Klíčem k úspěchu ve formuli 1 jsou především dva faktory – rychlé auto a kvalitní piloti. Renault se do formule 1 jako kompletní tovární tým vrátil v roce 2016 a s velkou pompou oznámil své ambiciózní cíle – dotáhnout během pěti let špičku startovního pole a bojovat o mistrovské tituly. Neměl však ani jeden z výše zmíněných faktorů.
První sezóna Renaultu po návratu do formule 1 tak přinesla spíše rozčarování. Jezdecká dvojice Renaultu, Kevin Magnussen a Jolyon Palmer, dokázala žlutý monopost dostat na bodované příčky pouze třikrát a tým tak skončil v poháru konstruktérů celkově devátý s pouhými osmi získanými body. Bylo jasné, že tým bude potřebovat zkušeného pilota, který mu pomůže s vývojem vozu a dotáhne francouzskou stáj znovu na výsluní. Renault si vybral Nica Hülkenberga.
Příchod do Renaultu
Obecně uznávaný pilot se jevil jako vynikající volba. Hülkenberg měl v roce 2017 s Renaultem začínat už svoji sedmou sezónu ve formuli 1, a přestože ještě nikdy nestál na stupních vítězů, platil za nesmírně talentovaného pilota, který prostě a jednoduše nikdy nedostal šanci v nějakém top týmu předvést, jaký potenciál v něm skutečně dřímá. Renault se kolem něj rozhodl postavit celý tým a i pro samotného Hülkenberga přestup k Renaultu dával smysl. Force India sice rok co rok cílila na páté nebo šesté místo v poháru konstruktérů, ale kvůli omezeným finančním možnostem a problémům, které také zapříčinily její pozdější pád a reorganizaci v Racing Point, nemohla aspirovat na výrazný posun vzhůru startovním polem.
Hülkenberg navíc v týmu Force India trávil už třetí sezónu v řadě, celkově čtvrtou, a přestup ze soukromého do továrního týmu s velkými ambicemi, navíc s vidinou změny pravidel pro sezónu 2017, jej naplňoval optimismem: „Vždycky bylo mým snem závodit pro tovární tým. Změny pravidel nám dají příležitost být více konkurenceschopní. Renault chce během následujících let vyzvat v boji o titul špičku startovního pole a bojovat o tituly, což je i mým cílem. Nemůžu se dočkat, až se stanu členem týmové rodiny Renaultu,“ uvedl Hülkenberg poté, co byl u Renaultu vedle Brita Jolyona Palmera potvrzen pro rok 2017. Očekávání byla na obou stranách velká, ale naplnit se je příliš nedařilo.
Renault totiž v následujících dvou sezónách sice zaznamenal pokrok, ale ne tak velký, jak si představoval. V roce 2017 sice tým skončil šestý s 57 body, nejlepší výsledkem Nica Hülkenberga ale bylo pouze šesté místo. Tým stále zaostával jak v kvalifikační rychlosti, kde si na absenci speciálního kvalifikačního režimu stěžoval především zákaznický Red Bull, ale i v závodní rychlosti.
Odchod Jolyona Palmera a příchod Španěla Carlose Sainze na konci sezóny 2017 se naopak ukázal být dobrým krokem. Sainz podával od začátku svého působení v týmu lepší výkony než Palmer a v následujícím roce pomohl Renaultu ke čtvrté příčce v poháru konstruktérů, přestože i on za Hülkenbergem trochu zaostával. Tým více než zdvojnásobil své bodové konto a Nico Hülkenberg se se 69 body stal nejlepším jezdcem ze zbytku světa. Vzrůstající tendence výkonů Renaultu byla zřejmá, nicméně odstup na vedoucí trojici týmů zůstal stále obrovský – od třetího Red Bullu dělilo Renault v loňské sezóně takřka 300 bodů. Navíc se v ohrožení ocitla i doposud neotřesitelná pozice samotného Hülkenberga, když měl do týmu přijít Daniel Ricciardo.
