„Promiňte, my nemáme žádný alkohol, ten si musíte přinést sami.“
Vždy jsem bral s rezervou takové ty vzletné hlášky typu
„To je absolutně nejlepší Grand Prix z celé sezony, s tou se nic
nesrovná.“ Víte, jak to chodí: osobní preference, sem tam nějaký originální
kousek a už se z toho dělá haló.
Ale Velká cena Kanady je opravdu jiná.
A není to nezbytně nutně to, co vidíte na závodním okruhu.
Tam je to celkem stejné s ostatními závody, možná s výjimkou samotné
závodní trati.
Je to město, které dělá ten rozdíl. A ten rozdíl vyráží
dech.
V prvé řadě opravdu nenajdete žádného jiného hostitele
velké ceny F1, který by svůj závod propagoval tak svědomitě, rozsáhle a
podrobně, jako právě Montréal. F1 na vás vybafne hned na letišti (ačkoli o ni
po vyčerpávajícím letu s Air France nechcete ani slyšet), pronásleduje vás
v metru a vleze vám i do hotelové postele. Ale ne nijak násilně.
Po skončení jízd den nekončí. Hlavní program teprve začíná:
uprostřed města pódia, stánky, restaurace a bary narvané k prasknutí,
hraje muzika. Pravda: pro mě osobně není tak velké množství lidí na jednom
místě dvakrát zážitek, ale to nic nemění na tom, že to pulsuje, a fest.
Velice zodpovědně a mateřsky přistupují k závodu média:
v dnešní The Gazette najdete hned dva formulové speciály se spoustou zajímavých
a atraktivních článků, které osloví a kterým porozumí široké publikum. Kéž by
se podobným událostem v Česku věnovaly ve stejném rozsahu i naše deníky, ale
nejspíš to nebude tak zajímavé, jako spekulace o tom, kdo komu zase ukradl
miliony.
Na včerejší večeři jsme měli zajímavý zážitek: na krásně
prostřeném stole byly připraveny číše na víno, ale my měli chuť na pivo, samozřejmě.
Takže po dotazu servírky, zda budeme pít víno, jsme odpověděli, že bychom
raději pivo.
Odpověď: „A přinesli jste si nějaké?“ nám doslova vyrazila
dech!
Žádné jsme samozřejmě neměli, ale že prý nevadí, že si
můžeme skočit do nedaleké večerky koupit. Nám se nechtělo, takže si prý dáme
víno.
„Promiňte, my nemáme žádný alkohol, ten si musíte přinést
sami.“
Inu, pochopili jsme. Místní zvyk. Licence na prodej alkoholu
v restauracích jsou velmi drahé, a tak to některé podniky řeší tak, že
nechají zákazníky dovést si vlastní pití.
Co stojí za zmínku, a dost možná by si to zasloužilo první místo, jsou místní lidé. Vřelost, trpělivost a ochota nejsou hrané. Chápu, zní to jako klišé, a nelze dělat závěry nad setkáním s jednou recepční, jedním ochotným kolemjdoucím nebo ochotným IT technikem (mimochodem, od něj by se všichni technici IT podpory měli učit, Češi jako první). Děje se to na každém rohu, ať jste přímo na okruhu nebo daleko mimo něj. Bez nadsázky to dojem z velké ceny zvýší o desítky procent.
A poslední veselá příhoda na závěr: našel jsem tu české
fanoušky, kteří si koupili místa na tribuně č. 33. Chtěli jsme se potkat, prohodit
pár slov, dát jedno dvě piva, a tak jsme se po telefonu domlouvali, kde se
sejdeme. Za chvíli jsem začal pochybovat o inteligenci jednoho z nich, protože navzdory
přesným instrukcím na základě mapky okruhu v oficiálním programu nebyl
schopen lokalizovat rovinku mezi zatáčkami č. 2 a 3 kanadského okruhu.
Není se co divit. Mapka totiž tentokrát nebyla… zcela ta
správná: http://img.ly/4WuC ;))
Nakonec jsme se ale potkali a bylo to příjemné setkání!
Páteční horký a slunečný den vystřídala pro zbytek víkendu mračna a v sobotu
odpoledne hrozí bouřky. Pláštěnku mám s sebou. Naživo auta F1 v dešti
jsem ještě nikdy neviděl.
Tím spíš, když tento víkend nemusím komentovat. Čímž přeji
svému kolegovi Pavlovi Fabrymu hodně štěstí při dnešní kvalifikaci a nedělním
závodě!