Pokud budeme brát piloty F1, kteří se narodili v desetiletém rozpětí, tedy poté, co přišel na svět Sebastian Vettel a zároveň před tím, než došlo k narození Maxe Verstappena, zjistíme, že se žádný z nich nestal mistrem světa. A pokud v budoucnu nepřekvapí Carlos Sainz či Valtteri Bottas, je prakticky jisté, že už to nikdo nezmění.
Nyní se s královnou motorsportu loučí nejvýznamnější tvář generace, která nikdy nedosáhla na titul a vlastně o něj ani nikdy přímo nebojovala: Daniel Ricciardo.
Dnes 35letý Australan má na svém kontě o dvě výhry méně než jeho souputník z juniorských sérií Valtteri Bottas a navíc se na rozdíl od Fina nemůže pyšnit ani tím, že v šampionátu skončil dvakrát druhý (nejlépe skončil třetí). Lze však tvrdit, že byl během své kariéry o něco výraznější než jeho vrstevník, jenž své největší úspěchy sbíral ve stínu dominance Lewise Hamiltona.
Cesta Ricciarda do F1
Ricciardo jako drtivá většina jezdců F1 začínal se závoděním na motokárách, ale oproti největším hvězdám královny motorsportu na žádné mimořádné výsledky nedosáhl. Rodák z Petrhu neměl ani nikterak zářivý start do formulové kariéry, ale pak na sebe upozornil pátým místem ve finále formule BMW v roce 2006 (šlo mimochodem o závod, ve kterém na druhém místě původně dojel Josef Král, ale pak byl kvůli techickému prohřešku diskvalifikován) a hlavně šestým místem celkově v italské formuli Renault o rok později.
Tento okamžik byl pro Ricciarda zlomovým, jelikož jej i díky tomu od sezony 2008 do svého juniorského programu zařadil Red Bull.
První kroky Ricciarda v barvách juniorky Red Bullu si velmi dobře vybavuji, jelikož jsem byl jeho „soupeřem“ v závodě evropské formule Renault v belgickém Spa. Australan vyhrál úvodní závod víkendu (a i sezony) a už tehdy se o něm v padoku mluvilo jako o budoucí hvězdě F1.
Pamatuji se, jak jsem se tehdy ve Spa „dohadoval“ s jedním českým novinářem o tom, kdo to v F1 dotáhne dál – zda Ricciardo, či Bottas. Patřil jsem tehdy do „týmu Bottas“, ale kdo z nás měl nakonec pravdu? Těžko soudit, záleží na úhlu pohledu...
Ricciardovi od toho momentu chyběly pouze dva roky k tomu, aby se stal pilotem F1. Do ní vstoupil coby jezdec seriálu formule Renault 3,5, kde hájil barvy české stáje Igora Salaquardy.
První roky v F1
Také u Ricciardova debutu jsem byl osobně, ačkoliv už jen jako novinář pokrývající dění v rámci Velké ceny Británie 2011. Dobře si vybavuji jeho první vystoupení na tiskové konferenci – byl to zajímavý moment i pro mě, jelikož to by první pilot F1, se kterým jsem se předtím potkal na dráze...
Také další cesta Ricciarda byla poměrně přímočará. Po rozkoukání se u stáje HRT si jej Red Bull vybral jako pilota pro svůj „béčkový tým“, který tehdy nesl název Toro Rosso.
V italském týmu následně Ricciardo strávil dva roky. Při zpětném pohledu se nezdá, že by nějak mimořádně zářil (v prvním roce získal dokonce méně bodů než jeho mladší kolega Jean-Eric Vergne), ale tehdy mu to stačilo na zisk sedačky u Red Bullu. Troufám si říci, že dnes by mu to nejspíš nestačilo...
Ricciardo si však na novou výzvu věřil, což mi potvrdil i během rozhovoru, který jsem s ním dělal v Silverstone pár týdnů před potvrzením jeho přestupu. Zároveň mu ale nechyběla pokora, když měl zavzpomínat na jeho časy u české stáje ISR.
„Jsem vděčný za šanci, kterou jsem díky tomu týmu dostal a když je příležitost, vždy jdu jeho členy pozdravit,“ říkal tehdy s tím, že si během svých několika návštěv Česka oblíbil i Prahu.
Roky u Red Bullu
V Red Bullu Ricciardo velmi rychle ukázal, že si šanci v top týmu zasloužil. Hned v prvním roce si senzačně na body poradil s úřadujícím čtyřnásobným šampionem a na rozdíl od něj dokázal i vyhrávat. Povedlo se mu to hned třikrát! Ricciardo tehdy ukázal potenciál superhvězdy, ale jeho rozlet v tomto smyslu o rok později zpomalila porážka ze strany Daniila Kvjata, byť nelze říct, že byl ruský pilot všeobecně rychlejší.
Důležitým mezníkem byl pro Ricciarda příchod Maxe Verstappena. Australan dokázal se zázračným mladíkem poměrně dlouho držet krok, avšak vydělával především na tom, že Verstappen často chyboval. I když bychom rozhodně neměli zapomínat na skvělé jízdy Ricciarda v Číně či v Monaku (obě v roce 2018).
Jakmile však teenager získal zkušenosti, začal být jasně silnější než Ricciardo, který to bral jako signál přijmout jinou výzvu – konkrétně nabídku od Renaultu.
Poslední roky kariéry
Hodně se mluví o tom, že Ricciarova „dobrá“ část kariéry skončila s jeho odchodem od Red Bullu. S tím ale úplně nesouhlasím. Ricciardovy roky u Renaultu totiž byly hodně úspěšné, jen si to tehdy málokdo uvědomoval, protože mu francouzský vůz neumožňoval bojovat o výhry a ani pravidelná pódia. Pravdou ale je, že Ricciardo tehdy málem ukončil kariéru Nica Hülkenberga.
Ricciardo následně zamířil do McLarenu. Ze sportovního hlediska to byla chyba, ale z finančního hlediska určitě ne. Každopádně ve Wokingu začala Ricciardova kariéra uvadat, když nestíhal tempu Landa Norrise a vše vyústilo tím, že byl vyplacen ze smlouvy.
Do F1 se pak Ricciardo ještě jednou vrátil, když z pozice náhradníka zaujal v polovině sezony 2023 místo po trápícím se Nycku de Vriesovi u AlphaTauri (dnes RB). Comeback však neměl úspěšný konec, když se Australan nedokázal přiblížit formě, kterou měl před 5-6 lety.
Kam tedy Ricciarda zařadit?
Přestože má na svém kontě méně výher než Valtteri Bottas či třeba Mark Webber, určitě jej můžeme zařadit mezi nejvýznamnější jezdce posledních dvou dekád. Jistě k tomu přispívá i jeho celkově pozitivní přístup a popularita, ke které mu zejména v zámoří pomohl i seriál Drive to Survive.
Osobně bych jej společně s Valtterim Bottasem zařadil na dělené první místo v rámci jezdců již zmíněné „nevítězné“ generace. Jestli byl však Ricciardo jezdcem, který si na základě výkonnosti ve svých nejlepších letech zcela jednoznačně zasloužil titul, pokud by mu to okolnosti dovolily? To nejspíš nikoliv.