Jde v něm o mnoho více: o základní principy demokracie.
Flavio Briatore čeká na rozsudek ve sporu s Mezinárodní automobilovou federací (FIA). Ten bude znám na začátku příštího roku, 5. ledna 2010. Soudní slyšení již ale proběhlo minulý týden.
Briatore usiluje o zrušení implicitního doživotního zákazu činnosti a odškodnění ve výši jednoho milionu eur. Ital přitom nepochybuje, že právo je na jeho straně. A má pravdu.
V prvé řadě jsou porušovány základní principy svobod garantované ústavami demokratických zemí. Nikdo nemůže být omezován na svých právech (v Briatoreho případě pracovat v oblasti motorsportu a potažmo fotbalu a v oblasti managementu jezdců), nebyla-li zákonnými prostředky prokázána jeho vina a vysloven pravomocný trest.
Klíčový institut presumpce neviny je zakotven i v české Listině základních práv a svobod. Na demokratické poměry je ale trestuhodně nerespektován i u nás, o čemž svědčí například současná kauza plzeňských práv. V ní je zejména díky nekorektním médiím v očích veřejnosti vinen prakticky každý, kdo v Plzni studoval, aniž by jeho vinu pravomocně potvrdil úřad zákonem k tomu zmocněný (správní orgán nebo soud).
V případě prokázání viny zákonnými prostředky je pak opět v souladu se zákonem rozhodnuto o výši trestu. FIA má ve svém Mezinárodním sportovním řádu zakotveny sankce za prohřešky. Ty lze ale udělit pouze účastníkům, tedy držitelům licencí, jako jsou jezdci, týmy nebo okruhy. Tím, že FIA udělila doživotní implicitní zákaz činnosti (tedy trest, který v sazebníku žádného z ustanovení FIA nenajdete) člověku, který ani s FIA nemá ustanoven žádný formální vztah, možná s výjimkou vstupní kartičky do padoku, výrazně překročila rozsah svých pravomocí.
Aplikováno na české měřítko fiktivním příkladem: Autoklub České republiky vydá rozhodnutí, že nepovolí žádnému z českých okruhů (Brno, Most, Sosnová, Vysoké Mýto, apod.) žádné závody, pokud s nimi bude jakkoli spjat například Antonín Charouz; a nepovolí start žádnému týmu v žádném závodě, bude-li na soupisce například Tomáš Enge nebo kterýkoli jiný jezdec, který má nějaké smluvní vztahy s Antonínem Charouzem. A to vše jen proto, že se dejme tomu Jarek Janiš přiznal, že při Podzimní ceně Brna na návrh šéfa závodního týmu úmyslně naboural do soupeře, aby si zajistil vítězství. A to na dobu neomezenou.
Charouzovi přitom nebyla prokázána vina, přičemž svou nevinu (stejně jako Briatore) písemně deklaroval disciplinárnímu orgánu Autoklubu České republiky. A s ohledem na zákaz činnosti v oblasti motorsportu musí Charouz upustit také od veškerých svých aktivit v českém hokeji.
Rozhodnutí, které by v českém případě musel soud rozprášit během třicetiminutového zasedání.
Je až obdivuhodná logika, se kterou právník Max Mosley nyní již ke skutečnému případu přistoupil. Plynový pedal sešlápl Nelson Piquet mladší. Přesto je to právě on, kdo byl ještě před vyřešením případu obdařen imunitou. Oproti tomu byl potrestán člověk, který Piqueta podle jeho slov k tomuto činu "navedl", což se dodnes nepodařilo prokázat. Objektivně dostupné důkazy, kterých bylo dosaženo využitím zákonného institutu "informátora" (nebo "donašeče", chcete-li) svědčí nanejvýš o tom, že Briatore o takových plánech věděl.
FIA tak může potrestat pouze Piqueta nebo celý tým, a to v souladu se stanovami. Na ostatní účastníky již může podat maximálně trestní oznámení, byla-li přesvědčena, že došlo k porušení některého zákona. V našem případě by se jednalo o celou škálu trestných činů, od podvodu přes obecné ohrožení až po vydírání.
FIA se u francouzského soudního tribunálu minulý týden bránila tím, že disciplinární řízení nebylo vedeno proti Briatoremu, ale proti Renaultu, a že rozhodnutí není vynesením disciplinárního trestu pro Briatoreho, ale pouhým administrativním rozhodnutím FIA. Tím hůře, pokud o omezení práv občana nebylo rozhodnuto ani soudem, ani (pochybným, ale budiž) rozhodnutím disciplinární komise orgánu, nýbrž nějakým administrativním opatřením!!
Celý případ navíc řešila Světová rada, vrcholný orgán FIA, která by měla určitě velké potíže rozplynout pochybnosti, že není s ohledem na loajalitu vůči Maxovi Mosleymu v konfliktu zájmů. A to tím spíš, když jeden z členů Světové rady, Mohammed Bin Sulayem z Abú Zabí, veřejně přiznal "zákulisní dohody", maje na mysli pomstu za Briatoreho aktivity v letošní válce mezi FOTA a FIA.
Ona ale i tak v konfliktu zájmů byla. Pasovala se totiž do role žalující strany, vyšetřovatele, žalobce a soudce. To vše v jedné osobě!
To jsme tu měli naposledy v dobách fašizmu a komunizmu. V dobách, o kterých nejen lidé, kteří je ještě pamatují, doufají, že se již nikdy nevrátí.