Výzva jménem Ricciardo
Šéfu Renaultu, Cyrilu Abiteboulovi, se totiž v průběhu sezóny 2018 povedl mistrovský kousek, když Red Bullu vyfoukl zkušeného sedminásobného vítěze velkých cen, Australana Daniela Ricciarda, a podepsal s ním luxusní kontrakt na dva roky. Hülkenbergova pozice se ze dne na den ocitla v ohrožení. Do té doby se v týmu téměř vše točilo kolem něj, byl vůdčí osobností a postavou, ke které se upínaly naděje Renaultu na pomoc s technologickým vývojem a skokem vpřed.
Své týmové kolegy obyčejně porážel rozdílem třídy, a přestože se ani v Renaultu nedostal na stupně vítězů, stále čekal na svoji šanci, na svoji vytouženou příležitost. Nyní však do týmu přišel velezkušený pilot, vítěz několika velkých cen a jezdec, který měl pobírat více než pětkrát vyšší mzdu než Hülkenberg. Němec tak pochopil, že jeho budoucnost v týmu bude záležet především na tom, jak se popasuje s výzvou jménem Ricciardo.
Hülkenberg se mohl před letošní sezónou utěšovat komplimenty, které se na něj valily ze všech stran. Carlos Sainz, který v Renaultu s Hülkenbergem jezdil téměř rok a půl, řekl, že by Němec v top týmu dokázal téměř ihned vítězit: „Pro mě je jedním z těch závodníků, které když posadíte do Mercedesu, Ferrari nebo Red Bullu, tak začnou vyhrávat závody takřka okamžitě. My to ale zatím nejsme schopni docenit, protože formule 1 funguje trochu jinak.“
Spokojený se svou jezdeckou dvojicí byl i šéf Renaultu Cyril Abiteboul: „Daniel přinese zkušenosti z top týmu, zatímco Nico je stále hladový. Je hodně podceňovaný – je rychlý, odhodlaný a motivuje tým. Myslím si, že máme jednu z nejsilnějších, ne-li nejsilnější jezdeckou dvojici ve startovním poli.“
Sám Ricciardo také ocenil jezdecké kvality svého kolegy a upozornil na to, že si nezaslouží posměch za to, že během své kariéry ani jednou nestál na stupních vítězů, nicméně po trochu rozpačitém úvodu sezóny začal Hülkenberga poměrně pravidelně porážet. V kvalifikacích je to pro Ricciarda vítězství na plné čáře s bilancí 11:4 a v závodech, přestože tam je situace vyrovnanější, panuje z Ricciardova pohledu bilance 7:5, pokud nebudeme počítat závody v Bahrajnu a Německu, odkud oba závodníci odstoupili.
Oba jsou na tom bodově podobně, přesto se nejde ubránit pocitu, že je Ricciardo z dvojice Renaultu nepatrně silnějším pilotem. A to zřejmě rozhodlo o Hülkenbergově budoucnosti.
Hořkosladký konec v týmu
„Moje budoucnost ve formuli 1 záleží na mém souboji s Danielem,“ řekl Nico Hülkenberg na začátku letošní sezóny. Jeho slova působí téměř prorocky a zřejmě se do puntíku naplnila. Vloni ještě nezpochybnitelný vůdce týmu Renault, o kterém Cyril Abiteboul řekl, že je „mistrovský materiál“ a že v něj a jeho umění věří, byl na konci léta 2019 z Renaultu vyhozen. Co se pokazilo? Skutečně za tím stojí pouze Hülkenbergovy o trochu horší výsledky proti sedminásobnému vítězi velké ceny?
6 faktorů, které mohly hrát při rozhodování mezi Nicem Hülkenbergem a Estebanem Oconem roli:
- Věk: Přiznejme si to, Nico Hülkenberg už není ten talentovaný mladíček, který senzačně získal pole position v Brazílii 2010. Letos Němec oslavil dvaatřicáté narozeniny a pro Renault tak může být o devět let mladší Ocon přeci jenom větší sázkou na budoucnost.
