V neděli se během GP Austrálie vyvěšovaly červené vlajky celkem třikrát. Bylo to však nutné?
Během nedělní Velké ceny Austrálie jsme byli svědky toho, že byl závod celkem třikrát přerušen vyvěšením červených vlajek.
Jde o nový „rekord” – tolikrát totiž závod F1 nikdy pozastaven nebyl.
Podle statistik, které uvádí Wikipedia, se červené vlajky dotkly 83 závodů mistrovství světa (vč. Indy 500 v roce 1950), přičemž v posledních letech takových velých cen přibývá. Od roku 2020 bylo pozastaveno 13 velkých cen (za toto období tedy přibližně každá pátá).
Důvodem je jistě mnohem větší opatrnost ze strany ředitelů závodů. Na jednu stranu není divu. Po tragické nehodě Julese Bianchiho v Suzuce 2014, kdy Francouz havaroval pod žlutými vlajkami, se svět motorsportu v tomto ohledu navždy změnil. I když se občas přihodí exces (jako vloni v Japonsku s vyprošťovacím jeřábem na trati), dává si ředitelství velkých cen mnohem větší pozor, aby se podobný incident neopakoval.
A netýká se to jen F1, ale i dalších šampionátů. Sám si moc dobře pamatuji, jak jsem jako závodník přijel k prvnímu závodu ADAC GT Masters v roce 2015. Tehdy nám na rozpravě ředitel závodu rovnou řekl, že od této chvíle budeme vídat na trati safety car mnohem častěji s tím, že jde o nařízení ze strany FIA.
Přehnaná opatrnost může být nebezpečná
Otázkou však je, zda je nutné být pokaždé extrémně opatrný. Stává se totiž, že předčasná opatrnost způsobí více škody než užitku. Vidět jsme to mohli i minulou neděli v Melbourne.
Ředitelství závodu rozhodlo o vyvěšení červených vlajek kvůli nečistotám na dráze. Ve druhém případě, poté co havaroval Magnussen, však rozhodnutí pozastavit závod a poté jej restartovat pomocí pevného startu přineslo mnohem více nebezpečných momentů, než odklizení trosek v rámci režimu virtuálního safety caru či při využití toho fyzického.
Nevěřím, že by se jednalo o riskantnější záležitost, než v případě zastavení závodu a restartu, navíc z pevných pozic.
Někdo může namítat, že jsou za Armageddon, který následoval po restartu po druhých červených vlajkách, zodpovědní jezdci. Svým způsobem ano, ale riziko chaosu v případě, že do konce závodu zbývají dvě nebo méně kol, je obrovské. Jezdcům na nižších pozicích se vždy vyplatí maximálně riskovat, protože nemají co ztratit (na rozdíl oproti klasickému startu na začátku velké ceny, kdy před sebou mají piloti přes 300 kilometrů závodu)...
Pevné starty v závěru jsou nespravedlivé
Když bylo před pár lety do předpisů zavedeno pravidlo, které dává řediteli závodu pro restart po červené vlajce právo přistoupit na tzv. pevný start a nikoliv letmý restart, setkalo se to víceméně s pozitivním přijetím.
Za mě jde ale o velmi nespravedlivé pravidlo. Zvyšuje sice atraktivitu restartu (ovšem uměle), ale na druhou stranu přináší mnoho nebezpečí a hlavně je velkým trestem pro jezdce, kteří si během závodu vybojovali dobrou pozici.
Zatímco dříve na vyjetí safety caru/vyvěšení červených vlajek doplatili pouze ztrátou náskoku, nyní musí o své vydobyté pozice znovu tvrdě bojovat. Ze sportovního pohledu to je podle mě špatně, i když vím, že i show je důležitá.
Podle mě mají restarty z pevných pozic logiku jen v případech, kdy je závod zastaven hned v prvním kole závodu, jinak ne...
Nejvíce mi však jejich využití vadí ve chvíli, kdy do konce závodu zbývá jen několik kol. Přesně tak, jak jsme to viděli v Austrálii.
Po VC Abú Zabí 2021 se hodně řešilo, zda má být v případě překážky na trati ke konci závodu velká cena pozastavena, nebo raději dojeta za safety carem. Nemám problém s oběma variantami, ale v každém případě by měl být závěrečný restart letmý.
Také by mělo být jasně v pravidlech dáno, kdy je možné použít letmý a kdy pevný start. Nyní je to v režii ředitele závodu, což příliš transparentní není.
V každém případě by ředitelství závodu při rozhodování o vyjetí safety caru či o červených vlajkách mělo rozhodovat s větším citem.