Okruh v Sepangu, ležící nějakých 70 km jihozápadně od malajsijské metropole Kuala Lumpur, se stal ve formuli 1 první opravdu nepřehlédnutelnou vizitkou Hermanna Tilkeho.
Že ale od té doby dokázala utéct
spousta času, připomíná fakt, že letos už se na něm pojede GP Malajsie
podvanácté. Od své GP premiéry v roce 1999, tato neuvěřitelně široká (místy až
23 metrů!), ale trochu sterilně působící trať s nádherným zázemím, zažila už
sedm vítězů na monopostech pěti různých značek. Její průběh však - zásluhou
hrozby tropických lijáků - bývá mnohdy pro startovní pole jakousi sázkou do
loterie. Ty totiž dokáží snadno v několika minutách doslova otevřít nebe a
udělat z průběhu závodu naprosto neodhadnutelnou záležitost.
Okruh s 15 zatáčkami (deset vpravo a
pět vlevo) je dlouhý 5 543 m a má dvě téměř souběžné rovinky. Na konci té
cílové také jezdci také dosahují i nejvyšší rychlost. Loni právě tam také při
závodě naměřili Sutilovi 306,8 km/h. Po ní na piloty čekají dvě na dvojku se
jezdící zatáčky, v nichž se jezdí kolem 75 km/h a které jsou nejpomalejšími
místy tratě. Všechny tyto partie se dají perfektně shlédnout z prostorů hlavní
tribuny, v níž je zapuštěna i klidová zóna s obchůdky. V Selangoru ležící okruh
s velkou přilnavostí je je velmi rychlý. Z 65 procent se dá ostatně projet pod
plným plynem a díky několika poměrně dlouhým rovinkám je relativně náročný i na
brzdy.
Během kola na něm jezdci musí řadit zhruba 54krát a během té doby
vycucnou jejich motory z palivových nádrží 2,39 kg benzinu. Těžko odhadnout,
jak se na této trati, na níž loni Buttonovi (Brawn GP) patřilo jak vítězství,
tak pole position i nejrychlejší kolo, budou odvíjet zastávky. Předpoklady jsou
ale následující: při jediné zastávce by měli jezdci přijet ke svým mechanikům v
intervalu 27. až 33. kola, v případě dvou mezi 16. až 25. a pak mezi 35. až 41.
A kdyby snad v závodě na 56 kol (310,408 km) jezdci zvolili zastávky tři, pak
by se zřejmě konaly mezi koly 14 a 19, 25 až 30 a 38 a 43. A co GP Malajsie
říkají statistiky všech dosavadních 11 ročníků?

Ty hovoří naprosto jednoznačně o tom,
že na tomhle okruhu dosud prakticky bezkonkurenčně vládlo společenství Michael
Schumacher a Ferrari. Sedminásobnému mistru světa tady totiž patřily tři výhry,
pět pole position a stejný počet pódiových umístění, 48 mistrovských bodů,
přičemž 815 km na něm strávil ve vedení. Jen v případě nejrychlejších kol se
musí o prvenství dělit: s Kolumbijcem Juanem Pablem Montoyou a dvojnásobným
finským mistrem světa Mikou Häkkinenem (všichni zajeli dvě).
Mezi vozy vládnou v Malajsii podobným
způsobem ty, které se narodily v Maranellu. Těm tam totiž dosud patří nejvíc
výher (pět a vedle Schumachera vyhráli pro Ferrari i Kimi Räikkönen a Eddie
Irvine), pole position (sedm), pódiová umístění (11), mistrovských bodů (105) a
také nejvyšší počet kilometrů na vedoucí pozici (1480). Pouze v počtu
nejrychleji zajetých kol má navrch McLaren (čtyři), a Ferrari se v této
statistice dokonce musí s vozy Williams dělit o druhé místo (dvě). Co se
pohonných jednotek týče, tak v Malajsii nemá nikdo na ty, jež na svět
přicházejí v severní Itálii. Naopak ze startovních čísel už jich v Malajsii
dokázalo vyhrát sedm (v prvních pěti letech dokonce pokaždé jiné), ale nejvíc
výher si přesto nakonec odvezli jezdci s číslem šampiona. Tedy s jedničkou
(čtyři). A že by to letos překvapivý australský vítěz Button umocnil? Nebo se
naopak o výhru pokusí jeho kolega Hamilton, který ještě v tomhle závodě nikdy
nevyhrál a na pódium dokázal vystoupit jen při své zdejší premiéře v roce 2007,
kdy byl druhý za Alonsem?