Upozornění: technickým nedopatřením byl článek vydán v neděli odpoledne v rozpracovaném stavu. Za nepříjemnosti se redakce F1sports omlouvá.
Hodně diskutované právo veta jakýchkoli změn Sportovních a Technických řádů bylo těžištěm uplynulého sporu mezi Ferrari (FOTA) a FIA. Toto právo má Ferrari zaručené jakýmsi dodatkem ke Concordské dohodě z roku 1998. O co ale přesně jde?
K samotnému textu smlouvy se jen těžko dostaneme, ale mnohé lze vyvodit z korespondence mezi zástupci obou znesvářených stran, právním zástupcem Ferrari Henrym Peterem a generálním sekretářem FIA pro záležitosti sportu Pierrem de Coninckem.
Ferrari FIA připomíná, že mu 17. ledna mj. zaručila "právo veta ve vztahu k zavedení jakýchkoli změn Technických a Sportovních regulí a/nebo změn jakýchkoli dalších pravidel s výjimkou takových změn, které mají vztah k bezpečnosti."
Na jiném místě písemné korespondence je citováno z dohody mezi Jeanem Todtem a FIA ve vztahu k právu veta z roku 2005 následovně:
"Všechna práva a povinnosti Ferrari z Concordské dohody 1998 budou nadále v platnosti do 31. prosince 2012 přesně tak, jakoby samotná Concordská dohoda 1998 byla v platnosti... ...takže práva Ferrari, tak jak jsou touto dohodou upravena a doplněna, nebudou niajk zredukována nebo jinak ovlivněna." (Podtrženo redakcí.)
FIA trochu zmatečně argumentuje, že právo veta platí pro změny před 31. prosincem 2007 (kdy skončil původní Concorde). Ba dokonce říká, že Ferrari již žádné právo veta nemá. I kdyby ale bylo v platnosti, týká se podle FIA pouze takových změn v pravidlech, které by donutily Ferrari upravit své auto. FIA dokonce říká, že dvojí pravidla zavedla právě proto, aby stávající týmy nemusely přijímat vůbec žádná opatření.
"I kdyby tedy bylo právo veta nadále platné, nevztahovalo by se na tento případ," říká Coninck.
Ba co víc, článek 10.4 Concordské smlouvy podle FIA přímo počítá s tím, že "současné vozy formule 1 mohou závodit proti autům jiného typu, pokud je v ohrožení integrita startovního pole". Zavedení dvojích pravidel tak podle FIA nepředstavuje žádnou změnu podmínek vztahu Ferrari a FIA. Podle Ferrari jsou tím ale myšleny závody dvou kategorií po vzoru GT nebo Le Mans, tedy také dva různé Poháry konstruktérů a Poháry jezdců.
Ferrari dále kontruje tím, že 19. ledna 2005 Senát FIA schválil právo Ferrari těšit se "veškerým právům obsaženým v Concordské dohodě 1998". Podle nich FIA "nemůže upravit Sportovní a Technická pravidla bez toho, aniž by je ratifikovala Technická nebo Sportovní skupina a Komise F1", což se v poslední době neděje.
Maranello své veto dalo najevo dopisem 12. května 2009. Ferrari zpoždění zdůvodňuje skutečností, že ještě 17. května 2009 nedostala pravidla konkrétní podobu.
Není bez zajímavosti, že na tyto argumenty FIA vůbec nereagovala, a tak se Ferrari muselo ozvat znovu, a to na základě Mosleyho vystoupení během jednání v Monaku, zejména stanovisko, že Ferrari "blafuje a je potřeba jej nebrat vážně".
Následující písemná komunikace odhalila zajímavé věci. Točí se totiž kolem smluvních závazků Ferrari vůči FIA a Bernieho FOA. Naprosto zarážející jsou argumenty, které obě strany předkládají. Klíčové je spojení práva Ferrari na veto (i) a současně jeho povinnost účasti ve formuli 1 až do roku 2012 (ii).
Ferrari přirozeně tvrdí, že platí (i), ale neplatí (ii), zatímco FIA tvrdí, že platí (ii) a nikoli (i). Jak (i) tak i (ii) jsou ale součástí jedná a té samé dohody, ať platí nebo ne. (i) a (ii) tedy současně platí nebo současně neplatí.
Argumenty Ferrari jsou následující: Ferrari souhlasilo s prodloužením Concordu 1998, ale pod podmínkou, že bude vypracována nová verze pro období 2008 až 2012. Mezitím Ferrari poskytlo Ecclestonovi závazek startovat ve formuli 1 ve vzájemné smlouvě z 2. prosince 2005. Ferrari tak tvrdí, že se svou účastí zavázalo Berniemu, nikoli FIA, protože ještě nepodepsala nový Concord. Statečný pokus, který ale FIA brzy sestřelila. Existuje totiž tiskové prohlášení z 19. ledna 2005, které podpesali Max Mosley, Bernie Ecclestone a Luca di Montezemolo, a říká přesně to, co FIA.
Argumenty FIA jsou následující: zprvu se snažila přesvědčit Ferrari, že žádné právo veta nemá, ale po chvíli se její strategie přesunula do roviny, že Ferrari své právo veta nevyužila. Ba co víc, Ferrari bylo pokaždé účastníkem rozhodovacího procesu v období od začátku roku 2007 až do současnosti, hlasovalo pozitivně pro změny v pravidlech 2008, úpravy pravidla o zmrazení vývoje motorů, pravidla 2009 a finanční úpravy stejných pravidel. 17. března Ferrari odhlasovalo Technické regule pro rok 2010, návrhy FOTA na redukci nákladů a hlasovalo proti zavedení rozpočtových stropů. Podle FIA ale hlasovat "proti" neznamená využít práva veta, a na to je nyní již pozdě. Navíc Ferrari nikdy neprotestovalo proti způsobům zavádění změn v pravidlech od roku 2007 do současnosti (tento způsob FIA nazývá novou Komisí F1) a podle FIA tak Ferrari nyní učinilo proto, že se jim to poprvé nehodí.
Ferrari tak bylo upozorněno, že případné právo veta je nutné aplikovat během procesu schvalování změny, ne až po jejím zavedení. Ferrari nereagovalo při žádném ze dvou zasedání Světové rady, jejímž je členem, 17. března a 29. dubna 2009. FIA podporuje svůj argument tím, že v konečném důsledku by se na Ferrari nevztahovala vlastně žádná pravidla.
Přestřelka právních stanovisek se kolem termínu přihlášek zúžila už jen na to, zda má být Ferrari na soupisce 2010 nebo nikoli. FIA už si v tuto chvíli jen lebedila ve vybudované pozici a upozornila Ferrari na to, že podle stejných dohod, na které se Ferrari odvolává a které popisují (nevyužité) právo veta, se Ferrari zavázalo k účasti do roku 2012.
Nebýt pozitivní dohody minulý týden ve středu, výše popsaný spor mezi Ferrari a FIA by se dostal k soudu. Ten by ale nejspíše rozhodl o tom, že dohoda mezi FIA, Ferrari a FOA nadále platí, neboť to de facto potvrzují všechny tři strany. Ta dohoda, která obsahuje jak (i) tak (ii).