Po slavné „dvaasedmdesátce“ ale úspěchy vzaly za své. A tak se zdálo, že u Anthonyho Colina Bruce Chapmana, nazývaného A. C. B. C., invence zamrzla. Nic takového ale nebyla pravda. Naopak, Chapman, který se věnoval také konstrukci motorových člunů, naznačil novou cestu modelem 77 s proměnlivou geometrií a ukázal jí pak díky aerodynamice následující „osmasedmdesátky“. Inspirován Američanem Jimem Hallem a jeho vozem Chaparral, se totiž Chapman rozhodl přijít do F1 s positivním přítlakem. Tedy s monopostem, který nebude na dráhu přitlačován mohutnými křídly, ale samotným tvarováním podlahy. Jeho Lotus 78 tak v F1 stál u zrodu „wing carů“ a jeho modifikovaný model 79, dodnes mnohými považovaný za nejkrásnější Lotus F1, pak přinesl v sezoně 1978 značce Lotus i poslední světový titul.
Když tenhle princip postupně převzaly všechny ostatní konstrukce (Tyrrell 009 se dokonce stal téměř přesnou kopií), snažil se Chapman dát ostatním flek mimořádně dlouhým modelem 80. Jenže ten se ukázal být krokem vedle a Chapman, od něhož se začaly odtahovat sponzoři, měl finanční problémy. I to byl důvod, proč začal spolupracovat s Johnem de Loreanem na jeho sportovním voze DMC-12 s křídlatými dveřmi, který byl určen pro USA, ale vyráběný v Irsku. Lotusu to totiž přineslo zakázku v hodnotě 12 milionů liber. Chapman začal také hledat peníze u koncernu Essex Petroleum. Spřátelil se s jejím šéfem Davidem Thiemem, dal vyrobit 100 vozů Lotus Esprit v jeho zelených barvách Essexu, ale i tady měl smůlu: Thiema poslal curyšský soud za daňové úniky do vězení a tak barvy Essexu ze závodních vozů Lotusů v F1 rychle zmizely...
Když FIA rozhodla o zákazu „wing carů“, Chapman se rozhodl mezinárodní automobilové federaci hodit rukavici a připravil další technickou rafinovanost. Vyrukoval s modelem 88, který zákaz dost rafinovaně obcházel. „Osmaosmdesátka“ totiž měla kapotáž uchycenou k těhlicím kol, takže při jízdě byla díky aerodynamice přitlačována k vozovce a princip „wing caru“ zůstal zachován. Chapman této konstrukci obětoval hodně času, jenže vůz se objevil jen při trénincích v Long Beach a v Brands Hatch, zatímco v Jižní Americe jej vůbec nepustili na dráhu a organizátoři ho okamžitě vyhlásili za ilegální.
Tehdy začal tvrdohlavý Chapman urputně bojovat. Utratil za soudní procesy fůru peněz a na adresu FIA vynesl slova, která by se dalo použít v nejrůznějších obdobích F1, včetně té současné: „Z toho, co bývalo kdysi soutěží sportovních a technických nadšenců, jste vy jako FIA dokázali udělat mocenské a politické hrátky lidí, prahnoucích po penězích! Současná F1 už proto není ničím jiným, než spolkem, v němž se laici snaží prachbídnou interpretací řádů ospravedlnit šikanování i duchovní krádeže.“ To si ovšem FIA nemohla nechat líbit. Vyměřila pokutu 100 tisíc dolarů, ale když se za Chapmana postavily ostatní týmy, změnila jí na pouhou důtku...
V roce 1982 Chapmana čekala jedna z jeho posledních radostí v F1. Zásluhou Elia de Angelise mohl předvést v cíli rakouské GP svůj známý rituál: vyhodit na cílové čáře do vzduchu svou čepici. Jenže to bylo vůbec naposledy. N Chapmana, který v roce 1970 získal titul Businessman roku, se totiž problémy začaly doslova valit a když byl v říjnu byl pro pašování kokainu v ceně 24 milionů dolarů zatčen 57letý John De Loreanem, vypukl velký finanční skandál. Ze světa se totiž záhadně ztratila velká část dotace 54 milionů liber, určená na stavbu továrny v irském Dunmury. Jaká tehdy byla v téhle hře Chapmanova role, se nikdy neprokázalo. Jisté ale je, že poté, co v listopadu 1982 54letý Chapman dostal infarkt a zemřel, finanční ředitel Lotusu si ve vězení odseděl tři roky...
Lotus a formule 1
První výhru v F1 zajistil pro vozy Lotus soukromý tým Roba Walkera (Stirling Moss v Monaku 1960). Když se pak v roce 1994 v Adelaide – to už samozřejmě bez Chapmana – historie této značky uzavírala modelem Lotus 109-Mugen při australské GP, obsahovala 491 startů v závodech F1. Na těch participovalo 50 modelů a 107 pilotů, kteří najeli 273 858 závodních kilometrů. Značka Lotus se může pochlubit sedmi výhrami v Poháru konstruktérů, šesti jezdeckými tituly (Clark dva, Hill, Rindt, Fittipaldi a Andretti), 79 výhrami v jednotlivých závodech (8 z nich bylo dvojitých) a 172 pódii. Získala také 107 pole position, 71 nejrychlejších kol, 1368 bodů a 26 158 km byly vozy Lotus na čele startovního pole.