Sebastien Bourdais - Cadillac #38 (LMH)
Veterán a rodák z Le Mans, který působil ve formuli 1 v letech 2008 a 2009 u týmu Toro Rosso, svoje štěstí v kariéře našel především v USA. Závodil v Champ Car, IndyCar a nyní se soustředí na sportovní vozy. Na svém kontě má řadu startů a úspěchů v zámořské sérii IMSA. Letos závodí ve WEC pro tovární tým Cadillacu ve WEC JOTA Sport. Vítězství v Le Mans pro jeho posádku nemusí být daleko…
Felipe Nasr - Porsche #4 (LMH)
Někdejší pilot Sauberu už delší dobu závodí se sportovními prototypy a to především ve Spojených státech. Brazilec byl tváří Cadillacu ještě v éře DPi, nyní je továrním pilotem Porsche. Střídat se bude s vítězem Le Mans Nickem Tandym a dalším expilotem F1 Pascalem Wehrleinem.
Andre Lotterer – Oreca 07 #18 (LMP 2)
Ve formuli 1 má na kontě jediný start za Caterham v sezoně 2014. Doma je především na scéně sportovních vozů, tituly z WEC a z Le Mans získával už s Audi. Poté dlouho reprezentoval Porsche, se kterým loni ve vytrvalostním mistrovství světa získal další titul šampiona. Letos v Le Mans pojede pro IDEC Sport v LMP 2 a příští rok bychom ho měli v „závodě závodů“ opět sledovat v nejvyšší třídě. Tentokrát už ale s továrním prototypem Genesis.
Kamuj Kobajaši - Toyota #7 (LMH)
Poslední japonský pilot, který ve formuli 1 získal pódium. Bývalý pilot Sauberu je už neodmyslitelnou součástí Toyoty, kde kromě jezdeckého zastává i manažerský post. Vítěz Le Mans, šampion WEC a mistr kvalifikačních kol. Střídat se bude s Mikem Conwayem, třetím členem posádky je další expilot F1 Nyck de Vries.
Nyck de Vries - Toyota #7 (LMH)
Sen o formuli 1 se nizozemskému mistrovi světa formule E a šampionovi formule 2 nakonec splnil, jeho angažmá u AlphaTauri však rozhodně šťastné nebylo. Během jediné sezony byl nahrazen Danielem Ricciardem. S ročním odkladem tak nakonec Nyck de Vries přijal nabídku na tovární sedačku u Toyoty ve WEC. Právě tam jeho kariéra pokračuje i letos.
Sebastien Buemi - Toyota #8 (LMH)
Od roku 2009 do sezony 2011 závodil pro Toro Rosso, v Red Bullu šanci nedostal, ale štěstí našel jinde. Švýcar je šampionem formule E, vítězem Le Mans i mistrem světa WEC. Pilot, na kterého se Toyota může stoprocentně spolehnout. Střídat se bude s Brendonem Hartleym a Rjem Hirakawou.
Brendon Hartley - Toyota #8 (LMH)
Po konci továrního Porsche v LMP 1 dostal v roce 2017 šanci u Toro Rosso ve formuli 1. Následně se opět vrátil do WEC, kde v posádce Toyoty #8 nahradil Fernanda Alonsa. Je vytrvalostním mistrem světa i vítězem Le Mans.
Will Stevens - Cadillac #12 (LMH)
Ve formuli 1 se objevil u Manoru v roce 2015, ale dobré renomé si udělal v závodech sportovních vozů. Po několika letech s prototypy LMP 2 ho nyní vidíme v nejvyšší třídě LMH s továrním týmem Cadillacu JOTA Sport. Minulý rok ve Spa slavně vyhrál závod WEC jen ve dvojici s Callumem Ilottem. Tehdy ještě pilotoval Porsche 963 LMDh.
Mick Schumacher - Alpine #36 (LMH)
Druhým rokem v řadě závodí syn Michaela Schumachera pro tovární Alpine ve vytrvalostním mistrovství světa FIA WEC a výkonnostně se našel. Už loni Alpinu ve Fudži výrazně dopomohl k premiérovému pódiu pro nový vůz. Letos už byl ve WEC na stupních vítězů dvakrát. Šance na vítězství v Le Mans tady pro jeho posádku rozhodně je. A co potom? Návrat do F1 s Cadillacem?
Jenson Button - Cadillac #38 (LMH)
Mistr světa ze sezony 2009, kdy všem vypálil rybník s monopostem Brawn GP. Le Mans jede počtvrté, poprvé tomu tak bylo s prototypem LMP 1 ruské stáje SMP Racing. Miluje NASCAR a právě s touto technikou předloni startoval na La Sarthe v rámci experimentální kategorie Garáž 56. Letos jede kompletní sezonu WEC s továrním Cadillacem stáje JOTA Sport, v Le Mans se bude střídat se Sebastienem Bourdaisem a Earlem Bamberem.
