Rok 2010 byl ve formuli 1 zajímavý hned z několika pohledů. Přinesl nebývale vyrovnanou bitvu o jezdecký titul, několik významných technických inovací, či například návrat Michaela Schumachera. Takže hezky popořádku.
Zasloužený mistr světa
Může se někdo stát mistrem světa nezaslouženě? Asi ano, ale musely by nastat opravdu výjimečné okolnosti. Sebastian Vettel se dopustil stejně jako jeho rivalové několika chyb, ale mohutný finiš mu nakonec zajistil titul. Ze špičky startovního pole ho zřejmě nejvíc trápila technika a nebýt selhání motoru v Koreji, vyhrál by poslední čtyři závody sezóny. Subjektivně na mě Vettel působí jako nejrychlejší jezdec současného startovního pole. Možná je to dáno jeho věkem, protože mladí piloti bývají přirozeně dravější a s přibývajícími roky jezdí více hlavou a syrová rychlost jakoby trochu ustupuje. Ne že by Vettel jezdil bezhlavě, ale v některých chvílích letos bylo vidět, že emoce nedokáže udržet vždy pod kontrolou. V každém případě má obrovský talent a ve formuli 1 roste další velikán.
Na Marku Webberovi se teorie o věku a rychlosti potvrzuje, jeho výkony byly často méně nápadné, ale udržely ho velmi dlouhou dobu ve vedení šampionátu. Australan nezvládl závěr sezóny a těžko říct, jakým způsobem se na tom podílela zatajovaná fraktura ramene. Webber tvrdí, že nijak. Tak že by neustál tlak psychicky? Poslední čtyři závody měl ze všech kandidátů na titul nejslabší. Odhodlanost, kterou předváděl v průběhu roku a díky které ho mnozí (včetně mě) pasovali na největšího kandidáta na titul, byla najednou pryč. V každém případě se ale Webber nemá za co stydět, celkově jeho výkony za celý rok patřily mezi příjemná překvapení.
Konec sezóny patřil kromě Vettela také Fernandu Alonsovi. Španěl se u Ferrari neohlížel doprava ani doleva a pevně se chopil vlády. Maranello našlo svého nového vůdce. Přesto zůstalo bez titulu. Alonso se nevyvaroval chyb a když už díky silnému finiši sahal po titulu, dokončit poslední krok mu neumožnil tým chybnou volbou strategie. Po dvou "ztracených" letech u Renaultu se z Alonsa znovu stal obávaný soupeř, s kterým musí všichni počítat.
Blízko, a přeci daleko. Tak by se dala shrnout letošní sezóna McLarenu. Hlavou jezdící Button měl možná trochu štěstí, že mu proměnlivé podmínky pomohly vyhrát na začátku dva závody. Tím ukončil teorie o drtivé porážce od Lewise Hamiltona, i když čistou rychlostí se svému týmovému kolegovi vyrovnat nedokázal. Srdcem jezdící Hamilton se pral, ale kvůli chybám a smůle byl vždy jen lovcem, který nemá svůj cíl zcela na dostřel.
To, co mě před začátkem sezóny zajímalo nejvíce - souboje týmových kolegů u top týmů - dopadlo víceméně podle očekávání. Osobně jsem ale předpokládal, že Massa bude o něco větším soupeřem Alonsovi, Webber o něco menším soupeřem Vettelovi a Schumacher o něco větším soupeřem Rosbergovi.
Týmová režie
Šampionátu 2010 se nedá věnovat bez zmínky o týmových příkazech. O tom, jestli je jejich používání správné či nikoliv, nemá cenu polemizovat. Někdo je považuje za běžnou součást nejen formule 1, někdo je zcela odmítá. Jde o osobní preference, takže nelze žádný názor označit za objektivně správný. Musím ale souhlasit s bývalým prezidentem FIA Maxem Mosleym, že si formule 1 ušetřila díky vítězství Vettela nemalé problémy, protože kdyby vyhrál Alonso, diskuze o týmové režii z Německa by zuřily ještě dnes.
Bylo by ale chybou redukovat toto téma na GP Německa, protože v Turecku se o aplikaci týmové režie pokusil Red Bull, ale nevyšlo mu to, podobně neúspěšný byl v Maďarsku. Až po sezóně Red Bull přiznal, že se Vettel na Hungaroringu snažil Webberovi pomoct za safety carem. A to jsou jen zjevné případy, týmy bojující o titul se ve prospěch jednoho nebo druhého jezdce rozhodly zcela určitě mnohokrát, akorát to veřejnosti zůstalo skryté.
