Komentář: Bahrajn i F1 potřebují, aby britští novináři zklidnili svou hysterii

Komentář: Bahrajn i F1 potřebují, aby britští novináři zklidnili svou hysterii

Události kolem Velké ceny Bahrajnu vozů formule 1 dokazují, že lidé doopravdy ztratili rozum a že jejich žebříček hodnot je významně zvrácený.

A hlavně: média neslouží svému účelu.

Je přirozeně obtížné poskytnout reálný obrázek o situaci v zemi a tím pádem o okolnostech, které rozhodují o tom, zda se závod v zemi vyznačující se protesty obyvatel pojede, nebo bude zrušen. Stejně jako tomu bylo na začátku sezony 2011, neboť promotér závodu si nebyl stoprocentně jist svými schopnostmi o zajištění bezpečnosti účastníků a diváků.

Muslimů je v Bahrajnu 90 % ze všech obyvatel a dvě třetiny z nich jsou šíité, zbytek sunnité. Náboženské tření mezi šíity a sunnity představuje dlouhodobý problém. Bahrajnští šíité se považují za původní obyvatele, zatímco sunnitská minorita je vnímána jako skupina osadníků, kteří vpadli do Bahrajnu z Kataru v 18. století.

Šíité se účastní každého pokusu o státní převrat, rebelií, pouličních protestů i reformních hnutí již o doby, kdy získal Bahrajn nezávislost, tedy od roku 1971. Tvoří chudší a sociálně slabší část obyvatelstva, a je jim odpírána širší účast na politickém dění. Nepomohly ani ‚otevřené‘ volby v roce 1999, které díky šikovně voleným mechanizmům vedly k očekávanému výsledku v podobě politické většiny sunnitů.


To ale neznamená, že by byla potlačována náboženská práva šíitů. Tato svoboda je dostatečná. Volby v roce 2006 pozice šíitů v parlamentu posílily, ten má ale v Bahrajnském království velmi malé pravomoci. Hlavním důvodem šíitských protestů v ulicích ostrovního státu je zejména zvyšující se

nezaměstnanost, významná chudoba, rostoucí náklady na živobytí a nespravedlivé rozdělování příjmů státní kasy z prodeje nerostného bohatství.

Nepřipadá vám tohle všechno nějak moc povědomé?!

DEMONSTRACE JAKO JINDE VE SVĚTĚ

Celý problém situace v Bahrajnu získává bohužel za hranicemi zcela jiný rozměr, a to v důsledku propagandy, která je i našim končinám velmi známá. V analýze Centra pro bezpečnostní a strategická studia se píše:

„Íránské výroky o bahrajnské genocidě či o tom, že bahrajnské pořádkové síly jsou trénovány izraelským Mossadem, pak spolu s prohlášením vlivného a ultrakonzervativního duchovního ajatolláha Ahmada Džanatího, že Saúdové nikdy nevystřelili jedinou kulku po sionistickém nepříteli, zato ale použijí vojáky k masakrování obyvatel Bahrajnu, výrazně podrývají pozici sunnitských monarchů a způsobují zvýšení napětí mezi Íránem a státy GCC (Gulf Cooperation Council - Rada pro spolupráci zemí Perského zálivu). To, co původně začalo jako reakce na politicko-sociálně-ekonomické bouře „jasmínové nákazy“, se stává stále více sektářským konfliktem a především mocenským soubojem dvou dominantních aktérů v regionu – Íránu a Saúdské Arábie.“

Ve snaze uklidnit eskalující napětí a objem sociálních nepokojů vyslaly země GCC (jmenovitě Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Omán a především Saúdská Arábie) na žádost krále Hamada bin Chalífi v polovině března loňského roku do Bahrajnu své vojenské jednotky. Byl vyhlášen výjimečný stav a zrušena Velká cena Bahrajnu 2011.

Jsme nyní o rok dál. Výjimečný stav pominul, ale demonstrace pokračují. Tedy demonstrace. Lokální shluky několika stovek lidí ve vesničkách kolem hlavního bahrajnského města Manámy, které se většinou vyznačují útoky Molotovými koktejly (zápalnými láhvemi) do řad policejních kordonů. Co tyto koktejly dokážou, předvedli rasisté a stoupenci fašismu v dubnu 2009 v jistém Vítkově. V České republice.

