Charles Leclerc přiznává, že závodit ve formuli 1 pro Ferrari vždy bylo jeho snem. Při řízení rudého monopostu z Maranella zažívá silné emoce a nenechává jej to chladným.
23letý Monačan je na začátku své čtvrté sezóny ve formuli 1 a třetí u Ferrari, kam přestoupil po jednom roce u Alfy Romeo. V posledních letech cesty do formule 1 získal tituly v GP3 (v roce 2016) i o rok později ve formuli 2.
Zároveň se však musel vypořádat se smrtí svého blízkého kamaráda a mentora Julese Bianchiho, který v roce 2015 podlehl zraněním z Velké ceny Japonska. V roce 2017 zemřel Leclercův otec Hervé.
O tom, že bude závodit za Ferrari, Leclerc snil už od dětství. „Byl to nedosažitelný sen, takže když se teď dívám na sebe v rudém, jsem na to hrdý. Stále je to neuvěřitelný pocit,“ říká Leclerc pro La Repubblica.
„Byl jsem velmi mladý, když jsem měl příležitost sledovat Velkou cenu Monaka z balkonu mého kamaráda. Na ulici jsem sledoval jen červená auta, ani vám to nedokážu vysvětlit. Zřejmě jsem se narodil jako fanoušek Ferrari, aniž bych to věděl.“
Děti sní o řadě povolání. Leclerc měl o své budoucnosti jasno hned.
„Nebylo mi ani pět let, když jsem věděl, že řízení a závodění je tím, co chci dělat. Přemýšlel jsem jen o vyhrávání a zábavě. Až později jsem si uvědomil, že toto může být můj život a profese.
„Přestup z F2 do F1 byl jako skok vpřed. Až když jsem se dostal na vrchol, uvědomil jsem si, jak se všechno změnilo. Za ty tři roky od mého debutu jsem velmi dospěl. Nevěděl jsem, jak uzavřené prostředí ten 'cirkus F1' je. Z vnějšku nechápete, jak velký je tam tlak.“
Monačan zatím dosáhl ve F1 na dvě vítězství. To první přišlo v roce 2019 ve Spa, kde den předem při závodě F2 na následky nehody zemřel další Leclercův blízký kamarád z dětství Anthoine Hubert. Další triumf přišel hned o týden později na domácí půdě Ferrari v italské Monze.
„Byl jsem bláznivé dítě, jak rád říkám, když se mě na to lidé ptají. Byl jsem velmi mladý závodník, z 95 % u mě byly emoce a jen 5 % rozumu. Hodně jsem na sobě pracoval i po psychické stránce, abych tyto proporce změnil.
„Prožívám tento sport s vášní a odhodláním. Nikdy nebudu chladným a racionálním jezdcem, ale jsou věci, které je třeba si promyslet, když jste na trati.
„Proto se nyní snažím být na 55 procent rozumný a na 45 % emocionální. Vím, jak dobře jsem se jako dítě cítil, když jsem viděl své idoly stát na stupních vítězů, vyhrávat závody a tituly.“