Říkám: „To je hotový souboj Titánů! Postavte to takhle. Vždyť vůbec nepřeháním!“
Tak ho tu už zase nemáme. Pamatuji si na svou euforii, se kterou jsem přijal zprávu o tom, že se pro sezonu 2010 vrací. Ještě pár hodin před tím jsme to všude možně považovali za nemožné. Dlouhé sekundy jsem si myslel, že si kolega novinář, který většinou volá pro rady a konzultace, ze mě prostě dělá srandu a zkouší, co vydržím!
Když jsem já, nevěřící Tomáš, uvěřil, měl jsem radost. To sledovanosti na TV NOVA a čtenosti F1sport.cz v žádném případě nemůže ublížit.
A proto jsem – navzdory neutěšeným Schumacherovým výsledkům – chápal, že ve všech médiích (tištěných, televizních, rozhlasových) a sociálních sítích vypadaly zprávy asi nějak následovně:
„Schumacher nebodoval, nebo jen málo. V kvalifikaci jej porazil kolega Rosberg.“
Skoro jakoby nebylo vůbec důležité, kdo vyhrál závod nebo kvalifikaci! Jeho jediná po-návratová ‚bedna‘ byla oslavována pomalu jako osmý titul a na vítěze závodu ve Valencii se nezapomnělo jen díky jeho heroickému počinu a milé dávce štěstí.
Druhou a třetí sezonu to už ale bylo divné. Bez ohledu na to, jakých fantastických závodů jsme byli svědky, suchá konstatování typu „Vettel vyhrál, Schumacher (opět) boural“ dávaly tušit, jako by se média bála toho, že nezazní-li v jejich zprávě nebo příspěvku jméno ‚Schumacher‘, nebude to nikdo číst, nebo se na to nebude nikdo dívat. Kolega a kamarád Martin Pouva se bude zlobit, ale on ví, kolikrát jsem se mu snažil říkat, že téma Schumacher nemusíme dávat do každého druhého Studia F1… ;)
Média jsou sedmou velmocí světa. Jsou dobrá v tom vytvářet příběhy a hrdiny, někdy i falešné. Jsou schopna vytvářet ekonomické krize a jsou schopna lidem způsobit nemoci typu stres a deprese.
A vytvářet si hrdiny ve formuli 1, ať už se Schumacherem nebo bez něj, je přeci tak jednoduché!
Chudák kolega Patrik Vacek z Blesku, očividně pod vlivem ‚zasvěceného‘ vedení, v nejvrcholnějším bodě sezony, tedy před rozhodujícím závodem o titul mistra světa, byl namísto navození té patřičné atmosféry a uvedení do děje obřího finále donucen zpracovat v nedělním plátku Schumacherův medailonek. Jako kdyby se (později naprosto fascinující) GP Brazílie 2012 ani neměla ten den jet!
Ale podívejte se na Kimiho Räikkönena, například. Lidé jej milují. Jeho neotřelý způsob „Nechte mě na pokoji, vím co dělám“ oslovil miliony fandů na celém světě. Přesně to v robotizované F1 chceme! Něco končí a něco začíná a i bez velikána, někdy kontroverzního Schumachera, má F1 své hrdiny. Média se jen nesmí vést na vlně jeho (nikoli zašlé, ale…) slávy, ale musí umět lidem moderní F1 zprostředkovat. Často jsem frustrován, jak mnohdy fascinující aspekty tohoto (ne)sportu nejsou média schopna běžným lidem prodat či zprostředkovat.
Bojovné šílenství, které jsem díky jeho nezdolnosti viděl utvářet se kolem Fernanda Alonsa, ve mně vytvářelo mrazíky! Mraky svých fanoušků mají Lewis Hamilton a také Sebastian Vettel, který díky (kvůli) svému profesionálně chladnému přístupu třeba nenastartuje takové emoce jako Alonso, ale své fanoušky má. A zaslouženě. Vettel je přesně tím typem poctivé kvality, kterou dnes ve světě bleskurychlého, ale povrchního zpravodajství lidé nevidí. Co nemá emoce nebo kvalitní obal, bez ohledu na to, co je uvnitř, jako kdyby neexistovalo.
F1 prochází skvělým obdobím. Není to ale moc vidět. Doplácí na moderní inflaci kvalitního zážitku. Detektivní a ve své komplexní podstatě fascinující formule 1 horko těžko konkuruje internetovému zpravodajství o dvou odstavcích a jednom laciném youtube videu, či dvacetisekundovým televizním spotům s patetickým a jediným cílem diváka za jakoukoli cenu rozbrečet, nebo minimálně dojmout.
Když jsem byl zodpovědnými lidmi dotazován, jakým směrem upoutat na novou sezonu F1, říkám: velké změny v pravidlech se nedějí, ale máme tu Hamiltona v Mercedesu, pro příští rok ještě silnějšího Alonsa ve Ferrari, úspěchy nabuzeného Vettela s géniem Neweym za zády, či do ideální podoby vyzrálého Jensona Buttona s tradičně rychlým McLarenem.
Říkám: „To je hotový souboj Titánů! Postavte to takhle. Vždyť vůbec nepřeháním!“
Nepostavili. Ale já si to pořád myslím. Pravdou je, že to ze zimního čekání činí ještě více stresující období!
A jsem přesvědčen, že když bude o jednoho Titána méně, že nám to nemůže zážitky nijak moc překazit. A snad ani médiím…