Královna motorsportu se do Spojených států vrací po pětileté pauze. Tentokrát ovšem zavítá na okruh, který byl postaven právě kvůli formuli 1.
Vzhůru do Austinu, který bude hostit první Velkou cenu USA od roku 2007. Jsem opravdu zvědavý, jak celá akce proběhne. Okruh Amerik, jak se závodiště správně jmenuje, je velice pěknou tratí. Můžu to říct na základě zkušenosti ze simulátoru Red Bullu. Navíc jsem si pár let zpátky vyzkoušel okruh na vlastní kůži, byť to bylo ještě před tím, než byl položen asfalt, takže to připomínalo spíše jízdu rally.
Je to trať, která se podle mého názoru bude líbit většině jezdců. Austinu nahrává také fakt, že v poslední dekádě přibývaly spíše sterilní okruhy. Dokonce bych se nebál zajít tak daleko, že bych texaský okruh přirovnal k Istanbulu, který je pro mě nejlepší prací Hermanna Tilkeho. Největší atrakcí je jednoznačně první sektor. Brzdná zóna před první zatáčkou jde pěkně do kopce a trochu mi připomíná starý Österreichring. Následuje sjezd z kopce do rychlé sekvence na sebe navazujících zatáček. Inspirace sekcí Maggotts/Becketts na Silverstonu je zjevná. Jezdci si v ostrém kvalifikačním kole v téhle části trati budou muset držet klobouky. Poslední sektor je trochu moc poklidný, mám z něho podobný pocit jako z posledních zatáček na Yas Marině. Nemůžeme ale chtít všecko.
Austin je to pravé místo
Upřímně doufám a věřím, že letos má formule 1 největší šanci se ve Státech prosadit. Indianapolis je sice výborné místo, ovšem trať byla navržená velice fádně. Okruh Amerik je v tomto ohledu úplně jiný. Stejně jako Indy se nachází pouze dvacet minut jízdy z města. Samotný Austin je velice živý, plný studentů a mladých lidí. Také má velice bohatou hudební scénu. Formule 1 se tam bude mít dobře. Myslím si, že i ti nejcyničtější lidi z paddocku si budou Austin pochvalovat. Z Los Angeles tu jste za hodinu a půl a poloha okruhu také nahrává tomu, aby se na závody přijeli podívat lidé z Mexika a Jižní Ameriky. Mám informace, že mnoho lístků si koupili fanoušci z Venezuely. Pastor Maldonado tak bude mít o podporu postaráno.
Nebuďme sprostí, prosím, jsme přeci Britové!
Většina z vás už asi viděla pozávodní rozhovory na stupních vítězů v Abú Zabí. Slyšeli jste tak i odpovědi, které mi Sebastian s Kimim dávali. Kimiho čtyřpísmenkové vyjádření nebylo nečekané. Sebastian ovšem trochu překvapil. V uchu jsem měl sluchátko a slyšel jsem ředitele, jak říká: "Nepronesl zrovna to, co si myslím, že ne?" Byla to malinko trapná situace, tak jsem se za kluky omluvil a šli jsme dál.
Jezdcům bylo naznačeno, že si mají dávat pozor na ústa. Může se zdát, že se závodníci ocitli pod vlivem Velkého bratra. Musíme ovšem myslet na to, že ten moment se přenášel do stovek milionů obývacích pokojů. Nemůžeme si dovolit riskovat, že urazíme většinu (včetně malých dětí) kvůli potěšení menšiny. Je to podobné jako to, co jsem ukázal na Michaela Schumachera při závodě na Magny-Cours v roce 2000. Byl jsem plný emocí, které mi prostě řekly, že to mám udělat. Omlouval jsem se za to sice na tiskové konferenci, ovšem to už nijak nenapraví fakt, že jsem to gesto udělal.