"Před závodem několikrát obešel svůj vůz. Hladil ho, mluvil k němu jako ke koni a pak si sedl s úsměvem za volant," řekl o Louisovi Chironovi Rudolf Caracciola.
O lidech, kteří se narodili v devatenáctém století, se na webech věnovaných formuli 1 nepíše každý den. Existují však výjimky, a to díky závodníkům, kteří svému řemeslu zůstali věrní do nezvykle vysokého věku.
K těmto výjimkám bezesporu patří právě Louis Chiron, jeden z nejlepších jezdců předválečné éry, který je mimo jiné důkazem, že i tak maličký stát, jakým je Monako, může vychovat špičkové sportovce. Chiron se narodil 3. srpna 1899 v Monte Carlu francouzským rodičům – byl tak držitelem jak monackého, tak i francouzského občanství.
Louis vyrůstal v prostředí rozmachu nového fenoménu – přihlížel nástupu éry automobilů, které si od mlada velmi oblíbil. Přišla první světová válka, jíž se Chiron účastnil v dělostřeleckém pluku, a posléze figuroval taktéž jako řidič slavného maršála Focha.
Po válce se mu v Nice zadařilo otevřít si autoopravnu a snil o kariéře závodníka. Závodění ale bylo vždy velmi drahý špás, a tak bylo potřeba přijít k potřebným penězům i jiným způsobem. Na začátku dvacátých let byl Louis Chiron zaměstnán v monackém Hôtel de Paris Monte-Carlo. To se alespoň píše v množství Chironových biografií. Za touto informací se nicméně skrývá pikantní fakt, že pracovní pozicí tehdy velmi mladého, šarmantního a pohledného Louise byl "společník zámožných osamocených dam."
Vskutku, ač pocházel z Monaka, neměl Chiron peněz nazbyt. Na rozdíl od řady svých soupeřů nebyl ani zámožného původu, ani mu v žilách nekolovala modrá krev. Své finanční trable proto vyřešil pragmatickým způsobem. A nutno dodat, že úspěšně.
Chiron se na závodní dráhu poprvé dostal v roce 1923, kdy se účastnil hlavně regionálních závodů do vrchu. V té době sedlal vůz Bugatti T13 Brescia, kterou později vyměnil za legendární bugatku T35 (možná nejúspěšnější sporťák dvacátých let, který ve své době zvítězil v takřka tisícovce závodů!). Začala tím dlouholetá spolupráce Chirona a automobilky založené Italem Ettorem Bugattim.
V roce 1926 získal Chiron prvního regulérního sponzora. Stal se jím Alfred Hoffmann, velký fanoušek grand prix a zároveň velmi dobře zajištěný muž, pocházejí z rodiny, jež založila známou farmaceutickou společnost Hoffmann-La Roche. Chiron si díky Hoffmannovým penězům mohl pořídit superrychlou Bugatti T35B, a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Chironův debut v grand prix přišel v roce 1927. Ve Španělsku jel na druhém místě, avšak závod nemohl dokončit. První skutečně velký úspěch se dostavil v červenci 1928, kdy Chiron ovládl Grand Prix San Sebastianu na okruhu Lasarte. Následovala šňůra vítězství – první místo v GP Španělska, d’Antibes, Marne, Říma, ale zejména v Grand Prix Evropy na Monze, kde se mu podařilo pokořit i taková domácí esa, jakými byli Varzi, Campari či Nuvolari. Ze Chirona se stala hvězda mezinárodního formátu a nikdo nepochyboval o tom, že motoristický svět objevil jednoho ze svých největších hrdinů.
V roce 1929 Chiron sbíral další úspěchy na dráze, ale dával o sobě vědět i mimo ni. Společně s Antonym Noghèsem se postaral o uspořádání první Grand Prix Monaka. Sezona 1930 byla co do úspěchů skromnější a jediné velké vítězství Chiron zaznamenal v Belgii.
Ročník 1931 ovšem Chirona vrátil do vítězných kolejí. Společně se svým pohledným vozem Bugatti T51 vyhrál kupříkladu Grand Prix Francie a také Monaka (dodnes je tak jediným domácím vítězem tohoto závodu). Našince samozřejmě bude zajímat Chironův triumf v Grand Prix Československa, pořádané na Masarykově okruhu – na stejném místě triumfoval také v následujících dvou letech.
Alice Hoffman-Trobeck, půvabná manželka Alfreda Hoffmanna, které skoro nikdo neřekl jinak než "Baby", s nadšením navštěvovala všechny závody, kterých se Chiron účastnil. V charismatickém Monačanovi našla brzy zalíbení. Netrvalo dlouho, a mezi oběma mladými lidmi se rozvinul důvěrný vztah. Ten se stal veřejným tajemstvím a věděl o něm skoro každý – tedy kromě samotného Hoffmanna. Když se ovšem Hoffmann o všem dozvěděl, znamenalo to Chironův konec v jeho týmu. Byl nahrazen Reném Dreyfusem.