Objektivně: kdo z těch, kteří by při demonstraci s cílem vyjádřit svůj názor začali házet do policejních davů zápalné láhve kdekoli na světě, by očekával, že nedostane přes držku?

MÁ BRITÁNIE PRÁVO MLUVIT DO SITUACE V BAHRAJNU?

O francouzských nepokojích na podzim 2005 se napsalo, že „byly jen širším projevem něčeho, co se v chudých oblastech francouzských měst odehrává každodenně“. Zapalovalo se a ničilo téměř všechno, co se v těchto čtvrtích nacházelo: mnoho kontejnerů na odpadky, čekárny, auta a linkové autobusy, školky, školy a další veřejné budovy, ubytovna pro imigranty, sklady, obchody.

Anglie, srpen 2011. Mladí výtržníci střílí po policistech. Jeden z projevů masivní vlny nájezdu násilnických gangů. Mimořádně zasedá parlament, probíhají domovní prohlídky. To vše ve stejné zemi, která v roce 1984 krvavě potlačila stávku horníků bojujících za svá práva.

A tahle země bude vyzývat jinou k odepření práva rozhodnout si, zda se v ní pojede nebo nepojede závod formule 1? Možná přes své rozpínavé choutky Británie zapomněla, že se z jejího područí Bahrajn osvobodil před čtyřiceti lety.

Kolega Pavel Turek je nyní v Bahrajnu, přímo v srdci dění, kvůli kterému se psalo vloni před závodem a letos před závodem hodně intenzivně. Mezitím co? Mezitím prakticky nic. Jakoby Bahrajn ani neexistoval. Novináři selhávají ve svém primárním poslání. Zpravodajství jako takové se hroutí. Zkuste dnes najít informační zdroj, který bude o problémech informovat v souvislostech tak, abyste pochopili podstatu problému a jeho okolnosti? Ne, je potřeba šťavnatě-skandální-bulvární titulek a maximálně tři odstavce textu pro stáda, která nejsou schopna pobrat více než 1 500 znaků textu. Média tak vytváří obrázek, který se nezakládá na pravdě, nebo je přinejmenším značně vychýlený. Náš trojrozměrný svět se bortí do podoby jednorozměrného kabelu, který nás napojí na svět internetu, zcela odlišný od toho reálného.

NOVINÁŘI BEZ SENZACE

Britští novináři podléhají trestuhodné hysterii, a jelikož ti čeští v Bahrajnu s výjimkou našeho kolegy Pavla Turka nejsou, musí se místní novináři spolehnout na překlady britských textů vyznačující se nesoudnými emotivními prvky a na stejně mainstreamové zpravodajství ČTK.

Celé divadlo nastartovali Ian Parkes z Press Association a Byron Young z Daily Mirror. Ti se – všechna čest jejich statečnosti v době, kdy nevěděli, jaká situace doopravdy je – vydali do Bahrajnu bezprostředně po Velké ceně Číny. Aby si mohli zahrát na válečně zpravodaje uprostřed monumentální vřavy, organizovanou skupinku lidí s kameny a zápalnými lahvemi v ruce museli chvíli hledat. Hystericky-emotivní volání typu ‚nasazujeme vlastní životy, abychom se na vlastní oči přesvědčili o reálné situaci, protože jsme koneckonců novináři‘. A na ně reagují jejich britští kolegové: ‚hrdinové, celý národ na vás myslí!‘ v očekávání vystavení státního pohřbu, pokud by se náhodou něco špatného stalo. Neuvěřitelná egoistická masturbace před miliony těch, kteří jim to všechno zbaští během patnácti sekund.

Ano, samozřejmě že je to statečné a také nákladné vypravit se do míst, která zavánějí nějakým průšvihem. Pokud ale novinář zjistí pravdu, pokud se dnes vůbec obtěžuje, měl by ji také zprostředkovat, a ne podlehnout monumentálnímu zklamání z absolutní absence senzací.

POZOR! OHŇOSTROJ!

Všichni ti jsou pak odsouzeni tak maximálně k počítání policejních vozů kolem závodního okruhu nebo popisování zděšení, které v tiskovém centru zavládlo po odpálení ohňostroje na počest otevření nového (mimochodem úchvatně vypadajícího) motokárového okruhu.

