Schumi udělal správné rozhodnutí a znovu ukončí kariéru. Ve zbytku sezony se ovšem nevzdá bez boje a jeho odkaz zůstane nedotčený.
Ať už ve skutečnosti za ukončením kariéry Michaela Schumachera stálo cokoliv, myslím si, že přišel ten správný čas. Ničí energie není věčná. Je to zkrátka součást života a ve sportu se to často projevuje. Ani ti nejsilnější nemohou věčně unikat pravdě, že vše se jednou uchýlí ke svému konci. Na vrcholu kariéry, když měl k dispozici dobré auto, byl Michael neporazitelný. Dnes sice zřejmě není tak dobrý jako kdysi, ovšem rozhodně není tak špatný, jak se někteří snaží naznačovat. Nejlepším rozloučením by jistě byl pohádkový konec se ziskem mistrovského titulu. Bohužel, nebylo mu přáno, a tak se s tím musíme smířit.
Během svého tříletého návratu se Michael dostal do více incidentů, než pro něho bylo dříve obvyklé. Mnohem více času ovšem v první kariéře trávíval na čele a nikoliv uprostřed pole, čili jsme nemohli dost dobře hodnotit jeho závodní schopnosti. Věděli jsme, že byl neskutečně rychlý, že byl skvělý lídr a že kolem sebe dokázal stmelit vítězný tým. Co se týče závodění kolo na kolo, vždy uměl jít na samotnou hranici. Když takového závodníka vrhnete doprostřed pole, nedělá to dobrotu. Viděli jsme tedy Michaela z jiného pohledu. Mohu ale říci, že alespoň podle mého názoru to absolutně nic neubírá na jeho úžasném odkazu.
Michael prohlásil, že před posledními závody kariéry zůstává plně motivovaný. Můžeme si být tedy jistí, že k nim přistoupí stejně profesionálním způsobem, jak jsme u něho zvyklí. Když jsem ve Velké ceně Velké Británie 2008 oznámil svůj odchod, neměl jsem problémy s pocitem, že na další závody pojedu naposledy. Doopravdy to na mě zapůsobilo až na roštu v Brazílii, mé poslední velké ceně v životě. Užíval jsem si každou minutu ve voze. To jsem ale ještě nevěděl, že se v první zatáčce vybourám! Psychicky jsem byl ale na odchod připraven. Věděl jsem, že přišel můj čas, a Michael nyní zřejmě cítí totéž.
Pozor na Alonsa...
Nikdy, nikdy nepodceňujte schopnosti Fernanda Alonsa a Ferrari. Když už to vypadá, že jsou na dně, jako třeba na začátku sezony, kdy nic nenasvědčovalo tomu, že jejich vůz bude vítězný, se dokáží nakopnout a vrátit do boje. Na koni je teď sice Red Bull a Sebastian Vettel, vypadá to, že jejich auto se v rychlosti posunulo o krok dopředu, na odepisování Fernanda je ovšem příliš brzy. Však stále vede šampionát o čtyři body. Koneckonců jsme ve Velké ceně Japonska neměli jasný obrázek. Sebastian měl dvacetisekundový náskok a jasně dominoval. Na špici jsme ovšem postrádali Fernanda a další hochy, kteří by tam obvykle měli být. Vettel by zřejmě zvítězil tak jako tak, ovšem Ferrari ještě neřeklo poslední slovo. V prvních patnácti závodech sezony bylo nejkonzistentnějším týmem a nyní se musí připravit na přímočarý boj o titul, o kterém rozhodne posledních pět podniků.
...a na Romaina Grosjeana
Bylo jasné, že když Romain Grosjean startuje ze čtvrtého místa, může se stát mela. Jeho poslední obětí byl Mark Webber. Nedá se již říci, že sérii Francouzových kolizí způsobila pouze smůla. Vzhledem k tomu, že vyvázl s desetivteřinovou penalizací stop and go, když vezmeme v potaz, jak byl "odměněn" za start Velké ceny Belgie. Nikdo si na něho nechce zasednout a je pravda, že je to milý kluk a je opravdu rychlý, ovšem když se takto často dostáváte do potíží, svědčí to o tom, že děláte chyby v úsudku.
Je jasné, že Romain není stavěný na závodění kolo na kolo, ale spíše na sólo jezdění. Má výborné schopnosti, ale zatím není dobrým ZÁVODNÍKEM. Ale pořád s tím může něco udělat. Spousta lidí dělá v mládí věci, ze kterých nakonec vyrostou. Zatímco s tím ale bude něco dělat, musí si udržet svou rychlost.