Po mnoha letech má letos Fernando Alonso ve formuli 1 k dispozici konkurenceschopný vůz, se kterým může pravidelně bojovat o pódium. Podle Španěla to však neznamená, že by dosud žil roky v temném tunelu.
Tři závody, tři umístění na stupních vítězů. Taková je letošní vizitka Fernanda Alonsa s týmem Aston Martin ve formuli 1. Španěl musel ve čekat téměř deset let, aby na podobnou sérii úspěchů v královně motorsportu dosáhl.
Za poslední dekádu toho Alonso zažil nejen ve formuli 1 opravdu mnoho. Po ukončení spolupráce s Ferrari v roce 2014 přestoupil do McLarenu, kde však prožil čtyři neúspěšné sezony bez jediného umístění na stupních vítězů.
Dvojnásobný mistr světa z let 2005 a 2006 pak zamířil do Toyoty, v jejíž barvách závodil s prototypy LMP1 ve vytrvalostních závodech. Šlo o velmi vydařené angažmá, jelikož se s japonskou automobilkou stal mistrem světa ve vytrvalostních závodech FIA WEC a dvakrát dobyl 24hodinovku v Le Mans (první z těchto výher oslavil ještě jako aktivní pilot F1).
V roce 2021 se Alonso vrátil do F1 díky smlouvě s týmem Alpine, ale tato štace k mimořádným výsledkům nevedla.
Vše se v dobré pro Španěla obrátilo až letos s Astonem Martin, což potvrzuje i pohled do průběžného pořadí jezdců, v němž rodákovi z Ovieda patří třetí příčka.
Motorsport není jen o formuli 1
Alonso však poslední roky své kariéry nevnímá tak, že by až do letoška žil, co se závodění týká, v době temna.
„Vím, že si lidé myslí, že jsem byl po desítky let v temném tunelu, ale před čtyřmi lety jsem se stal mistrem světa (v šampionátu WEC, pozn. red.). Vím, že to není F1, ale náš svět není jen o F1. V motorsportu je mnoho pěkných věcí,“ uvedl podle Autosportu Alonso a připomněl i další nedávné úspěchy.
„Ještě před čtyřmi lety jsem ve WEC vyhrával a dominoval. V posledních dvou letech jsem pak s Alpine bojoval o stupně vítězů. Vloni jsem dokonce usiloval o pole position v Austrálii a před osmi měsíci jsem v Kanadě stál na startovním roštu v první řadě,“ shrnul Španěl s tím, že nikdy necítil, že by nebyl dost dobrý.
„Vždycky jsem byl konkurenceschopný a doufám, že teď jsem ještě o něco víc. Dokud ale nevyhrajete, moc se nezmění. Jestli skončíte sedmý nebo třetí, nebo druhý, nebo jedenáctý. Nic to nemění – buď vyhrajete, nebo prohraje," uzavřel 41letý závodník.