Renault v minulosti vyhrával šampionáty a stále má ambice patřit mezi přední týmy, proto možná překvapí, že zatím stále nemá simulátor, ve kterém by mohli testovat jezdci.
Enstonská stáj před časem potvrdila, že si ve své továrně buduje nový jezdecký simulátor. Zajímavé ale je, že se pro Renault nejedná o vylepšení současného zázemí, protože takové zařízení nikdy předtím neměl.
Ve formuli 1 se používají tři základní druhy simulátorů. Ten nejjednodušší umí pracovat jen s částmi vozu, například testovací lavice zavěšení kol bude vystavovat tuto komponentu zátěži, která ji čeká na okruhu. Pokročilejším zařízením jsou simulátory, které pomocí počítače testují vůz jako celek a dokáží pracovat s celou škálou nastavení, používají se už zhruba čtvrt století.
Nejpokročilejší formou simulátorů jsou ty, které ovládá jezdec. Ty dokáží simulovat jízdu na trati a reakce vozu na pokyny jezdce. Takový simulátor bude mít Renault poprvé ve své historii příští rok.
"Je to první jezdecký simulátor v Enstonu, jeho schopnosti doplní ostatní formy simulací, které používáme už roky," potvrdil technický ředitel James Allison.
Výhody simulátoru, ve kterém ovládá vůz jezdec a ne počítač, jsou zřejmé. "Zatím dost dobře nerozumíme tomu, jak jezdec ovládá auto, které je na hranici přilnavosti," vysvětloval Allison. "Počítač dokáže řídit nestabilní virtuální auto způsobem, který člověk nedokáže."
"Rozdíl mezi skutečným jezdcem a počítačovým modelem znamená, že simulátor bez jezdce dělá závažné chyby ve svých doporučených nastaveních, vždy, když se inženýři snaží vyhodnotit změny v chování vozu. Když posadíme do simulátoru skutečného jezdce, tým dokáže obejít problém přesného matematického modelu lidského chování. A jezdecký simulátor dokáže dát doporučení pro vylepšení vozu, která by ze ´simulátoru kola´ (bez jezdce) nikdy nevzešla."
A jak přesně jezdecký simulátor funguje? "Stejně jako simulátor kola musí mít matematický model, který přesně popisuje chování skutečného vozu. Vytvořit ho je těžký úkol, ale základní fyzický model je společný s ostatními metodami simulací. Oblastí klíčových rozdílů ve srovnání se simulátorem kola je zapojení jezdce do simulace."
"Jezdec může být v tomto procesu přidanou hodnotou, když prostředí simulace napodobuje skutečnost dostatečně přesně, aby se jezdec cítil, jako když řídí skutečný vůz. To znamená, že systém musí být velmi pečlivě navržen, aby poskytoval velmi přesnou vizuální prezentaci okruhu a jeho okolí. Také musí přesně reprodukovat zvuk skutečného auta, protože to je jeden z elementů, které jezdec využívá pro hodnocení věcí, jako je brzdění a řazení."
"A konečně musí s jezdcem hýbat způsobem, který je přesvědčivý, což je to nejnáročnější. Není možné, aby simulátor reprodukoval přetížení, které skutečný jezdec formule 1 zažívá, ale je schopen reprodukovat jisté aspekty pohybu vozu, které jsou velmi důležité pro to, aby byl mozek přesvědčen, že simulátor skutečně jede po okruhu."
Jezdecký simulátor můžou jezdci využívat pro učení se tratí nebo různých procedur, ale také pro vylepšování vozu. To první je samozřejmě úkol pro závodní jezdce, zatímco práci na nastavení odvádějí z většiny testovací piloti.