Když dojde během závodu formule 1 k jakémukoliv incidentu, televizní záběry velmi často nabídnou záběr na boxovou zeď a reakci šéfa týmu. Je to ale týmový manažer, pro kterého začíná práce ve chvíli, kdy vůz musí okamžitě navštívit depo.
Na rozdíl od technických ředitelů, kteří pravidelně mluví během velkých cen F1 k médiím, zůstávají týmoví manažeři trochu v pozadí. Nijak to ale nesnižuje důležitost jejich pozice.
Novozélanďan Watson začal v rallye, než v roce 1996 začal s Benettonem svou kariéru ve F1. Nejprve působil jako mechanik testovacího týmu, než se stal v roce 1998 mechanikem při závodech. Desetileté působení u týmu, který se původně jmenoval BAR, následně Honda a Brawn GP, zakončil korunovací Jensona Buttona mistrem světa v roce 2009. Od roku 2010 působil už na pozici týmového manažera v Caterhamu a u AlphaTauri, který se až do loňského roku jmenoval Toro Rosso, je od roku 2014.
Moje práce je...
„Jsem manažer týmu u Scuderia AlphaTauri. Je to velmi obsáhlá práce. Tři hlavní úlohy jsou vedení týmu: řízení všech logistických operací, řízení provozních záležitostí a dohled nad tím, aby tým dodržoval pravidla FIA (Mezinárodní automobilové federace) a Sportovního řádu po sportovní stránce, technickou stránku pravidel má na starosti technický ředitel. To jsou mé tři hlavní úlohy. Všechny jsou odlišné, ale velmi důležité.“
Jak náročné je to v těchto třech rolích?
„Je to různé. Když jsou sportovní pravidla neměnná a nic se s nimi neděje, můžete si je za týden mnohokrát přečíst a znát je, pak je tato část relativně jasná. Pak ale máme třeba nasazení mladého pilota, v takovém případě zpracuji podklady pro žádost o superlicenci a podám je Radě pro uznávání smluv v Ženevě. Je na mně, abych to zajistil a v případě potřeby požádal ostatní o pomoc.
„A co se vedení týmu týče, pokud tým funguje, provozní věci jsou stabilní a morálka vysoká, pak je vše v pořádku. Když jsou ale problémy v garáži, nebo když zaměstnanci mají osobní problémy, se kterými se musí vyrovnat, je to více práce. Je to nahoru dolu.
„Velmi důležitou součástí pozice je logistika. Je to o plánování veškeré logistiky. Letecká přeprava, námořní přeprava, lety personálu, hotely a přeprava po silnici, to vše začíná vydáním oficiálního kalendáře pro následující rok. Nic se neponechává náhodě nebo na poslední chvíli. I ty nejlepší plány ale mohou potřebovat úpravy a to může být i během víkendu velké ceny.
„Doprovázím také piloty, když jsou předvolání před sportovní komisaře. Snad tam v sezóně nebudeme muset chodit příliš často. Abych pravdu řekl, při práci s Danym (Kvjatem) a Pierrem (Gaslym) to není tak časté, jako když jsme pracovali s opravdovými mladíky. Max (Verstappen) a Carlos (Sainz Jr.) byli v roce 2015 předvolávání poměrně často kvůli nějaké nerozvážnosti a podobně. A upřímně, mnoho z těch incidentů bylo opravdu drobných. Myslím ale, že když jste ve sportu noví, komisaři a ředitel závodu chtějí mít jistotu, že chápete situaci. F1 není malý sport, je to sport pro velké chlapy. Všechno se vysílá v televizi. Jsem tam, abych poslouchal a pomohl se bránit, pokud existuje skutečný důvod domnívat se, že jste neudělali nic špatně. Pokud jste udělali něco špatného, pak bojujete o co nejmírnější trest.“
Rozvrh mého závodního víkendu…
„Obvykle je to pětidenní víkend. Při evropských závodech přijíždíme poprvé na trať ve středu ráno, protože továrna je relativně blízko všem evropským okruhům. Přijíždíme tedy ve středu, aby mechanici mohli připravit pohonnou jednotku.
„Ve čtvrtek následuje běžná rutina s technickými přejímkami, schůzkami a prvními briefingy. Já mám ještě setkání týmových manažerů s FIA a dalšími manažery, kde mluvíme o minulém podniku a všem, co má něco společného s nadcházejícím podnikem. Jako manažer týmu musím také pohlídat, že neporušíme zákaz práce přes noc. (Aby byl mechanikům zajištěn odpočinek mezi prací, mají sportovními pravidly týmy zakázáno po dobu 9 hodin v noci pracovat na voze a mechanici nesmí být ani na okruhu. Každý tým má povoleny během celé sezóny dvě výjimky z tohoto zákazu, pozn. redakce)
„V pátek vstáváme relativně brzy. Znovu se ujistím, že tým neporušil večerku, což je hlavní priorita. V pátek ráno máme nácvik zastávek v boxech a pak máme dva tréninky. Pak doufáte, že nebudete předvoláni před komisaře. Večer jsem pak na schůzkách inženýrů a upozorňuji na případné provozní problémy, pokud je potřeba něco vyřešit. Pátek večer: opět neporušit večerku.
„Sobota: Opět přicházíme brzy ráno, nějaké briefingy, trénink a kvalifikace, ve které se snad kvalifikujeme na pole position a opět doufám, že nebudeme předvoláni před komisaře. V sobotu večer máme opět večerku a musíme zajistit, že auto je v předepsané době, tedy 3,5 hodiny po kvalifikaci, zapečetěné a zakryté.
