Michael Schumacher dnes slaví 41. narozeniny

Michael Schumacher je držitelem titulu mistra světa z let 1994, 1995, 2000, 2001, 2002, 2003 a 2004.

Schumacher zahájil sportovní kariéru na motokárách již ve čtyřech letech. Protože v Kerpenu, kde se Schumacher narodil, je motokárová dráha, bylo kde trénovat. Schumacherovi bylo dvanáct, když chtěl poprvé startovat v oficiálním mistrovství Německa, ale protože německé předpisy dovolují start jezdcům starším čtrnácti let, musel otec pro syna sehnat potřebná povolení a výjimky.

Motokáry

• 1984 – Juniorský mistr Německa
• 1985 – Juniorský mistr Německa
• 1985 – Finalista Mistrovství světa
• 1986 – 3.místo Mistrovství Německa
• 1986 – 3.místo Mistrovství Evropy
• 1987 – Mistr Německa
• 1987 – Mistr Evropy

Rokem 1988 začala pro Schumachera nová závodní kariéra ve formulových vozech, když zvítězil v devíti závodech formule König a stal se německým šampiónem. Ten samý rok ještě stihl čtyři závody evropského mistrovství formule Ford 1600 a po vítězství v Zandvoortu si zajistil druhé místo na Mistrovství Evropy a šesté místo na Mistrovství Německa formule Ford 1600.

• Formule Ford
  • 1988 – Mistr Německa formule Konig
  • 1988 – 2. místo Mistrovství Evropy
  • 1988 – 6. místo Mistrovství Německa
• Vítězství
  • 9x v sérii formule König
  • Zandvoort formule Ford

Pro rok 1989 podepsal Schumacher smlouvu s týmem WTS v německém Mistrovství Formule 3, aby byl k ruce krajanovi Frentzenovi. Oba skončili druzí jeden bod za Karlem Wendlingerem. Schumacher byl nakonec klasifikován na třetím místě. V Macau zvítězil v první jízdě, ale protože ostatní jízdy nedokončil, nebyl klasifikován. V roce 1990 zůstal ve stejném týmu a stal se šampionem. Dokonce zvítězil i v prestižním závodě Grand Prix Macau. S vozem Mercedes startoval v závodech sportovních vozů ve skupině C a zvítězil v Mexiku spolu s Massem byl druhý v Dijonu a Nürburgringu a v celkovém mistrovství byl pátý s 21 body.

Rok 1991 zahájil Schumacher s vozem Mercedes. Ve sportovních vozech byl druhý v Silverstone, pátý v Le Mans a vítězem v Autopolisu. V závodě formule 3000 japonské série se s vozem Ralt Mugen RT23 kvalifikoval na druhém místě.

Ve stejné sezoně 1991 jezdili za tým formule 1 Jordan Ital Andrea de Cesaris a Francouz Bertrand Gachot. Druhý jmenovaný dostal trest dvouměsíčního vězení za útok na londýnského taxikáře a Eddie Jordan urgentně hledal náhradu pro Velkou cenu Belgie. Během testovací jízdy na Silverstonu Schumacher potěšil konstruktéra týmu Garyho Andersona a manažera Trevora Fostera. Schumacherův manažer Willi Weber nakukal Jordanovi, že okruh ve Spa zná bezvadně, ačkoli na něm nikdy nejel. Ve skutečnosti se trať Schumacher učil jízdou na kole a Mercedes Jordanovi za místo ve formuli se startovním číslem 32 zaplatil 150 000 dolarů.

Schumacher udivil sedmým místem v kvalifikaci. Andrea de Cesaris startoval za ním až jedenáctý. Ačkoli odstoupil Schumacher kvůli vadné spojce, dohodl se s Jordanem na účinkování do konce sezony, ale pro Velkou cenu Itálie mu jej vyfoukl Benetton. Jelikož ale neměl podepsaný kontrakt, Jordan u britského soudu se svou stížností neuspěl.

