Jezdci, kteří svou kariéru začali ve Williamsu

Jonathan Palmer (1983)

Palmer coby šampion Evropské Formule 2 dostal možnost usednout v rámci Velké ceny Evropy na Brands Hatch do třetího vozu Williams FW08C. Kvalifikoval se téměř na chvostu pole a v závodě obsadil třinácté místo. Pro Palmera to byl jediný start v barvách tohoto týmu.

Dalších pět let strávil v týmech RAM, Zakspeed a Tyrrell, nejlépe přitom skončil celkově jedenáctý v sezóně 1987. Následně se Palmer přesunul do manažerské pozice, pomohl také svému synovi Jolyonovi se vstupem do formule 1.

David Coulthard (1994-1995)

Coulthard byl testovacím jezdcem Williamsu, když po smrti Ayrtona Senny v GP San Marina v roce 1994 usedl na místo Brazilce. V sedačce williamsu FW16 se startovním číslem 2 se ve zbytku sezóny střídal s Nigelem Mansellem.

U Williamsu strávil ještě sezónu 1995, ve které si v Portugalsku dojel pro své premiérové vítězství. Dalších dvanáct triumfů ve své kariéře získal po přestupu do McLarenu. V sezóně 2005 přestoupil do Red Bullu, ve kterém na konci sezóny 2008 ukončil kariéru v F1.

Jacques Villeneuve (1996-1998)

Villeneuve přišel do formule 1 s vizitkou vítěze Indy 500 a šampiona série CART z roku 1995. Už ve své premiérové sezóně přitom i díky čtyřem výhrám obsadil druhé místo za Damonem Hillem. O rok později se už z titulu radoval on, když porazil Michaela Schumachera. Od té doby však byly jeho výsledky průměrné až do poloviny sezóny 2006, kdy odešel z F1. Villeneuve se představil ještě v šampionátech NASCAR, Le Mans, rallycrossu, formuli E a dalších.

Jenson Button (2000)

Brit do formulí z motokár přestoupil v 18 letech. Už o dva roky později přitom nastoupil za Williams do svého prvního závodu v F1. Ve druhém závodě získal premiérové body a v konečném hodnocení obsadil osmé místo. Po jedné sezóně u Williamsu přestoupil postupně přes Benetton, Renault do týmu BAR, ve kterém získal v roce 2004 své první stupně vítězů. Dva roky poté vyhrál svůj první závod - divokou GP Maďarska. V sezóně 2009 v barvách týmu Brawn GP dominoval a získal svůj jediný titul. Posledních sedm let závodí za tým McLaren.

Juan Pablo Montoya (2001-2004)

Montoya, stejně jako Villeneuve, přišel do F1 ze Spojených států amerických, když v roce 2000 vyhrál 500 mil Indianapolis. První triumf ve F1 přišel už v premiérové sezóně (2001) v Monze, kde mu při své premiéře ve F1 přihlížel i Tomáš Enge. V dalších dvou ročnících obsadil Montoya celkové třetí místo. V roce 2004 se ve svém posledním závodě za Williams rozloučil vítězstvím v Brazílii, než přestoupil na necelé dvě sezóny k McLarenu.

Následně se Kolumbijec vrátil do USA, tentokrát však do závodů NASCAR. Od roku 2014 závodí v šampionátu IndyCar a v roce 2015 podruhé v kariéře vyhrál Indy 500.

Nico Rosberg (2006-2009)

Němec vstoupil do formule 1 v sezóně 2006 poté, co rok předtím získal titul v šampionátu GP2. Při svém debutu v Bahrajnu přitom dojel na sedmé pozici a prezentoval se také nejrychlejším kolem závodu. Rosberg zůstal u Williamsu i další tři roky, během kterých získal dvě pódiová umístění.

Když se v roce 2010 vrátil do F1 tovární tým Mercedes, obsadil jednu ze sedaček právě Rosberg. V roce 2012 v Číně získal své první vítězství ve formuli 1 a do dnešního dne přidal dalších 22. Dva závody před koncem letošní sezóny vede průběžné pořadí formule 1.

Kazuki Nakadžima (2007-2009)

Nakadžima se poprvé v závodě F1 představil na samém konci sezóny 2007, když v Brazílii nahradil Alexandera Wurze, který ukončil kariéru. O rok později bodoval Japonec v pěti závodech a po nepovedené sezóně 2009 se s ním tým Williams rozloučil.

Po návratu do Japonska získal tituly ve formuli Nippon (2012) a Super formuli (2014). S Toyotou pak ve vytrvalostních závodech získal dvě vítězství. Letos mohl získat i velmi ceněný triumf ve 24 hodinách Le Mans, ovšem jeho Toyota LMP1 odstoupila kvůli technickým problémům ze závodu z první pozice pět minut před cílem.

Nico Hülkenberg (2010)

Jako Nakadžimův nástupce byl v roce 2010 zvolen čerstvý držitel titulu z GP2 Nico Hülkenberg. Už ve třetím závodě poprvé bodoval, další body pak získal ve druhé polovině sezóny a celkově obsadil 14. místo. V sezóně 2011 byl jen testovacím jezdcem týmu Force India, než se od roku 2012 vrátil do závodní sedačky. V sezóně 2013 závodil za Sauber, od té doby však znovu pilotuje vůz Force Indie.

V loňském roce vyhrál s Porsche závod 24 hodin Le Mans. Pro sezónu 2017 má již podepsáno s týmem Renault.

Pastor Maldonado (2011-2013)

Hülkenbergovo místo u Williams zaplnil Pastor Maldonado. Také Venezuelan přišel do F1 s čerstvým titulem z GP2. V první sezóně však získal pouze jeden bod. V nemastných neslaných výsledcích Williamsu a Maldonada přišel šok v podobě pole position a vítězství ve Španělsku. Williams tím ukončil osmileté čekání na triumf v závodě. Maldonadovo vítězství v Barceloně je doposud poslední výhrou Williamsu ve F1. V sezóně 2014 odešel Maldonado do Lotusu, ve kterém vydržel dva roky.

Valtteri Bottas (2013-současnost)

Už před svým vstupem do F1 byl Bottas několik let spjat s Williamsem. V juniorských šampionátech sbíral jeden úspěch za druhým (2008: šampion formule Renault 2.0, 2009 a 2010 zvítězil v F3 Masters, 2011: šampion GP3). V letech 2010-2012 působil u Williamsu jako testovací pilot, v roce 2012 navíc dostal příležitost v řadě pátečních tréninků. Ve své první sezóně získal čtyři body díky osmému místu z amerického Austinu. O rok později přišly první stupně vítězů, kterých zatím celkově získal v kariéře u Williamsu devět.

Od příští sezóny bude jeho týmovým kolegou další nováček ve formuli 1, který svůj první závod absolvuje za Williams - 18letý Kanaďan Lance Stroll.

Foto: Getty Images / Anton Want, Mark Thompson, Paul Gilham