- Mzda: Hülkenberg měl podle odhadů u Renaultu pobírat mzdu kolem 4 milionů euro, což je sice výrazně méně než v případě Daniela Ricciarda, i tak se ale Hülkenberg řadí na sedmé místo v pořadí jezdců podle výše jejich mzdy. Jelikož Ricciarda Renault zjevně trochu přeplatil, potřebuje někde ušetřit a ideální možnost se nabízí v mladém závodníkovi, který nemá tak vysoké požadavky a který se spokojí s menší mzdou než zkušený harcovník. Renault tak může za rok na výplatě jezdců ušetřit až 3,5 milionu euro, což rozhodně není částka k zahození.
- Národnost: Mít francouzského jezdce ve francouzském týmu je otázkou národní hrdosti a i to mohlo hrát při rozhodování roli, dá se kolem toho totiž postavit slušný marketing. Posledním francouzským jezdcem ve francouzském týmu byl Romain Grosjean, který odjel polovinu sezóny 2009 pro Renault. Před ním to byl až v sezóně 2001 Jean Alesi, který získal čtyři body pro francouzský tým Prost Grand Prix.
- Výsledky: Nico Hülkenberg může být stokrát oceňovaným a respektovaným pilotem, stínu toho, že nikdy nestál na stupních vítězů, se ale jen tak nezbaví a není to něco, co by ve svém životopisu zrovna vyzdvihoval. Nikdo netvrdí, že by měl Hülkenberg špatné výsledky, ale nabízí se srovnání se Sergiem Pérezem, který se s podobným průběhem kariéry dokázal probojovat na stupně vítězů celkem osmkrát. Bylo k tomu občas potřeba i trochu štěstí, ale to přeje připraveným. I tento aspekt tak může hrát při rozhodování roli.
- Elán: Ať už si to Nico Hülkenberg připouští, nebo ne, tolik závodů bez výraznějšího úspěchu z něj musí stoprocentně vysávat obrovské množství energie. Naznačil to i Alain Prost, když řekl: „Nechceme v týmu pesimisty.“ Pro Hülkenberga musí být nepředstavitelně těžké zachovat si po tolika letech alespoň trochu toho nadšení a elánu, kterým je Ocon jako třiadvacetiletý mladík úplně plný, stejně jako jím byl plný před deseti lety sám Hülkenberg.
- Lobbing Mercedesu: Toto Wolff na začátku letošní sezóny prohlásil, že Estebanu Oconovi sežene závodní sedačku na příští rok za každou cenu. Vypadalo by tedy poněkud podivně, kdyby své bohulibé řeči nenaplnil. Můžeme se ale pouze domnívat, jak moc velký nátlak Mercedes na Renault a jeho rozhodnutí mezi dvěma jezdci vyvíjel a jaké případné ústupky a benefity z toho Renaultu budou plynout.
O konci Nica Hülkenberga v Renaultu se spekulovalo od letošního července před Velkou cenou Německa. Před víkendem na domácím Hockenheimringu ale Němec spekulace o svém odchodu jednoznačně popřel: „Myslím si, že je velmi pravděpodobné, že zůstanu v týmu,“ uvedl.
Nicméně byla to právě šílená Velká cena Německa, kde Hülkenberg užuž natahoval ruku po svém prvním pódiovém umístění, ale ve 40. kole chyboval a své šance pohřbil. Nebylo by to nic tak dramatického, vždyť ve stejné zatáčce během závodu chybovalo velké množství pilotů, mezi nimi i kupříkladu pětinásobný mistr světa Lewis Hamilton. Hülkenberg si ale chybu nezvykle hodně vyčítal a zdálo se, že jindy klidný pilot dává větší průchod svým emocím, než je u něj obvyklé. Mrzelo ho v tu chvíli, že se připravil o šanci vystoupat na stupně vítězů vůbec poprvé v kariéře, nebo mu v ten okamžik došlo, že u Renaultu kvůli tomuto momentu asi skončí?