Antonio Giovinazzi - Ferrari #51 (LMH)
Bývalý pilot Alfy Romeo ve formuli 1 dostal po nešťastném období ve formuli E asi největší šanci své kariéry. Stal se jedním z vyvolených pro pilotování speciálu Ferrari 499P, prvního rudého vozu z Maranella v nejvyšší třídě v Le Mans po 50 letech. Předloni byl na La Sarthe členem vítězné posádky, jak dopadne Giovinazzi letos? Střídat se bude s Jamesem Caladem a Alessandrem Pier Guidim.
Robert Kubica - Ferrari #83 (LMH)
Jediný polský vítěz GP formule 1, který měl nakročeno směrem do Ferrari. Jenže zasáhl osud a Kubica po nehodě při rallye málem přišel o ruku. Obdivuhodně se dokázal vrátit, závodil pro Williams a jeho další kroky vedly též do DTM, kde usedal do kokpitu BMW. Se scénou vytrvalostních závodů se seznámil prostřednictvím kategorie LMP 2. Letos Kubica opět závodí se soukromým hypervozem Ferrari týmu AF Corse. S vozem #83 kromě něj pojede ještě Phil Hanson a Jie I-fej.
Jean-Eric Vergne - Peugeot #93 (LMH)
Další z bývalých pilotů Red Bullu, jehož účinkování ve formuli 1 skončilo závoděním pro juniorku Toro Rosso. Vergne je ovšem šampionem formule E a všeobecně respektovaným pilotem, který měl být jedním z tahounů Peugeotu. Jenže trápící se hypervozy 9X8 potřebují víc než jen rychlé jezdce...
Paul di Resta - Peugeot #93 (LMH)
Bývalý pilot stáje Force India s vizáží chladného Skota, který se málokdy dopouští chyb. Závodil též pro Mercedes v DTM a s Peugeotem chtěl bojovat o titul mistra světa WEC i o vítězství v Le Mans. Jenže vozy 9X8 zatím výkonnostně zaostávají a to i po velkém upgradu, po kterém dostaly na příklad zadní křídlo. Střídat se bude s Jeanem-Ericem Vergnem a Mikkelem Jensenem.
Stoffel Vandoorne - Peugeot #94 (LMH)
Na bývalého pilota McLarenu ve formuli 1 a mistra světa formule E čeká už čtvrtý start v Le Mans. Po předchozích účastech s vozy LMP 1 a LMP 2 pojede podruhé s hypervozem Peugeot. U francouzské tovární stáje už loni povýšil z role rezervního a testovacího pilota na pozici stálého jezdce.
Jack Aitken - Cadillac #311 (LMH)
U Williamsu jednou zaskočil za George Russella a tím jeho kariéra pilota formule 1 skončila. Prozatím. Teď ale nadšeně objevuje svět sportovních vozů a už stihl vyhrát 12 hodin na Sebringu! Na Floridě se mu poštěstilo s Cadillacem, který letos znovu reprezentuje i v Le Mans. Předloni zde boural na mokru v prvním kole, to je ale dávno zapomenut. Cadillac má v Le Mans skvělou formu a Aitkenova posádka může mířit vysoko.
Kevin Magnussen – BMW #15 (LMH)
Ve formuli 1 zanechal nesmazatelnou stopu, postupně (a s přestávkami) závodil pro McLaren, Renault a Haas. Ještě před posledním angažmá u americké stáje v F1 už však koketoval se závody sportovních vozů, když strávil sezonu v sérii IMSA na velmi prestižní adrese – závodní sedačku měl v Cadillacu DPi týmu Chipa Ganassiho. Po druhém konci v Haasu se ve světě sportovních vozů usadil natrvalo. Magnussen se stal továrním pilotem BMW a letos bude v Le Mans bojovat o vítězství v absolutní klasifikaci. Stále více se dánský pilot začíná podobat otci Janovi, který se v Le Mans stal absolutní legendou americké značky Corvette.
Pascal Wehrlein – Porsche #4 (LMH)
Nejmladší šampion DTM v historii a mistr světa formule E v „královně motorsportu“ neměl štěstí. V F1 začal se slabým Manorem a v politickém boji o lepší sedačku a zajištěnou budoucnost nakonec prohrál s Estebanem Oconem. Své štěstí ale našel právě jako tovární pilot Porsche. Po ovládnutí elektrické formule E je tu pro něj další velká výzva, stát se s Porsche vítězem 24 hodin Le Mans.
Pietro Fittipaldi – Oreca 07 #22 (LMP 2)
Vnuk Emersona Fittipaldiho se ve formuli 1 dostal v sezoně 2020 ke dvěma startům jako náhradník u týmu Haas. Závodil také v IndyCar a v dalších formulových sériích, nicméně se zdá, že jeho kariéra bude pokračovat především na scéně sportovních vozů a vytrvalostních závodů. Jeho posádka v Le Mans ve třídě LMP 2 rozhodně patří do širšího okruhu favoritů na vítězství. Tým United Autosports je zárukou kvality a Fittipaldi se navíc bude střídat s pekelně rychlým Rengerem van der Zandem.