Změní se situace díky zrušení zákazu týmových příkazů? Domnívám se, že jen minimálně. Pokud se nějaký tým rozhodne soustředit na jednoho jezdce od začátku sezóny, obávám se, že to stejně nepřizná. Použití týmových příkazů se podle mě bude hlásit jen v evidentních případech. Týmová režie je z hlediska veřejného mínění citlivá otázka, která vyvolává emoce. Takže je to tak trochu jako v politice, týmy nemůžou říct svým voličům (fanouškům) vše.
Technika
Marně vzpomínám, kdy naposledy bylo tolik zásadních inovací kopírovaných napříč startovním polem. Začalo to f-průduchem McLarenu. Ten se ukázal být tak komplikovaný na realizaci, že Ferrari ztratilo téměř půl sezóny jeho vývojem. Maranellští přiznali, že jim tato novinka spotřebovala mnohem víc zdrojů, než si vzhledem ke svým přínosům zasloužila, a na jistou dobu utlumila vývoj v ostatních oblastech. Renault musel dokonce vyvinout dvě verze průduchu, než byl s výsledky spokojený.
Pak se pozornost soustředila na Red Bull. Systém regulace světlé výšky byl uspokojivě vyvrácen, takže konkurence hledala dál, až přišla na foukaný difuzor. Výfuky dokázaly posílat vzduch do difuzoru nejen když byl motor pod plynem, ale díky speciálnímu režimu prakticky pořád. Toto řešení rivalové víceméně úspěšně okopírovali. Tvrdším oříškem ale byla ohebnost přední části vozu. FIA několikrát zpřísnila testy flexibility (dokonce i v pravidlech 2011), přesto se přední křídla dokázala přibližovat za jízdy k zemi. Red Bull v této disciplíně exceloval a dodnes není jasné, v čem přesně spočívalo jeho tajemství a jestli z něj bude moci těžit i příští rok.
V rámci kauzy ohebných dílů nelze nevzpomenout Vettelovu nehodu ve Spa. Záběry z palubní kamery jasně prokázaly, že se přední křídlo RB6 může pohybovat jako na gumičkách. Není vyloučené, že se jeho houpavé pohyby na nehodě podílely, protože změny v přítlaku nemohly být zanedbatelné.
Red Bull si ale po celou sezónu dokázal udržet jednoznačný technický náskok před svými soupeři. Časový náskok se sice měnil v závislosti na vlastnostech jednotlivých okruhů a někdy se jakoby úplně vytratil, ale stačilo pár rychlých zatáček a RB6 byl schopný konkurenci deklasovat. Ať už motor Renault ztrácí na konkurenční agregáty málo nebo hodně, nikdo nepopírá, že výkonnostně ztrácí. Není proto divu, že kombinace aerodynamiky Red Bullu a motoru Mercedes představuje pro ostatní šéfy týmů noční můru, které se tak usilovně a úspěšně brání.
Michael Schumacher
Sedminásobný mistr světa si v tomto ohlédnutí zaslouží zvláštní pozornost. Přiznám se, že jsem nikdy nepatřil mezi jeho obdivovatele, ale jeho jezdecké schopnosti jsem nikdy nemohl popřít. Letos se Schumacher vrátil a určitě je moc rád, že to neudělal už loni u Ferrari místo Felipeho Massy. Tehdy by totiž nastoupil bez řádného testování, takže by na tom byl pravděpodobně ještě hůř než letos. Žijící legenda letos zapadla do průměru a tvrdí, že to bylo kvůli pneumatikám. Možné to je, protože do svého odchodu byl Němec zvyklý na individualizované obutí, zatímco od roku 2007 jsou pneumatiky F1 standardizované, což v jistou dobu potrápilo snad každého pilota.
Záblesk starých výkonů jsme u Schumachera letos viděli až na konci sezóny. Záblesk starých kontroverzí jsme viděli už v Maďarsku. Formuli 1 by jen prospělo, kdyby znovu závodil na špičce. Návrat se mu sice nevydařil podle představ, ale podle mého jsou snahy o tanec na jeho domnělém hrobě velmi laciné.
(PF) 2011
Příští sezóna přenese několik poměrně významných změn. Ty nejdůležitější jsou pneumatiky Pirelli, nastavitelná zadní křídla a návrat KERS. Tento výčet sám o sobě slibuje určitou zábavu, protože nejméně několik prvních Grand Prix určitě nebude pro týmy a jezdce žádnou rutinou. Letošní sezóna byla rekordně vyrovnaná a i když jsme po Bahrajnu měly velké obavy, většina závodů přinesla velmi zajímavou podívanou. Takže doufejme, že příští rok bude alespoň stejně napínavý.