Lotus už chybí 15 let (2)

Vzpomínka na Colina Chapmana.
V té době ale Chapman stačil na svět přivést také automobil, z něhož se stala sportovní klasika – Lotus Seven. Vůz, který se v různých variacích i klonech vyrábí dodnes (Caterham, Donkervoort, Westfield) a jehož prodej konečně Chapmanovi dovolil vstoupit do F1. Takže v květnu 1958 se objevují na startu Velké ceny Monaka dva zelené vozy Lotus 12 se startovními čísly 24 a 26. Oba vozy, v nichž seděli Cliff Allison a Graham Hill, se kvalifikovaly, což se naopak tehdy nepovedlo místní předválečné závodní legendě Louisi Chironovi, dnešnímu šéfovi F1 Bernie Ecclestonemu, první ženě startující v F1 Marii Terese de Filippis a 13 dalším. Allison za volantem monopostu, jenž měl ještě motor před jezdcem, dojel do cíle šestý a svým umístěním otevřel velkou rivalitu mezi vozy Cooper a Lotus.

Navíc začal psát v historii F1 pozoruhodnou kapitolu. Když si v ní chvíli listujeme, velmi rychle přijdeme na to, že Chapmanovým monopostům kdekdo - včetně jezdců, s nimiž v tomto směru absolvoval nejednu hádku – vyčítal příliš velkou křehkost. Ale ti, kteří si chtěli zajistit úspěch, se do nich nakonec přece jen posadili. Nejspíš si totiž dobře spočítali, kudy vede cesta k triumfům. Chapman byl totiž největším technickým inovátorem své doby. V F1 například prosadil tehdy neobvyklé zavěšení předních kol (Lotus 21), či revoluční model Lotus 25 z roku 1962, v němž jezdec téměř ležel. V tomhle modelu oprášil nápad amerických bratří Bloodů, použitý v roce 1913 u automobilu Cornelian a místo trubkového rámu v něm použil skořepinu a poprvé tím do F1 přenesl leteckou technologii.

Na počátku šedesátých let začal Chapman, který ve svých vozech vsadil na skotského farmáře Jima Clarka, automobilové závody doslova ovládat. A ve své troufalosti se rozhodl vzít útokem v automobilovém sportu prakticky všechno: formuli 1, 24hodinovku Le Mans i nejslavnější americký závod 500 mil Indy.

Jenže v Le Mans se svou konstrukcí Lotusu 23 narazil: komisaři jí totiž v roce 1962 odmítli připustit do závodu a tak uražený Chapman tenhle klasický závod jednou provždy ze svých plánů vymazal. Zatu uspěl v Americe, kde poprvé zaútočil v roce 1963. Tehdy do Indy přivezl dvě přepracované „pětadvacítky“, prezentované jako Lotus Mk 29. Ve startovním poli plném masivních roadsterů s velkými motory, měly jeho vozy jako jediné pohonnou jednotku vzadu a Američané byly k jeho automobilovým mrňouskům docela skeptičtí. Jenže druhé místo Jima Clarka docela jasně ukázalo, kde je budoucnost a následující sezony to potvrdily: už v následujícím roce se odstěhoval v Indy motor za jezdcova záda u 14 z 33 vozů a v roce 1965, kdy Clark s modelem Lotus 38, který měl asymetrické zavěšení kol (díky tomu, že v Indy se zatáčí pouze doleva) slavil v Indy triumf, se dal před jezdcem motor najít pouze u pěti monopostů...

Ve formuli 1 pak Chapman, který svůj podnik musel přestěhovat na pozemky bývalého letiště v Hethelu nedaleko Wymonhamu (sousedi ho z jeho továrny v Cheshuntu díky hluku vyobcovali), přivedl do GP světa ve svém dalším pozoruhodném modelu – Lotusu 49 – motorářskou legendu: osmiválec Cosworth DFV, jenž se stal součástí skořepiny. A také se představil jako vizionář i ekonom. Dokázal totiž otevřít kohoutky, jimiž do světového šampionátu přitékaly a dodnes přitékají peníze. Byl to právě on, kdo v roce 1968 přivedl sponzora a svůj vůz ve španělské GP oblékl do zlatorudých barev cigaretové značky Gold Leaf. Ti ostatní už se potom pouze opičili...

Hledal ovšem dál i po technické stránce: v Indianapolisu například vyzkoušel v modelu Lotus 56 jako pohonnou jednotku turbínu Pratt & Witney (po smrti Clarka, který se zabil v Lotusu F2 na Hockenheimringu, usedla do vozu Graham Hill), kterou nakonec použil i v F1 (Lotus 56B). Pro F1 postavil monopost F1 s pohonem všech kol (Lotus 63), totéž připravoval i pro Indy (Lotus 64) a v hlavě nosil také konstrukci šestikolového monopostu F1. V roce 1970 navíc výrazně změnil „doutníkových“ monopostů“ v F1, protože jeho model 72 s postranními chladiči, dostal výrazně klínovitý tvar, který se ve startovním poli rychle zabydlel.

„Dvaasedmdesátka“ byla sice nadmíru úspěšná, ale – tak jako téměř každý z Chapmanových vozů – i nebezpečná. Přesto v ní dva piloti získali tituly mistra světa. I když Rakušan Rindt se své největší slávy už nedožil, protože nepřežil tréninkovou havárii při italské GP 1970. Chapman, který jako první začal k závodům létat soukromým letadlem, pak musel v Rakousku čelit žalobě Rindtovi ženy Niny (tvrdila, že dal do vozu jejího muže namontovat silnější motor než obvykle), v Itálii pro změnu zatykači pro neúmyslné zabití. A tak v následujícím roce raději do Monzy nepřijel aby ho nezatkli a Emerson Fittipaldi tam nestartoval v turbínovém Lotusu v jeho týmu, ale ve stáji World Wide Racing a o níž nikdy předtím a také nikdy potom už neslyšel...
Diskuze (11) Další článek: Testy BMW Sauberu ve Valencii
22:00 | Toto Wolff přiznal, že Mercedes má problémy se spolehlivostí, kterou stále úplně nepochopil. Bottas nasadil šestý motor.
18:52 | Valtteri Bottas nasazuje šestý motor. Dostane penalizaci 5 míst.
17:25 | Kromě Vettela odstartuje z poslední řady v Austinu také George Russell. Také on nasadí novou pohonnou jednotku.
17:23 | Americký jezdec Logan Sargeant, který závodí ve F3 za tým Charouz Racing System, se stal členem jezdecké akademie Williamsu.

GP USA 2021

Pátek 22. října 2021
1. trénink Bottas
2. trénink Pérez
Sobota 23. října 2021
3. trénink 20.00–21.00
Kvalifikace 23.00–00.00
Neděle 24. října 2021
Závod 21.00