Monako vás nadchne. Ale závodit tu je nuda, říká Vandoorne pro F1sport

Ranní cesta vlakem z Nice je malebná. Trať je zakousnutá do skal podél Azurového pobřeží. Pokud zrovna nejste v tunelu, sledujete mořské zátoky s kotvícími jachtami a prázdninové vily ukryté v borovicových hájích nad nimi. Panoramata mizí s příjezdem do Monaka. Vlakové nádraží je ve vyraženém tunelu ve skále v srdci města. Je sobota 6. května a v knížectví se vše chystá na Eprix elektrické formule E.

Při východu z nádraží na denní světlo to na vás poprvé zapůsobí. Ten pocit, to vnitřní nadšení z toho, že tenhle nádherný kousek středozemního pobřeží s neuvěřitelnou koncentrací milionářů mezi rezidenty skutečně existuje. Od nádraží stačí ujít pár kroků a sejít jedny schody a z výšky vidíte sekci od zatáčky Tabac k plaveckému bazénu. Kdesi dole pod vámi v městské zástavbě vnímáte přítomnost úvodní zatáčky Sainte Devote. Skutečně jste v Monaku!

„Tudy nemůžete dál, běžte zpátky,“ vrátí naši novinářskou skupinku do reality slova organizátora, který hlídá ulici připojující se na trať nedaleko od kasina. Zasnít se při první návštěvě Monaka je snadné, najít cestu pěšky do novinářského centra až za přístavem u zatáčky La Rascasse je mnohem těžší. Než se ještě několikrát dostat do slepé uličky, raději se svěříme do rukou místního taxikáře a zapichujeme prst na plánek do místa, kam potřebujeme. „Není problém, bude to za třicet euro,“ pronese lakonicky šofér v bíle košili a my jen pokrčíme rameny. Zkrátka Monako…

Svézt se luxusním taxíkem se nakonec ukazuje jako správná volba. I místních poměrů znalý řidič má totiž v závodní den problém proplést se ulicemi tam, kam potřebujeme. Uzavírek je celá řada, kde nejsou zátarasy, tam stojí policisté. Nakonec zdárně přijíždíme k press centru, vyzvedáváme akreditace a po chvíli už se procházíme po zřejmě nejslavnější boxové uličce ve světě motorsportu. Až na místě vám dochází, na jak malém prostoru se tu vše vlastně odehrává. Z logistického hlediska jsou závody v Monaku skutečný zázrak, díky letité zkušenosti organizátorů však vše šlape jako švýcarské hodinky.

Protest aktivistů, pak bitva o triumf. Druhou EPrix v Berlíně vyhrál Cassidy

Jiří Šlégl

Formule E

Na boxové uličce potkáváme mimo jiné Stoffela Vandoorna. Šampion formule E ze sezony 2021/22 v současnosti pilotuje monopost stáje DS Penske a monackou trať dobře zná i z formule 1. I když z jeho slov se zdá, že nejslavnější městský okruh si jako závodní jezdec více užívá v elektrické formuli.

„Velmi se to od sebe liší, chování vozů formule 1 a formule E je hodně rozdílné. Ve formuli 1 je to tady naprosto neuvěřitelné v kvalifikaci, to zažíváte čistý adrenalin v obrovských rychlostech a neustále se pohybujete na limitu. Ale samotný závod formule 1 je v Monaku vlastně nudný, protože se tu za někým zaseknete a pak za ním musíte kroužit. Naopak ve formuli E sice nejezdíme takovou rychlostí, nicméně i tyto vozy jsou působivé a také s nimi musíme jít až na hranu možností. A samotné závodění je s elektrickými formulemi v Monaku skvělé, fanoušci si užijí hodně akce.“

Ať už si kdokoliv z nás myslí o elektrických formulích cokoliv, s Vandoornovými slovy musí každý do jisté míry souhlasit. Letošní monacká Eprix nabídla hned 116 předjížděcích manévrů v soubojích o pozici a vítězný Nick Cassidy s vozem Envision triumfoval po startu z devátého místa. Až takovou show výrazně větší vozy formule 1 v neděli nejspíš nenabídnou, i tak se ale bude jednat o úchvatnou podívanou v jedné z kolébek motoristického sportu. Tak si jubilejní 80. Grand Prix Monaka F1 společně užijme…

Výsledky Eprix Monaka (6.5.)