Letošní ročník formule 1 čítá celkem dvacet podniků, což je nejvíce v její dosavadní historii. Osm z nich se koná v Evropě, zbytek je rozprostřen po celém světě. Během jedné sezony tak stáje urazí téměř 170 tisíc kilometrů, a to jak vzduchem, tak po souši i po vodě. Přeprava materiálu z jednoho okruhu na druhý je velmi komplikovaná a musí být naplánovaná do posledního detailu. Na nic se nesmí zapomenout a vše musí být včas na svém místě, aby byl zajištěn hladký průběh závodního víkendu.
Jakmile projede v neděli pod šachovnicovým praporkem poslední vůz, pro týmy okamžitě začíná další závod, a dost možná ještě náročnější. Za ten se už žádné body neudělují, nicméně je v zájmu všech členů stáje, aby byl proveden řádně. Zhruba tři hodiny po skončení velké ceny jsou monoposty po technické kontrole FIA navráceny týmům. Mechanici mezitím už mají sbalenou tribunku na boxové zídce, ramena, jež se používají během pit stopů, nebo reklamní stěny. Do posledního dílu se rovněž rozebírá motorhome (na evropských závodech) a ostatní zázemí stáje. V případě menších týmů pomáhají s balením téměř všichni, mechanici i inženýři. Vidina brzkého odjezdu bývá velkým motivačním prvkem. Ihned na to přijdou na řadu samotné monoposty. Ty se nejprve zkontrolují, zda na nich během závodu nedošlo k nějakému poškození, poté se očistí a naloží do speciálních přepravních kontejnerů, které se však od těch běžných poněkud liší. Tyto kontejnery jsou navrženy tak, aby do nich vůz přesně pasoval a zároveň se v něm využilo každého prázdného místa. Vychází-li vše podle plánu, už pět hodin po skončení závodu je tým sbalen a všechny kontejnery jsou naloženy na náklaďácích.
Formule 1 má svého oficiálního přepravce, kterým je společnost DHL. Pokud se ale jedná o evropské velké ceny, pak jsou stáje odkázány samy na sebe. Všechen materiál si musejí na okruh přepravit vlastními vozy. Těch má každý tým hned několik (většinou mezi šesti až desíti). Důvod je prostý, a sice že přes pětatřicet tun materiálu zkrátka do jednoho vozu nenaskládáte! Kromě samotných monopostů a ostatních náhradních dílů se musí počítat i s dalším materiálem. Tak například: dvacet vzduchových pistolí na matice kol, patnáct televizí do boxů a kanceláří, dvaatřicet brzdových kotoučů, sto sad sluchátek, téměř padesát závodnických kombinéz pro piloty a mechaniky a více než 1500 litrů benzínu.
V případě mimoevropských závodů využívají týmy k přepravě nákladní Boeingy 747, které najímá společnost FOM Bernieho Ecclestona. Ten poskytuje prvním deseti týmům v Poháru konstruktérů přepravu zcela zdarma, poslední dva (v loňské sezoně HRT a Virgin) si však musejí veškeré náklady na dopravu platit z vlastních kapes.
Své výsadní postavení v kalendáři formule 1 mělo, co se logistiky týče, Turecko. Tento závod byl totiž jediným, kam stáje dopravovaly všechen svůj materiál po moři. Ten se zpravidla naloďoval v italském Terstu, odkud se vydal na několikadenní plavbu, než dorazil do Istanbulu. Lodní dopravu týmy využívají také pro zaoceánské závody, jakými jsou Austrálie, Malajsie nebo Brazílie. Tímto způsobem jsou přepravovány věci jako kabeláž, generátory, stoly či židličky pro mechaniky. Tedy spíše ty méně důležité. Materiál do dějiště velké ceny vyplouvá často s několikaměsíčním předstihem. Stáje tak činí z důvodu úspory nákladů, neboť lodní doprava je ve srovnání s tou leteckou nezanedbatelně levnější. Věci přímo spojené se závoděním jsou pochopitelně přepravovány vzduchem.
Samostatnou kapitolou jsou pneumatiky Pirelli. Italský dodavatel jich na každý jednotlivý závod přiváží okolo 1800 a na okruh je vysílá již pětačtyřicet dní předem.
Kromě přepravy materiálu se týmy F1 musejí pečlivě starat i o své zaměstnance a hosty. Také hotely se rezervují mnoho měsíců dopředu a není neobvyklé, aby si jediná stáj nárokovala během závodního víkendu až 150 hotelových lůžek.
Logistika formule 1 je věc vskutku velmi komplikovaná, která vyžaduje spoustu času, důkladné plánování a správné lidi na správném místě. Když se tedy v pozávodním tiskovém prohlášení dočteme, že dosažený výsledek je odměnou celému týmu za jeho enormní úsilí, vzpomeňme si i na ty, v jejichž popisu práce je zajistit, aby bylo vše na svém místě včas připraveno. Něco pravdy na tom přeci jen bude.