Mercedes si ve smlouvě se Schumacherem vynutil klauzuli, že vstoupí-li Mercedes do formule 1, bude Schumacher jezdit pro něj. Nakonec ale bylo dohodnuto, že Schumacher zůstane u Benettonu a start za Mercedes ve formuli 1 musel být na několik dlouhatánských let odložen. Nová sezóna začala pro Schumachera pátým místem v Jihoafrické republice. Další tři velké ceny v Mexiku, Brazílii a Španělsku dokončil na stupních vítězů. Zatímco před rokem v Belgii začínal, tak v roce 1992 tu slavil své první vítězství a výrazně tak posílil svou třetí pozici v šampionátu.

V roce 1993 Benetton znovu potvrdil, že jeho vozy se lepší od jedné velké ceny ke druhé. Schumacher zvítězil v Portugalsku a celkově dosáhl na čtvrté místo. Rozporuplný pohled na Schumachera přinesl rok 1994. Vítěz šesti velkých cen z úvodních sedmi (mezi nimi také Grand Prix San Marina), Michael Schumacher, byl diskvalifikován pro nepovolené komponenty ve voze. Další diskvalifikace a zároveň stop na další dvě velké ceny dostala Schumachera pod tlak a musel tak v závěru sezóny bojovat o body, o které přišel. Do poslední Velké ceny Austrálie nastupoval pouze s jednobodovým náskokem na Damona Hilla. Boj o titul však trval jen 35 kol. Schumacher a Hill skončili po vzájemné kolizi ve 36. kole, o které se dodnes vedou rozporuplné debaty. Schumacher si tím udržel svůj náskok a stal se mistrem světa.

V roce 1995 zahájil Schumacher vítězně závodem v Brazílii, posléze byl diskvalifikován spolu s Davidem Coulthardem za použití paliva, které nebylo povoleno novými předpisy. Vítězem byl tedy vyhlášen třetí v cíli Gerhard Berger, ale po několika měsících byl uznán původní výsledek s tím, že body byly přiznány jen jezdcům. Po velké ceně San Marina se do čela dostal Damon Hill. Michael Schumacher zmobilizoval všechny síly a závod ve Španělsku a Monaku vyhrál, čímž se vrátil do čela mistrovství světa a vedení už si nenechal vzít. Schumacher se tak stal podruhé mistrem světa.

Pro rok 1996 nastoupil Schumacher k Ferrari, tedy týmu, který datoval svůj poslední titul k roku 1979 zásluhou Jodyho Scheckera. Schumacherovo ferrari nestačilo na konkurenční williams a boje s Benettonem. První vítězství přišlo až v sedmém závodě, v deštivé Grand Prix Španělska. V dalších závodech se Schumacher trápil a další triumfy si připsal až v Belgii a Itálii a zajistil si třetí místo v šampionátu.

V sezoně 1997 znovu dominoval Williams a Schumacher dokázal zabrat až v mokré Grand Prix Monaka, čímž posílil svou pověst mistra na vodě. Další vítězství přišlo v Kanadě, kde byl závod ukončen po havárii Oliviera Panise a ve Francii, znovu za deště. Neuvěřitelnou šňůru vítězství potvrdil v Belgii, kde zvítězil již počtvrté. Schumacher se střídal ve vedení šampionátu s Jacquesem Villeneuvem a před poslední Velkou cenou Evropy vedl o pouhý bod. V posledním závodě Michael Schumacher kolidoval s Villeneuvovým williamsem opět za okolností, o kterých se debatuje dodnes. Tentokrát byla přisouzena vina Schumacherovi a ten byl diskvalifikován z celého šampionátu.

