John Surtees se dožívá devětasedmdesáti let

John Surtees se narodil 11. února 1934 ve vesnici jménem Tatsfield, jež se nachází hned vedle bývalého letiště RAF Biggin Hill a tedy jen několik málo kilometrů jižně od Londýna. Jak už to tak většinou bývá, na jeho kariéru měl největší vliv otec Jack, prodavač motocyklů a vášnivý závodník na sajdkárách, v nichž získal celkem tři tituly britského šampióna. A protože jablko nepadlo v tomto případě daleko od stromu, bylo celkem brzy jasné, že jednostopá vozidla se stanou i Johnovou doménou (tedy alespoň zpočátku).

Vyhrál, co mohl

Se závody na motorkách začal jako teenager a v osmnácti letech si odbyl debut v mistrovství světa silničních motocyklů jakožto jezdec týmu Norton. Největších úspěchů však dosáhl v barvách stáje MV Agusta. Právě zde získal v roce 1956 svůj první titul mistra světa a to v kubatuře do 500 ccm. Ročník 1957 tolik úspěšný nebyl, zato v dalších třech následujících Surtees vyhrál téměř vše, co se vyhrát dalo. V letech 1958 - 1960 vládl třistapadesátkám i pětistovkám a posbíral celkem šest mistrovských titulů.

Navzdory přírodním zákonům

A protože v motocyklových závodech již vystoupal na pomyslný Everest, začal na konci dekády hledat nové výzvy. V roce 1959 absolvoval několik testovacích jízd ve vozech Aston Martin a Vanwall a následně si ve voze Cooper dojel v Goodwoodu pro senzační druhé místo v rámci závodu formule 3. V sezoně 1960 pak kývl na nabídku Colina Champmana a v monopostu týmu Lotus odjel čtyři závody formule 1. Svoji premiéru v královně motorsportu si ‘Velký John‘ odbyl během Velké ceny Monaka. Závod v ulicích Monte Carla sice kvůli problémům s řazením nedokončil, o čtrnáct dní později si však všechno vynahradil, když dojel druhý v domácí britské Grand Prix. V Portugalsku si pak na své konto připsal historicky první pole position, ze slibně rozjetého závodu musel nicméně po šestatřiceti kolech odstoupit kvůli technické poruše. Na konci téhož roku se John Surtees definitivně rozhodl vyměnit dvě kola za čtyři a naplno se tak soustředit na kariéru pilota F1. Zbývalo jen vyřešit otázku, se kterým týmem spojit nejbližší budoucnost. Nakonec zakotvil u stáje Yeoman Credit Racing, jež závodila s monoposty Cooper T53. S tímto vozem na úspěchy z předcházejícího ročníku však v sezoně 1961 nenavázal. Jeho maximem byla dvě pátá místa z Belgie a Německa, což v celkovém zúčtování znamenalo zisk pouhých čtyř bodů. Následující ročník byl již o poznání lepší. Surtees přesedlal na vozy Lola stáje Bowmaker a v Aintree si dojel pro skvělé druhé místo, přičemž stejný počin zopakoval také o čtrnáct dní později na Nürburgringu. Sezonu 1962 nakonec završil ziskem devatenácti bodů na velmi pěkném čtvrtém místě.

