Formule 1 nám tloustne. Netýká se to jezdců nebo personálu ale samotných monopostů. Za posledních dvacet let se hmotnost zvýšila o více než 100 kg.
Jezdec dojíždí do cíle, vystupuje s vozu, v případě úspěchu se pozdraví s týmem a jde se zvážit. Ve formuli 1 máme už velmi dlouho zavedenou minimální hmotnost. Ta se skládá ze dvou částí: hmotnosti jezdce a hmotnosti vozu.
Oddělení hmotnosti jezdce a vozu
V roce 2019 bude hmotnost jezdce částečně oddělena. Bude se sice počítat do celkové minimální hmotnosti, ale současně platí, že jezdec musí mít hmotnost alespoň 80 kg.
Pokud má menší hmotnost, bude muset být rozdíl dorovnán závažím, které bude v kokpitu umístěno na přesně definovaném místě (nelze tedy příliš využít na zlepšení vyvážení vozu). Hmotnost každého jezdce by měla být stanovena v prvním závodě. FIA ji však může během sezóny změnit. Teoreticky by se tak už jezdci po kvalifikaci a závodě nevážili.
Minimální hmotnost zde nebyla vždy
Minimální hmotnost není součástí formule 1 od samotných počátků, ale objevuje se až s příchodem 1,5 litrové éry v roce 1961. V té době byla stanovena na 450 kg, ale bez jezdce. Třílitrová formule přinesla zvýšení hmotnosti na 500 kg. Minimální hmotnost rostla i později:
- 530 kg (1970-1971)
- 550 kg (1972)
- 575 kg (1973-1980)
- 585 kg (1981)
Na počátku 80. let se trend otočil a formule 1 prošla postupně dietami:
- 580 kg (1982)
- 540 kg (1983-1988)
Od poloviny 90. let se počítá také jezdec
Pak přišla poslední velká dieta a hmotnost vozu klesla až na 500 kg. V roce 1995 ale přišla reforma a do minimální hmotnosti se začal počítat také samotný jezdec. Došlo tak k velkému ale pouze matematickému skoku na 595 kg a následně na 600 a 605 kg.
Až v roce 2010 došlo ke změně na 620 kg a to pod tlakem zejména zvyšující se bezpečnosti.
Pokud byste vůz rozebrali na součástky, které „něco dělají“, dospěli byste k nižším hmotnostem. Ve voze ale jsou také závaží kvůli vyvážení. V maximu jich bylo podle odhadů až 80 kg. Bez jezdce a těchto závaží by tak vůz někdy na počátku nového století měl kolem 460 kg.
Další nároky na hmotnost kladl KERS, který byl v počátcích velmi těžký. Další zvýšení pak samozřejmě obstarala hybridní éra – nejdříve 691 kg a nakonec 702 kg.
Vývoj minimální hmotnosti v posledních letech
- 1995: 595 kg
- 1996-97: 600 kg
- 1998-2009: 605 kg
- 2010: 620 kg
- 2011-2012: 640 kg
- 2013: 642 kg
- 2014: 691 kg
- 2015-2016: 702 kg
- 2017: 728 kg
- 2018: 733 kg
- 2019: 743 kg
A přibíráme dál
V roce 2017 přišla nová pravidla a širší pneumatiky. Hmotnost původně vzrostla na 725 kg, ale poté se „upřesnila“ hmotnost pneumatik. Rozdíl mezi předešlými a současnými pneumatikami je celkově asi 6 kg. Minimální hmotnost vozu tak byla v roce 2017 stanovena na 728 kg.
V roce 2018 vzrostla hmotnost vozu kvůli svatozáři na 733 kg. Samotná svatozář a to včetně upevnění má nakonec okolo 15 kg.
V roce 2019 měla hmotnost vzrůst na 740 kg, ale týmy si nakonec vyjednaly větší polštář a hmotnost tak bude 743 kg. Když odečteme stanovenou hmotnost jezdce, musí mít prázdný vůz s pneumatikami hmotnost 663 kg.
Reálná hmotnost vozu na startu bude samozřejmě větší. Připočítat musíme případná závaží pro zlepšení vyvážení a zejména palivo, kterého může být maximálně 105 kg na závod, ale týmy teoreticky natankují více – aby po závodě zbylo nějaké palivo pro případné kontroly ze strany FIA. Hmotnost vozu s jezdcem tak může být klidně přes 850 kg.
Foto: Getty Images / Will Taylor-Medhurst