Prvního vítězství v roce 1998 dosáhl Schumacher ve třetím podniku v Argentině a snížil tak náskok Miky Häkkinena z prvních dvou závodů. Schumacher musel čelit i dvojce McLarenu Davidovi Coulthardovi, a tak po šesti závodech byl na třetí příčce. Ferrari znovu dolaďovalo nedostatky nového vozu úspěšně a v následujících třech závodech nejenže Schumacher zvítězil, ale na stupně vítězů ho vždy doprovodil jeho týmový kolega Eddie Irvine. Schumacher tak snížil náskok Häkkinena na pouhé dva body. Posléze finský pilot znovu Němci poodskočil, ale v Maďarsku a Itálii kraloval opět Schumacher a bodové skóre bylo 80:80. O mistru světa se rozhodlo až v posledním závodě, který hostila japonská Suzuka, kde německého závodníka zradila technika již v zaváděcím kole. Ani tentokrát se Schumacher nevyvaroval kontroverzních momentů. Ve Velké Británii si dojel pro penalizaci stop & go až v posledním kole, kde proťal cílovou čáru v boxech. Vedly se dlouhé debaty, ale vítězství si Schumacher nakonec ponechal. Při závodě v Belgii ozdobeném největší havárií v historii formule 1 došlo ke kolizi s Davidem Coulthardem. Schumacher se jal Coultharda inzultovat a nařkl jej, že jej chtěl zabít. O mnoho let později Coulthard přiznal, že mohl Schumachera o kolo napřed pustit vhodnějším způsobem, ale trval na tom, že neusiloval o kolizi.

V roce 1999 skončily Schumacherovy naděje na titul v Británii. Porucha brzd vyslala Schumacherovo ferrari ve vysoké rychlosti v zatáčce Stowe do bariéry, kde si zlomil nohu. Nahradil jej Mika Salo a po svém návratu se snažil podpořit Eddieho Irvina v cestě za titul. Šampionem se ale stal Häkkinen.

Schumacher a Ferrari si vše vynahradili v éře 2000 - 2004. Jednalo se nejdominantnější působení ve formuli 1; v roce 2004 Schumacher vyhrál 12 z prvních 13 závodů. Celkem pak v sezoně vyhrál 13 závodů z osmnácti. Ani tato éra se neobešla bez skandálu. Při Velké ceně Rakouska pustil Barrichello před sebe Schumachera pár metrů před cílem. Ferrari dostalo za následné divadlo na stupních vítězů pokutu.

V letech 2005 a 2006 nastoupilo silné duo Renault - Fernando Alonso. Při GP USA 2005 došlo k dalšímu kontroverznímu momentu: před startem odstoupily všechny vozy na pneumatikách Michelin a během závodu jelo jen šest aut Ferrari, Minardi a Jordanu. Schumacher a Barrichello svedli divadlo: hraným soubojem se Schumacher dostal před Barrichella. Barrichello se o pár let později nechal slyšet, že to byl pro něj rozhodující moment opustit Ferrari.

Slavnou se ale oproti tomu stala bitva Alonso - Schumacher v San Marinu. Na startu byl Alonso druhý a Schumacher čtrnáctý. V cíli byl první Alonso, Schumacher druhý s odstupem 0,215 sekundy poté, co spolu sváděli oba dva jezdci tvrdý a napínavý souboj v několika posledních kolech.

Po Velké ceně Itálie 2006 Schumacher oznámil ukončení své kariéry. Stále úzce spolupracoval s Ferrari a v roce 2008 měl v plánu nahradit zraněného Felipeho Massu. To však nevyšlo, protože v tom roce se Schumacher zranil při závodě motocyklů a do závodů formule 1 nastoupit nemohl.

Avšak 23. prosince 2009 bylo oznámeno, že se Schumacher vrátí tam, kde začínal: k Mercedesu. První Schumacherova testovací jízda v monopostu Mercedes je očekávána 10. února 2010 v Jerezu.

Michael Schumache je ženatý. Manželka se jmenuje Corinna a děti Gina-Marie a Mick. Jeho bratr Ralf Schumacher byl také pilotem F1. Michael Schumacher účinkoval ve filmovém průmyslu: ve filmu Auta namluvil Ferrari, ve filmu Asterix a Olympijské hry hrál Shumixe.

Redakce F1sports přirozeně přeje Michaelovi Schumacherovi vše nejlepší :)