„V neděli přijdeme na okruh, odkryjeme auta, podíváme se na pár posledních drobností, uděláme další nácviky zastávek v boxech a pak se snažíme během závodu držet v rámci sportovních pravidel. A na konci závodu doufáme, že nebudeme předvolání před stewardy.
„Kromě toho jsou tu další věci. V životě jsou vždy problémy. V Singapuru jsme měli člověka, který musel z ničeho nic jet domů, takže pro něj zajišťujeme let a hledáme, kdo ho nahradí. To se děje neustále.“
Nejdůležitější věcí na mé práci je…
„Je spousta věcí, které jsou pro mě důležité. Jednou z nich je být důsledný. Myslím, že je to můj největší osobní cíl, kterým je zajistit, aby každý věděl, kdo jsem, a znal hranice. Fyzicky nejdůležitější je zřejmě udržet tým v mezích sportovních předpisů, protože to bude mít na nás jako tým největší dopad.
„Pokud je porušíte, můžete dostat velkou pokutu nebo penalizaci. Když to uděláte opravdu špatně, můžete být vyloučeni. Můžete být vyloučeni ze závodu nebo z celého šampionátu. Z tohoto pohledu je moje práce celkem vážná.“
Tři věci, bez kterých nemohu dělat svou práci…
„Mobilní telefon, počítač a moje kniha sportovních pravidel. Tištěná verze, kterou používám. Vždy mám tuto knihu s sebou. V letadle, v hotelovém pokoji, mám dvě tištěné kopie. Jedna leží na mém stole a druhou mám v tašce.“
Lidé, se kterými jsem vždy v kontaktu…
„Hlavní závodní inženýr, šéfmechanik, manažer logistiky a šéf týmu. To jsou pro mě klíčoví lidé. Trochu pracuji i s piloty, ale ne tolik.“
Když nejsem na trati…
„Než přijedeme na závod, uděláme obrovské množství práce s oddělením logistiky. Je tu 70-80 lidí, kteří létají po světě a pak je tu letecká a námořní přeprava. To vše mám na starosti.
„Spousta lidí si myslí, že (po závodě) jedeme domů a máme volno. Tak například loňský závod v Singapuru. V pondělí v devět večer jsem přistál v Bologni. Po odbavení na celnici jsem se v jedenáct večer vrátil do továrny. Franz (Tost, šéf týmu) mě poprosil, abych v úterý ráno přijel na schůzku, šel jsem tedy hned na jeho schůzku a poté s logistickým oddělením, kde jsou tři lidé. Ti měli pochopitelně tisíce otázek, protože jsem byl pár týdnů pryč. Mluvili jsme o letech, hotelech a rozpočtu pro zbytek sezóny a začátek té následující.
„Kromě toho byly další schůzky: hodnotící briefingy, první schůzka před dalším závodem a setkání s šéfmechanikem. Když jsou chlapi v továrně, obvykle se dělají také dvě nebo tři cvičné zastávky v boxech. Je to celkem plné, během týdne není klid.“
Beze mě…
„Nyní máme celkem silnou strukturu. Pracuji tady od roku 2014 a když jsem se toho roku před Austinem přidal, bylo tu mnoho nedostatků. Snažil jsem se přimět lidi, aby věřili, že můžeme být stejně dobří jako ostatní. Myslím, že tam byl trochu nedostatek víry – a v některých oblastech stále je – neustále na tom ale pracujeme.
„Pokud bych tu nebyl, myslím, že s naším koordinátorem závodního týmu, manažerem logistiky v továrně a naším šéfmechanikem bychom dokázali fungovat, jelikož procesy probíhají.
„Když je to ale na delší dobu – neřekl bych, že jsem klíčový článek, ale kdyby se klíčový článek z puzzle ztratil – nastane období přizpůsobení a určité věci se možná změní, protože si někdo může myslet, že to není nutné. Myslím, že musíte mít vedoucího. Někoho, kdo to vrátí tam, kde to chceme mít.“
Formule 1 je…
„Na svůj život ve formuli 1 se dívám tak, že jsem byl na Novém Zélandu synem farmáře a žili jsme na prašné cestě, 40 kilometrů prašné cesty, než jsme viděli asfalt. Abych se dostal do školy, musel jsem jet dvěma různými školními autobusy, protože silnice, u které jsme bydleli, byla tak malá, že velký autobus nás nemohl vyzvednout. A velkým autobusem jsme museli jet dalších 60 kilometrů. Do školy jsme vstávali v 5:30, to mi bylo asi sedm let.
„A teď se z toho syna farmáře žijícího uprostřed ničeho na prašné cestě na Novém Zélandu stal týmový manažer ve formuli 1… přesně to pro mě (F1) znamená. Znamená to pro mě vše, protože jsem udělal vše pro to, abych toho dosáhl. A myslím, že jsem všem dokázal, že nezáleží na vašem vzdělání, odkud jste přišli nebo jaké jste národnosti.
„Když pracujete tvrdě a držíte se svých zbraní, můžete dosáhnout všeho. A to pro mě F1 znamená. Lidé říkají: ‚Páni, přál bych si to dělat.‘ Můžete. Můžete cokoliv. Musíte být ale připraveni něco obětovat a tvrdě pracovat.“
Foto: Getty Images / Peter Fox