"Řekne-li někdo, že dva plus dva je pět, je jasné, kdo má a kdo nemá pravdu. Ale pak jsou oblasti, které jsou spíš věcí názoru, vkusu, citu, úspěchu."
Jednou to přijít muselo. Moderní přístup k formuli 1 začíná být terčem určité kritiky. A tuto aktivitu zahájil Michael Schumacher.
Tomu se nelíbí, že pneumatiky hrají v nadějích na úspěch v závodě formule 1 větší roli, než kdykoli před tím během jeho působení.
Je to pochopitelné: Velká cena Kanady 2009 ukázala, jak zajímavý dokáže být moderní závod formule 1, když pneumatiky vydrží méně a je potřeba častěji stavět. Právě touto cestou se vedení seriálu rozhodlo do budoucna jít. Přišlo Pirelli a nasadilo pneumatiky s řízeně krátkou životností.
To si žádá hodně odlišný přístup od jezdců, kteří se musí naučit životnost svých pneumatik takzvaně řídit. Trochu to mění filozofii závodů F1 jet vždy na maximální výkon. Navíc není vždy úplně jasné, kdy budou pneumatiky řádně fungovat, a kdy ne. Vliv na to má i taková banalita, jako je změna atmosférické teploty o několik stupňů Celsia.
"Pneumatiky jsou skutečně důležitější než v jakémkoliv jiném roce mé kariéry ve formuli 1," řekl Schumacher v rozhovoru pro oficiální stránky formule 1. "Pneumatiky jsou letos tak speciální, že každý víkend neustále hádáte, co bude fungovat a co ne. Možná je to trochu smutné, protože byste potřebovali se soustředit spíš na jiné věci, ale tak to je a my se s tím musíme vyrovnat. Říkáte si, že když je jednotný dodavatel pneumatik, mělo by být možné udělat standardizované pneumatiky, které budou fungovat všem. Je asi trochu zvláštní, když si uvědomíte, že pneumatiky letos rozhodnou o mistru světa.
To je sice asi velmi pozitivní pro Pirelli, protože je neustále v médiích, ale já osobně bych si přál, aby si našli jiný způsob, jak získat takovou pozornost!“
Po závodě v Bahrajnu byl Schumacher rozzloben ještě více, a že si prý bude muset s Pirelli promluvit. Jeho problém je, že pneumatiky Pirelli zatěžuje svým stylem jízdy více než týmový kolega Rosberg, a tím pádem nedokáže být tak úspěšný jako on.
Ve formuli 1 si vždy stěžoval ten, který strádal. Je to přirozené. Na straně druhé nelze popřít fakt, že závody v sezonách 2011 a 2012 jsou velmi atraktivní. Alespoň v porovnání s obdobím posledních dvou dekád. (To je strašné, jak ten čas letí.)
Lze samozřejmě debatovat nad tím, zda je moderní přístup – tedy zvyšovat atraktivitu závodů F1 řízeným omezením životnosti pneu – tím správným nebo nikoli. Řekne-li někdo, že dva plus dva je pět, je jasné, kdo má a kdo nemá pravdu. Ale pak jsou oblasti, které jsou spíš věcí názoru, vkusu, citu, úspěchu. A také otázkou toho, co je vlastně smyslem?
F1 bezesporu nabývá na popularitě. Do jaké míry je to díky zvýšené atraktivnosti průběhu závodů, to těžko posuzovat. Výskyt šesti mistrů světa ve startovním poli těžko zanedbávat.
A tak se nelze na Schumachera přirozeně zlobit. Stejně jako vám nenabídnu rozřešení, zda je nová budoucnost F1 s Pirelli správnou cestou nebo nikoli. To si musí každý posoudit sám.
Jedno ale vím jistě. Průběhy sezon – dejme tomu – od roku 2007 dále, byly velmi zajímavé. Ale skrze jednotvárnější průběhy závodů. Letošní sezona má čtyři různé vítěze, čtyři různé vítězené týmy ve čtyřech různých závodech a taky čtyři různé lídry šampionátu. To se naposled stalo v roce 1983. A zda je to díky pneumatikách Pirelli, náhodnou vyrovnaností startovního pole, skutečnosti, že čtvrtinu jezdců tvoří mistři světa, nebo jenom tím, že dnes je duben a nedávno byl březen, je mi při takovém průběhu šampionát jedno!