Pokud byste hodně chtěli, mohli byste se do něčeho zaplést, jako svou nepochopitelnou neopatrností posádka vozu Force Indie, který se ve středu večer na cestě z okruhu ocitl v místě jednoho z konfliktů, a nedaleko auta dopadla zápalná láhev. Ach! Škoda, že tam musíme nechat to slovo ‚nedaleko‘, pozbývá to na dramatičnosti! Byron Young nadále ukájí svou touhu po hrdinském uznání i v době, kdy už musí být naprosto zřejmé, že závod v Bahrajnu se může jet a že to bude dobrý závod za typických bezpečnostních opatření: „Demonstranti házející kameny na jedné straně, kybernetičtí teroristé na straně druhé. F1 uprostřed toho všeho,“ dramaticky Young komentuje sestřelení oficiálního webu soutěže F1.com nechvalně slavnými Anonymous.

Když se Jenson Button ocitl v ohrožení při Velké ceně Brazílie 2010, věděl o tom v tu chvíli celý svět. Začalo se psát o tom, jak je São Paulo nebezpečné a zda by se tam F1 měla vůbec konat. K incidentům Buttonova typu zde dochází každý den a F1 se tam jezdí již od roku 1973.


Jak připomněl přímo v dějišti bahrajnský korunní princ Salman bin Hámid ibn Ísa al-Chalífa: „Každá země má své problémy, my ty naše nepopíráme. Nejsme dokonalí. Demonstrace jsou součástí politických procesů jakékoli země. Proč by naše otevřenost vůči sousedům měla být použita proti nám? Závod je závod a my jdeme tuto událost oslavit.“

PROČ ZROVNA BAHRAJN?

Je ironií, že Velká cena Bahrajnu se jede hned po Velké ceně Číny. A žádné dojemné protestsongy od pánů Parkesů a Youngů a jejich nesoudných britských kolegů. Jestli to třeba nebude tím, že s ohledem na svou velikost a ekonomický potenciál Britové, stejně jaké zbytek Evropy, miliardovou Čínu nepotřebují přeci jen trochu více než sedmisettisícový Bahrajn?

Na pravidelné tiskové konferenci před pátečními tréninky se šéfy týmů F1 byly otázky na bahrajnskou situaci nevyhnutelné. Strategicky zjevně domluvení představitelé týmů jednoznačně poskytli svůj pohled na svět, což agresivní novináře neodradilo ptát se na to samé pořád dokola a absurditu scény posouvat do netušených extrémů:

‚Ačkoli kalendář určuje Mezinárodní automobilová federace, nebudou se týmy cítit zodpovědné za to, kdyby se něco stalo, kdyby třeba někdo umřel? Za to, že F1 zapůsobila jako roznětka?‘ zněly třeba otázky ve zjevné snaze něčím skandálním osadit zítřejší titulní stranu. Jako kdyby si přáli, aby někdo opravdu zemřel! V novinách bude o čem psát, v televizích o čem hovořit…

Kterákoli země na světě má problémy. Určit, zda jsou lidé v dané zemi ještě svobodní a jen – někdy v rozporu s pravidly sociálního soužití – bojují za zlepšení životních podmínek, nebo už ne, je hodně těžké. Není ale rolí F1, aby právě toto posuzovala. Formule 1 byla minulý týden v Číně. Závodila v Koreji v době, když ta se ocitla na hraně válečného konfliktu se severním sousedem. V indickém Novém Dillí vybuchují bomby co měsíc a zabíjejí desítky lidí. Za dva roky jedeme do Ruska. Formule 1 se jezdí v Británii a vrátí se do Francie, kde nejsou obdobné situace zjevně o nic rozdílnější v porovnání s tím, co se děje v Bahrajnu.

Obrázek, který senzacechtiví novináři vytvářejí, (krom toho, že nereflektuje skutečnost) naopak formuli 1 ubližuje. A ještě víc ubližuje Bahrajnu.

„Vy to ale milujete,“ řekl v pátek na adresu novinářů Bernie Ecclestone, šéf formule 1: „Jediné, co nám schází, je nějaké zemětřesení nebo něco takového, abyste o tom mohli psát. Potřebujete nějaký příběh, dobrý příběh. A když ten dobrý příběh nemáte, tak si jej prostě vymyslíte. Takže se vlastně nic nezměnilo.“

Doporučujeme

Články odjinud