V dnešním světě F1 se málokdy stane, že přijde zpráva jako blesk z čistého nebe. V malé komunitě drbů zvané ‚Padok F1‘ se prostě o přípravě mnohých kroků ví i mezi novináři, kteří se o své informace s veřejností velmi rádi podělí.
O plánu Jeana Todta zdvojnásobit počet udělených bodů v posledním závodě sezony (tedy Velké ceně Abú Dhabi) se ale nic netušilo. O to větší to byl šok.
Abychom byli féroví, některé změny v pravidlech nejsou špatným nápadem. Že budou mít závodníci své číslo po celou dobu kariéry jen pomůže jak závodníkům, tak jeho fanouškům, a nakonec i komentátorům F1 ;) Jde určitě jen o zvyk (a jinde to funguje skvěle). Jsem docela zvědav, jak moc tohoto nově vytvořeného pole dokáží jezdci a jejich marketingoví partneři využít.
Rozpočtový strop rozhodně není ke škodě. Ostatně už o něj bojoval bývalý prezident FIA Max Mosley. Avšak není to rozpočtový strop jako takový, s čím by měly týmy problém. Je to způsob, jakým se pravidlo rozpočtových stropů dá v komplexním světě F1 kontrolovat. A zda náhodou nejde o snahu vyřešit takzvaný problém kvadratury kruhu.
Nově zavedená penalizace pěti sekund za drobnější prohřešky vyplní obrovskou mezeru mezi ‚nepotrestáním‘ a penalizací průjezd boxy, která de facto vždy zcela zruinuje celý závod. Takže i zde se dá takové iniciativě zatleskat.
Ale dvojnásobek bodů jen za poslední závod? A proč vlastně? Jak zdůvodňuje samotná FIA, jde jí o to, aby se navýšila pravděpodobnost, že dramatický náboj boje i titul mistra světa vydrží pokud možno až do konce sezony.
Tak trochu tuhle snahu chápu. Po dekádě dramatických závěrů sezony ke konci té letošní div že nebyly podepisovány petice za trest smrti pro Red Bull a Sebastiana Vettela, aniž by za to ten chudák mohl. Prostě se jen vezeme na rozmazlené vlně dramatické televizní zábavy, kde jakákoli absence adrenalinu produkuje pouze vztek a agresivitu.
Dát lidem právo na adrenalin pokroucením základních principů sportu, jako že gól je gól a rozdíl jedné sekundy v cíli lyžařského sjezdu je dvojnásobkem rozdílu půlsekundového, a místo toho hodnotu sekundy násobit podle hodnot na ‚adrenalinometru‘, je špatně. Protože jestli bude Vettel nebo kdokoli jiný šampionem ještě před Abú Dhabi na konci příštího roku, co vymyslíme potom? Jakoby taková snaha pouze konvergovala k limitnímu scénáři, kdy o výsledcích jednotlivých závodů nakonec bude rozhodovat Bernie Ecclestone s reinkarnovaným Alfred Hitchcockem dohromady.
Budeme snad vstřelenou branku hodnotit dvěma góly, když bude v posledních deseti minutách fotbalového zápasu stav 1:3? Jak poznamenal britský žurnalista Simon Strang, někdy potřebujete nudný zápas s výsledkem 0:0, abyste dokázali ocenit ten, který skončí 4:3.
‚Inflace prožitku‘, jak já říkám, je prostě příliš divoká a měla by zasáhnout pomyslná ČNB s regulací podobných nesmyslů, které dlouhodobě nikomu neprospějí a jen zavádí do F1 principy wrestlingu.
Martin Brundle snahu FIA trefně nazval „snahou zodpovědět otázku, kterou nikdo nepoložil“. Už prvky typu DRS jsou na hraně. Samy o sobě totiž na kolbišti vytvářejí nevyrovnanou situaci, což je prostě proti základním principů sportu.
Budeme-li opravdu takto silou tlačit situaci do toho, aby se mermomocí rozhodovalo až v posledním závodě, proč se vlastně boduje v těch předchozích? Pojďme tedy pořádat jen ‚ten poslední‘ závod. O adrenalin bude postaráno se stoprocentní jistotou.