Letošní ročník formule 1 čítá celkem dvacet podniků, což je
nejvíce v její dosavadní historii. Osm z nich se koná v Evropě,
zbytek je rozprostřen po celém světě. Během jedné sezony tak stáje urazí téměř
170 tisíc kilometrů, a to jak vzduchem, tak po souši i po vodě. Přeprava materiálu
z jednoho okruhu na druhý je velmi komplikovaná a musí být naplánovaná do
posledního detailu. Na nic se nesmí zapomenout a vše musí být včas na svém místě,
aby byl zajištěn hladký průběh závodního víkendu.
Jakmile projede v neděli pod šachovnicovým praporkem
poslední vůz, pro týmy okamžitě začíná další závod, a dost možná ještě
náročnější. Za ten se už žádné body neudělují, nicméně je v zájmu všech
členů stáje, aby byl proveden řádně. Zhruba tři hodiny po skončení velké ceny
jsou monoposty po technické kontrole FIA navráceny týmům. Mechanici mezitím už
mají sbalenou tribunku na boxové zídce, ramena, jež se používají během pit stopů,
nebo reklamní stěny. Do posledního dílu se rovněž rozebírá motorhome (na evropských závodech) a ostatní zázemí stáje. V případě menších týmů pomáhají
s balením téměř všichni, mechanici i inženýři. Vidina brzkého odjezdu bývá velkým motivačním prvkem. Ihned na to přijdou na řadu samotné
monoposty. Ty se nejprve zkontrolují, zda na nich během závodu nedošlo
k nějakému poškození, poté se očistí a naloží do speciálních přepravních
kontejnerů, které se však od těch běžných poněkud liší. Tyto kontejnery jsou
navrženy tak, aby do nich vůz přesně pasoval a zároveň se v něm využilo
každého prázdného místa. Vychází-li vše podle plánu, už pět hodin po skončení
závodu je tým sbalen a všechny kontejnery jsou naloženy na náklaďácích.
Formule 1 má svého oficiálního přepravce, kterým je
společnost DHL. Pokud se ale jedná o evropské velké ceny, pak jsou stáje
odkázány samy na sebe. Všechen materiál si musejí na okruh přepravit vlastními
vozy. Těch má každý tým hned několik (většinou mezi šesti až desíti). Důvod je
prostý, a sice že přes pětatřicet tun materiálu zkrátka do jednoho vozu nenaskládáte!
Kromě samotných monopostů a ostatních náhradních dílů se musí počítat i
s dalším materiálem. Tak například: dvacet vzduchových pistolí na matice
kol, patnáct televizí do boxů a kanceláří, dvaatřicet
brzdových kotoučů, sto sad sluchátek, téměř padesát závodnických kombinéz pro piloty a mechaniky a více než 1500 litrů benzínu.
V případě mimoevropských závodů využívají týmy k přepravě nákladní Boeingy 747, které najímá společnost FOM
Bernieho Ecclestona. Ten poskytuje prvním deseti týmům v Poháru
konstruktérů přepravu zcela zdarma, poslední dva (v loňské sezoně HRT a Virgin)
si však musejí veškeré náklady na dopravu platit z vlastních kapes.
Své výsadní postavení v kalendáři formule 1 mělo, co se
logistiky týče, Turecko. Tento závod byl totiž jediným, kam stáje dopravovaly všechen
svůj materiál po moři. Ten se zpravidla naloďoval v italském Terstu, odkud
se vydal na několikadenní plavbu, než dorazil do Istanbulu. Lodní dopravu týmy
využívají také pro zaoceánské závody, jakými jsou Austrálie, Malajsie
nebo Brazílie. Tímto způsobem jsou přepravovány věci jako kabeláž, generátory,
stoly či židličky pro mechaniky. Tedy spíše ty méně důležité. Materiál do
dějiště velké ceny vyplouvá často s několikaměsíčním předstihem. Stáje
tak činí z důvodu úspory nákladů, neboť lodní doprava je ve srovnání
s tou leteckou nezanedbatelně levnější. Věci přímo spojené se závoděním
jsou pochopitelně přepravovány vzduchem.
Samostatnou kapitolou jsou pneumatiky Pirelli. Italský
dodavatel jich na každý jednotlivý závod přiváží okolo 1800 a na okruh je
vysílá již pětačtyřicet dní předem.
Kromě přepravy materiálu se týmy F1 musejí pečlivě starat
i o své zaměstnance a hosty. Také hotely se rezervují mnoho měsíců dopředu a není neobvyklé, aby si jediná stáj nárokovala během závodního
víkendu až 150 hotelových lůžek.
Logistika formule 1 je věc vskutku velmi komplikovaná, která
vyžaduje spoustu času, důkladné plánování a správné lidi na správném místě. Když
se tedy v pozávodním tiskovém prohlášení dočteme, že dosažený výsledek je odměnou
celému týmu za jeho enormní úsilí, vzpomeňme si i na ty, v jejichž popisu
práce je zajistit, aby bylo vše na svém místě včas připraveno. Něco pravdy
na tom přeci jen bude.