V roce 1932 na Chirona zanevřelo i samotné Bugatti. Šéf stáje Meo Constantini už měl dost Chironova nerespektování rozkazů. Louis se proto rozhodl spojit síly s dalším slavným závodníkem – Rudolf Caracciola byl jeho dobrým přítelem a přirozenou volbou. Společně založili vlastní tým, který pojmenovali Scuderia C.C. Pořídili si také několik automobilů Alfa Romeo P3 a pár bugatek. Domluvili se, že výdaje i příjmy si budou dělit fifty-fifty.
Tým však de facto skončil ještě dříve, než začal. V tréninku na Grand Prix Monaka 1933 Caracciola těžce havaroval a závodů se musel na více než rok vzdát. Do těžkých depresí navíc německou star přivedla tragická nehoda jeho manželky, která přišla o život při lyžování. Na tom, že se Caracciola nakonec k závodění vrátil, má velkou zásluhu právě Louis a Baby.
Po zbytek roku Chiron zkoušel štěstí u Ferrari – a dařilo se, kromě Grand Prix Československa sbíral vavříny také ve Španělku, Marseille a ve čtyřiadvacetihodinovce ve Spa. V sezoně 1934 mohl Chiron získat své další domácí vítězství, ještě dvě kola před cílem vedl o celý jeden okruh. Zbytečná chyba ho nicméně o triumf připravila a Louis se musel spokojit se stříbrným umístěním.
Na výhry měl v roce 1934 Chiron smůlu. Tu prolomil až v Casablance a poté i ve Francii, kde nastoupila vskutku nejsilnější představitelná konkurence. Své jezdce do Montlhéry poslalo Ferrari (používající vozy Alfa Romeo Tipo-B P3 – Chiron, Varzi, Moll, Trossi), Bugatti (Benoist, Nuvolari, Dreyfus, Wimille), také Mercedes (navrátilec Caracciola, Fagioli a von Brauchitsch), Auto Union (Stuck, Momberger, zu Leininengen) a Maserati (Zehender, Étancelin, de Paolo).
Závod skončil velkým triumfem Scuderie a naopak drtivou porážkou nových ambiciózních německých stájí. Kdyby v roce 1934 existovalo něco jako mistrovství světa, byl by Chiron jasným vítězem. Následující dva roky však znamenaly poměrně prudký propad ve výsledcích. Rok 1935 patřil německým vozům, ovšem když Chiron změnil barvy a přišel k Mercedesu, učinil tak ve chvíli, kdy už opět nebyl ve formě.
Aby nezdarů nebylo málo, přibyl i jeden v osobním životě. Baby Hoffman se několikrát Louise zeptala, zda je ochoten si ji vzít. Chiron se však do svatby nehrnul. Baby došla trpělivost, a když přišla nabídka k sňatku od Louisova kamaráda Caraccioly, neváhala. Chiron byl zdrcený. Stalo se tak v době, kdy se snažil odpočinout si doma v Monaku. Chvíli závodil za francouzskou stáj Talbot-Lago, v jejíchž barvách vyhrál například ve Francii, nicméně nedlouho poté se opět vrátil do Monaka.
Přišla druhá světová válka, která pro světový motorsport značila dlouhou pauzu. Po válce se opět vrátil do týmu Talbot, v kterém si mimo jiné připsal další triumfy ve francouzské grand prix. Na konci čtyřicátých let se nechvalně zapsal do historie tím, že obvinil někdejší závodnici Helle Nice z kolaborace s nacisty. Obvinění od tak vážené osobnosti, jakou byl Chiron, nebylo bráno na lehkou váhu. Přestože nebyly předloženy žádné důkazy, znamenalo to Francouzčin konec v motorsportu. Chiron samozřejmě nemládl, nicméně stále měl motorsportu co nabídnout. Rozhodl se dokonce, že nastoupí do nové motoristické série – jisté formule 1. V sezoně 1950 dojel třetí v Monaku (tehdy jezdil za Maserati). O rok později se mu již bodovat nepodařilo a v dalších letech nastupoval do závodů spíše sporadicky. Mnoho práce mu zabírala pomoc při pořádání závodů v Monte Carlu. Zcela naposledy se Chiron ve formuli 1 ukázal v rámci závodního víkendu Grand Prix Monaka 1958, tedy v osmapadesáti letech. Do závodu se mu ovšem nepodařilo kvalifikovat. Dodnes však drží rekord, který mu už těžko někdo vezme. Je nejstarším pilotem, který skutečně startoval v královně motorsportu – v Grand Prix Monaka 1955 mu bylo pětapadesát.
Louis Chiron zemřel 22. června 1979 – kde jinde než v Monaku. Jednalo se o pilota, který byl známý svou láskou k závodům a rychlým kolům a také pro svůj vytříbený, perfekcionistický jezdecký styl. Alain Prost nebyl prvním francouzsky mluvícím Profesorem ve formuli 1. Svůj talent Chiron ostatně projevoval i ve vytrvalostních závodech, a také v rally (vítězství na Rally Monte Carlo 1954. Pro Bugatti je i přes někdejší neshody Chiron legendou. Možná si vzpomínáte na prototyp supersportovního vozu, který byl představen v roce 1999. Nesl jméno Bugatti Chiron a měl velký vliv na pozdější Bugatti Veyron.