i do formule 1, kde absolvoval kompletní sezónu 2004 s týmem Minardi Cosworth.

Pokračování 16 / 16

Giancarlo Fisichella (Ferrari 488 GTE EVO #54; LMGTE – AM)

Již sedmačtyřicetiletý zkušený Giancarlo Fisichella má na svém kontě 229 startů ve velkých cenách formule 1, které v letech 1996 až 2009 nasbíral u týmů Minardi, Jordan, Benetton, Sauber, Renault, Force India a Ferrari. Rodák z Říma v „královně motorsportu“ třikrát vystoupil i na stupínek nejvyšší. Po odchodu z formule 1 se Fisichella přeorientoval na závody sportovních vozů, od roku 2010 celkem desetkrát absolvoval Le Mans s vozy Ferrari F430 GT2, 458 Italia GT2 a 488 GTE. Mimo Le Mans kombinuje Fisichella závody WEC s podniky zámořského IMSA WSC. V aktuálně probíhající sezóně hájí Giancarlo Fisichella barvy týmu AF Corse ve třídě LMGTE – AM světového vytrvalostního šampionátu.