Že se jednalo spíše o druhou variantu naznačil nepřímo po závodě sám Cyril Abiteboul: „Budu upřímný, přišlo to v momentě, kdy se hodně bavíme o budoucnosti. Přemýšlíme nad našimi možnostmi a Nico to ví. Je to moment, který bude v rozhodování hrát roli.“
Ještě na začátku srpna Hülkenberg věřil, že si místo v Renaultu udrží. 29. srpna ale svět formule 1 obletěla zpráva, že Hülkenberg bude nahrazen chráněncem Mercedesu, Francouzem Estebanem Oconem, který ve formuli 1 odjezdil kompletně sezóny 2017 a 2018, ale pro rok 2019 závodní sedačku nenašel, když vlastnictví Force Indie, pro kterou Ocon jezdil, převzal kanadský miliardář Lawrence Stroll a zajistil v ní místo pro svého syna Lance Strolla. Šéf Mercedesu Toto Wolff před sezónou ale slíbil, že Oconovi místo u nějakého týmu pro rok 2020 sežene, a přestože se spekulovalo, že by Ocon mohl nahradit u Mercedesu Valtteriho Bottase, skončil nakonec mladý Francouz v národním týmu.
Toto rozhodnutí nepřišlo zčistajasna, ostatně sám Hülkenberg potvrdil, že tušení, že se něco takového chystá, měl už týden po Velké ceně Maďarska. Toto Wolff navíc za Ocona u Renaultu lobboval i minulý rok, kdy Renault sháněl náhradu za Carlose Sainze, takže příchod třiadvacetiletého Francouze rozhodně nebyl nijak šokující nebo překvapivý. Cyril Abiteboul obligátně Němci poděkoval za to, že fenomenálním způsobem přispěl ve vývoji vozu během uplynulých třech sezón a že Renault vyzvedl z devátého místa poháru konstruktérů na čtvrté, ale to bylo asi to poslední, co chtěl Hülkenberg v dané chvíli slyšet.
Sám na Twitteru naznačil, že rozhodnutí Renaultu nezáviselo pouze na sportovních výkonech: „Je dobře známo, že výběr jezdců nezávisí pouze na výkonech jako spíše na celém balíku faktorů. Ale tak to prostě je.“
Co stálo za Hülkenbergovým odchodem?
Nico Hülkenberg tedy na konci letošní sezóny opustí Renault, tým, do kterého v roce 2017 přicházel s vidinou toho, že s ním bude moci bojovat o pódiová umístění, vítězství a tituly mistra světa. Naproti tomu působí Hülkenbergovo počínání v Renaultu rozpačitě. Tým nenaplnil svá očekávání a v letošní sezóně bude ještě horko těžko bojovat s McLarenem o čtvrtou příčku a také o to, aby vůbec vyrovnal své bodové konto ze sezóny loňské. Rozebírat budoucnost Renaultu ve formuli 1 by bylo na jiné téma, nicméně teď se zdá, že francouzská stáj obětovala jeden ze svých důležitých prvků a otázkou zůstává proč.