V barvách vzpínajícího se koníka

Svými výkony si tehdy devětadvacetiletý rodák z Tatsfieldu vybojoval angažmá u Ferrari, s nímž spojil síly na začátku roku 1963. A že to bude úspěšné partnerství, to bylo patrné již od samého začátku. Během první sezony u týmu z Maranella Surtees dosáhl na své premiérové vítězství v královně motorsportu poté, co opanoval závod na německém Nürburgringu. K tomu přidal ještě jedno druhé a jedno třetí místo z britské, respektive nizozemské Grand Prix a celkově obhájil čtvrtou pozici z předcházejícího ročníku. Začátek sezony 1964 se jen stěží vyvíjel podle Surteesových představ. Z prvních čtyř závodů spatřil šachovnicovou vlajku pouze v jednom případě, a sice v Holandsku, kde bral stříbrnou příčku. V Monaku, Belgii a Francii zradila jeho ferrari technika. Zpočátku tedy nic nenasvědčovalo tomu, že ročník 1964 bude tím, v němž se John Surtees nesmazatelně zapíše do dějin motorsportu. Přibližně v polovině sezony ale nastal obrat a pilotovi Ferrari se začalo blýskat na lepší zítřky. Vítězství v Německu a v Itálii jej rázem dostala do boje o titul mistra světa, na který si dělali zálusk také Graham Hill s Jimem Clarkem. Vše se rozhodlo až v posledním závodě sezony ve strhující Velké ceně Mexika. Během ní se na pozici zaručující mistrovský titul vystřídali postupně všichni tři jezdci. Když Hill kolidoval se Surtesovým týmovým kolegou Bandinim, sahal po titulu Clark. Jenže toho v předposledním kole zradil motor. A protože Surtees dokončil závod na druhém místě za vítězným Gurneyem, stal se pilot Ferrari mistrem světa. Tím se britskému jezdci povedlo přepsat historii motorsportu, neboť byl prvním, který získal titul světového šampióna jak v MS silničních motocyklů, tak také v MS vozů formule 1.

Odchod z Ferrari a pozvolný ústup ze slávy

Na obhajobu ale nedošlo, vozy Ferrari nebyly v následující sezoně příliš konkurenceschopné, a tak Surteesovým maximem bylo jedno druhé a dvě třetí místa, přičemž v konečném pořadí šampionátu se propadl až na pátou pozici. Kromě F1 se v témže roce angažoval také v sérii Can-Am. Ta se mu však stala málem osudnou, neboť v jednom ze závodů těžce havaroval a utrpěl velmi vážná zranění. Naštěstí se mu z nich podařilo celkem rychle zotavit, a tak na startu nového ročníku byl již opět v plné síle. Důkazem toho budiž i triumf ve Spa. Výhra v Belgii byla zároveň poslední, kterou vybojoval v barvách Ferrari, neboť následná hádka s vedením týmu vyústila v jeho předčasný konec v Maranellu. Zbytek závodů tak odjel ve voze Cooper - Maserati. V Grand Prix Mexika si na své konto připsal celkové páté vítězství v F1, čímž si zajistil titul vicemistra.

Léta 1967 a 1968 strávil u týmu Honda, kde se mimo jiné podílel také na vývoji vozu. O to lepší pak musel být pocit, který ‘Velký John‘ zažil po triumfu v italské Monze v roce 1967. Následující sezona ale byla spíše zklamáním, Surtees dokončil jen čtyři závody z dvanácti, a tak se posléze rozhodl Hondu opustit a podepsal u BRM. Ale ani tam si příliš nepolepšil. Jeho maximem v ročníku 1969 bylo pouze jedno třetí místo a to ve Velké ceně USA. Sezonu navíc ztížily zdravotní problémy, které byly následkem zmiňované havárie ze závodu Can-Am.

Aby mohl naplno uplatnit své technické nadání, rozhodl se John Surtees založit vlastní stáj, s níž ještě před koncem desetiletí vstoupil do královny motorsportu. Na úspěchy z let minulých už ale nenavázal a spíše jen paběrkoval. Svůj poslední závod ve formuli 1 absolvoval v rámci Velké ceny Itálie 1972. V témže roce také dosáhla stáj Surtees na své nejvyšší umístění v Poháru konstruktérů, to když obsadila celkové páté místo. V F1 pak působila ještě dalších šest let.

V závodnickém důchodu

Po odchodu z formule 1 John Surtees na motorsport nezanevřel. S vlastními motocykly se pravidelně účastnil některých vzpomínkových jízd a v letech 2005 - 2007 šéfoval britskému týmu A1 Grand Prix. Je členem Mezinárodní síně slávy motorsportu a v roce 2008 byl vyznamenán titulem důstojníka Řádu britského impéria. To, co se Johnovi za celá léta jeho závodnické kariéry vyhýbalo, se bohužel nepoštěstilo jeho synovi Henrimu, který v roce 2009 tragicky zahynul během závodu formule 2 na okruhu v Brands Hatch. Bylo mu osmnáct let. Navzdory této nesmírné ztrátě má John Surtees k rychlým kolům nadále kladný vztah, o čemž svědčí i jeho účast v jízdě mistrů světa F1, která se konala v rámci Velké ceny Bahrajnu 2010.