Formule 1 by měla zůstat sportem, ve kterém o výsledcích rozhoduje šikovnost jezdců a týmů. Nikoliv systém handicapů, který známe například ze závodů vozů GT.
Fanoušci, kteří pozorně sledují šampionáty vozů GT, znají zkratku BoP (balance of performance) určitě velmi dobře. Pro neznalé – jedná se o systém handicapů, který má za cíl zajistit, aby všechny vozy ve startovním poli měly přibližně stejnou výkonnost.
Toho se dá docílit například váhovým handicapem, případně změnou průměru restriktoru sání či omezením plnícího tlaku turbodmychadla.
Až dosud většinou platilo (i když v minulosti byly výjimky), že se BoP využívá v šampionátech, ve kterých nenasazují vozy tovární týmy. Během uplynulé 24hodinovky v Le Mans se však BoP uplatnilo i v rámci nejvyšší třídy Hypercar. Doplatila na to především Toyota, která oproti konkurenci dostala větší závaží.
Výsledkem tohoto zásahu bylo letošní Le Mans velmi napínavé a dramatické. Tedy něco, co letošní sezona F1 kvůli dominanci Red Bullu a Maxe Verstappena postrádá.
Z mého osobního pohledu je však důležité, aby se F1 k využívání BoP, případně nějaké jeho alternativě, nikdy neuchýlila. S přijetím BoP bychom nejspíše byli svědky zajímavějších závodů, ale jen těžko by šlo F1 nazývat královnou motorsportu.
Formule 1 totiž není jen o dramatických závodech, ale také o soubojích nejlepších proti nejlepším. A to jak jezdců, tak týmů, kteří si vyvíjejí vlastní vozy.
Raději budu sledovat dvě „nudné“ sezony, než jednu uměle zdramatizovanou ve stylu seriálu Drive to Survive.