Mistři F1, kteří vyhráli Le Mans
| Jezdec |
Tituly ve F1 |
Vítězství v Le Mans |
| Mike Hawthorn |
1958 |
1955 |
| Phil Hill |
1961 |
1958, 1961, 1962 |
| Jochen Rindt |
1970 |
1965 |
| Graham Hill |
1962, 1968 |
1972 |
| Fernando Alonso |
2005, 2006 |
2018,2019 |
Jezdci, kteří vyhráli závod v F1 i Le Mans
Přehled jezdců, kteří vyhráli závod formule 1 ale také nejméně jednou v Le Mans, ale nejsou mistři světa F1.
| Jezdec |
Vítězství ve F1 |
Vítězství v Le Mans |
| Jacky Ickx |
8 |
6 (1969, 1975, 1976, 1977, 1981, 1982) |
| Jose Froilán González |
2 |
1 (1954) |
| Maurice Trintignant |
2 |
1 (1954) |
| Ludovico Scarfiotti |
1 |
1 (1963) |
| Lorenzo Bandini |
1 |
1 (1963) |
| Bruce McLaren |
4 |
1 (1966) |
| Dan Gurney |
4 |
1 (1967) |
| Pedro Rodríguez |
2 |
1 (1968) |
| Didier Pironi |
3 |
1 (1978) |
| Johnny Herbert |
3 |
1 (1991) |
| Jochen Mass |
1 |
1 (1989) |
| Michele Alboreto |
5 |
1 (1997) |
Jezdci F1, kteří vyhráli Le Mans
(kromě mistrů světa formule 1 a jezdců, kteří vyhráli nejméně jeden závod F1)
| Jezdec |
Počet startů ve F1 |
Počet vítězství v Le Mans |
| Nico Hülkenberg |
188 |
1 (2015) |
| Martin Brundle |
158 |
1 (1990) |
| Derek Warwick |
147 |
1 (1992) |
| Pierluigi Martini |
118 |
1 (1999) |
| Chris Amon |
96 |
1 (1966) |
| Stefan Johansson |
79 |
1 (1997) |
| Kamuj Kobajaši |
75 |
1 (2021) |
| Hans-Joachim Stuck |
74 |
2 (1986, 1987) |
| Alexander Wurz |
69 |
1 (1996) |
| JJ Lehto |
62 |
2 (1995, 2005) |
| Antonio Giovinazzi |
62 |
1 (2023) |
| Mark Blundell |
61 |
1 (1992) |
| Henri Pescarolo |
57 |
4 (1972, 1973, 1974, 1984) |
| Sebastian Buemi |
55 |
4 (2018, 2019, 2020, 2022) |
| Jackie Oliver |
50 |
1 (1969) |
| Geoff Brabham |
48 |
1 (1993) |
| Roy Salvadori |
47 |
1 (1959) |
| Bertrand Gachot |
47 |
1 (1991) |
| Louis Rosier |
38 |
1 (1951) |
| Masten Gregory |
38 |
1 (1965) |
| Emanuele Pirro |
37 |
5 (2000, 2001, 2002, 2006, 2007) |
| Mauro Baldi |
36 |
1 (1994) |
| Marc Gene |
36 |
1 (2009) |
| Kazuki Nakadžima |
36 |
3 (2018, 2019, 2020) |
| Brendon Hartley |
25 |
3 (2017, 2020, 2022) |
| Yannick Dalmas |
24 |
4 (1992, 1994, 1995, 1999) |
| David Brabham |
24 |
1 (2009) |
| Jan Lammers |
23 |
1 (1988) |
| Lucien Bianchi |
17 |
1 (1968) |
| Richard Attwood |
16 |
1 (1970) |
| Allan McNish |
16 |
2 (1998, 2008) |
| Johnny Dumfries |
15 |
1 (1988) |
| Olivier Gendebien |
14 |
4 (1958, 1960 až 1962) |
| Ron Flockhart |
13 |
2 (1956, 1957) |
| Peter Whitehead |
10 |
1 (1951) |
| Volker Weidler |
10 |
1 (1991) |
| Helmut Marko |
9 |
1 (1971) |
| Derek Bell |
9 |
5 (1975, 1981, 1982, 1986, 1987) |
| Vern Schuppan |
9 |
1 (1983) |
| Paolo Barilla |
9 |
1 (1985) |
| Carroll Shelby |
8 |
1 (1959) |
| Gijs van Lennep |
8 |
2 (1971, 1976) |
| Duncan Hamilton |
5 |
1 (1953) |
| Ivor Bueb |
5 |
2 (1955, 1957) |
| Peter Walker |
4 |
1 (1951) |
| Nino Vaccarella |
4 |
1 (1964) |
| Tony Rolt |
3 |
1 (1953) |
| Hermann Lang |
2 |
1 (1952) |
| Gerard Larrousse |
1 |
2 (1973, 1974) |
| Andre Lotterer |
1 |
3 (2011, 2012, 2014) |