Nově povýšený nevýkonný ředitel Renaultu Alain Prost 31. srpna pro Canal Plus odhalil, že Renault nabídl Hülkenbergovi smlouvu na jeden rok, ale ten odmítl: „Rozhodující bylo, že jsme Nicu Hülkenbergovi nabídli kontrakt na příští sezónu s opcí pro sezónu 2021, ale on chtěl kontrakt na dva roky. Potřebujeme někoho s větším elánem, více zapáleného a Esteban Ocon přivede do týmu úplně novou dynamikou.“
11. září pro Sky Italia Prost dodal: „Nechceme v týmu pesimisty, což je důvod, proč jsme usilovali o Ocona, který je po roce bez závodění velmi motivovaný. Nico je negativní, ale v určitých věcech má pravdu. My se ale musíme dívat dopředu a negativita jezdce je něco, o co nestojíme, zvláště v tak těžké sezóně.“
Hülkenberga tak mimo jiné také doběhly jeho negativní komentáře na adresu vývoje vozu v letošní sezóně, která je pro Renault více než neuspokojivá. Po Velké ceně Maďarska v srpnu například poměrně tvrdým způsobem naznačil, že práce za poslední dva roky nepřinesla téměř žádné výsledky: „Musíme se pobavit nad tím, jakým způsobem děláme určité věci a kam jsme za posledních 18 měsíců došli, co se týče vývoje auta. A také jaký efekt to mělo, jestli vůbec nějaký. To by nám mělo pomoci posunout se vpřed,“ uvedl zklamaný Hülkenberg na začátku srpna.
Podobné komentáře vytvářely onu zmíněnou negativitu, o které nejspíše Alain Prost mluvil. Je ale na místě ptát se, zda v tomto Nico Hülkenberg nemá pravdu, vždyť výsledky francouzské stáje za poslední roky příliš nenapovídají o tom, že by vývoj postupoval tak rychle, jak by si Renault přál. Jakým způsobem to změní mladičký Esteban Ocon je velkým otazníkem. To, co ale Renault do dalších let rozhodně nepotřebuje, je vyostřený bratrovražedný souboj mezi starým mazákem a mladíkem, který se snaží dokázat, že na něj má. To Renault doopravdy nepotřebuje.
Nejistá budoucnost
Spojení Nico Hülkenberg-Renault tak bude ve zbytku letošního podzimu labutí písní a cesty obou aktérů se nadobro rozejdou. Hülkenberg ve francouzské stáji strávil tři roky a pomohl ji odpíchnout se ode dna, ale obě strany možná od své spolupráce čekaly přeci jenom trochu více. Renault cílí na sezónu 2021, do které upíná všechny své naděje a cestu přípravy auta na tento důležitý rok se rozhodl podniknout s duem Daniel Ricciardo a Esteban Ocon. Jak bude toto spojení fungovat, je ve hvězdách.
Logicky by se nabízelo postavit tým kolem Ricciarda a udělat z něj týmového lídra, ale jeho tučný plat Renault zřejmě tíží víc, než si Cyril Abiteboul ještě vloni dokázal připustit, a tak se již objevují spekulace a náznaky o tom, že se po sezóně 2020 Renault rozloučí i s Ricciardem, a v kritickém roce 2021 bude pro Renault jezdit vedle Ocona jezdec z mládežnické akademie Renaultu.
Nico Hülkenberg je v současné chvíli ve velmi složité situaci. Nejčastěji byl spojován s odchodem do amerického týmu Haas, tam se mu ale dveře zavřely poté, co ve čtvrtek 19. září Haas potvrdil neměnnou jezdeckou sestavu Magnussen-Grosjean.
Hülkenbergovi tak reálně hrozí, ze odejde z formule 1 úplně, mohl by tak zamířit do formule E nebo se stát testovacím pilotem a pokusit se napodobit příběh Daniila Kvyata, je ale otázkou, jestli se bude zkušenému dvaatřicetiletému pilotovi chtít absolvovat podobnou cestu. Pokud se Němci nějakým zázrakem nepodaří vyjednat závodní sedačku u Red Bullu, Alfy Romeo nebo Williamsu, odejde z formule 1 pilot, o němž jeho bývalý týmový kolega Carlos Sainz řekl, že kdyby byla formule 1 o talentu a rychlosti, mohl by si zvolit jaký tým by chtěl.
Zdroje: motorsport.com, Mirror.co.uk, BBC, racer, racefans.net, SkySports.com, Grandprix247.com