Ve formuli 1 se žádných výraznějších úspěchů nedočkal, přesto jeho jméno zná téměř každý fanoušek motorsportu. ‘Lucky Hans‘, jak se mu také přezdívá, je jedním z nejvšestrannějších jezdců, kteří se kdy narodili.
Hans Herrmann spatřil světlo světa na den přesně před pětaosmdesáti lety, tedy 23. února 1928. Těžké časy ve válkou zmítané Evropě přečkal rodák ze Stuttgartu ve zdraví, a když se na začátku padesátých let minulého století konečně začalo na starém kontinentu opět závodit, rozhodl se tehdy čtyřiadvacetiletý Hans nastartovat svoji závodní kariéru. Jeho prvním krůčkem byla v roce 1952 účast v Hessenské rally, v níž se objevil za volantem vlastního Porsche 356. Dva roky na to se pak dočkal prvního výraznějšího úspěchu, to když pro stuttgartskou automobilku v sezoně 1954 vybojoval v rámci své kategorie vítězství ve slavném závodě Mille Miglia. V paměti přihlížejících diváků tehdy ale utkvěl spíše díky svému vskutku kaskadérskému kousku, který jako by byl vystřižen z nějakého hollywoodského filmu. Spadlé závory na jednom ze železničních přejezdů upozorňovaly na blížící se vlak, to však Herrman jako překážku nevnímal. Na zabrzdění již nebylo dostatek času, a tak se místo toho rozhodl přidat plyn a se svým Porsche 550 Spyder projel pod nimi. Srážce s projíždějícím vlakem se vyhnul opravdu jen tak tak.
V královně motorsportu se Hans Herrmann poprvé objevil již v sezoně 1953, debutoval v rámci domácí Velké ceny Německa jakožto pilot týmu Veritas. V závodě, který se konal na Severní smyčce Nürburgringu, tehdy skončil devátý se ztrátou jednoho kola na vítězného Nina Farinu. Ve své premiéře v F1 tak na body nedosáhl. V následujících dvou letech pak hájil barvy Mercedesu, kde závodil po boku takových jezdců, jakými byli Juan Manuel Fangio či Stirling Moss. V úvodním podniku sezony 1954, Velké ceny Francie, si na své konto připsal bod za nejrychlejší kolo závodu, do cíle však kvůli technickým problémům s motorem nedojel. Ještě v témže roce dosáhl Herrmann svého největšího úspěchu ve formuli 1, to když si ve švýcarské Grand Prix dojel pro své jediné umístění na stupních vítězů poté, co s monopostem W196 proťal cílovou čáru na třetí pozici. Sezonu nakonec završil se ziskem osmi bodů na celkovém sedmém místě. Ročník 1955 pak výrazně ovlivnila Herrmannova těžká nehoda během tréninku na Velkou cenu Monaka. Kvůli ní musel Němec vynechat celý zbytek sezony. Zpět do formule 1 se rodák ze Stuttgartu vrátil až o dva roky později, tentokrát ve voze Maserati. S tím však žádnou díru do světa neudělal. Kromě Masserati stihl Hans Herrmann v letech 1957 - 1961 v rámci královny motorsportu vystřídat ještě týmy Cooper, BRM a Porsche. Často jej však zrazovala technika, takže žádných dalších výraznějších úspěchů již nedosáhl. Jeho bilance v součtu osmi sezon F1, do kterých zasáhl, tak čítala sedmnáct odjetých závodů, jedno pódiové umístění, jedno nejrychlejší kolo a celkem deset získaných bodů.
Souběžně s formulí 1 nastupoval také v jiných závodních sériích. Zúčastnil se například dvanáctihodinovky v Sebringu, kterou v roce 1960 společně s Olivierem Gendebienem opanoval. Když pak v ročníku 1961 formuli 1 definitivně opustil, zaměřil se na celkem odlišné motoristické odvětví, a sice na závody do vrchu. Těm se věnoval celé tři roky. V sezoně 1966 se tehdy osmatřicetiletý Němec vrátil k týmu, s nímž jej pojily začátky jeho závodní kariéry - tedy k Porsche, za které nastupoval ve světovém šampionátu sportovních vozů. V roce 1968 pak Herrmann za volantem Porsche 907 znovu triumfoval v Sebringu a k tomu přidal vítězství i ve slavné čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně. Jedno vítězství mu ale zůstávalo i nadále zapovězené, a sice to nejprestižnější - tedy v závodě 24 hodin Le Mans. Toho se dočkal až na desátý pokus v roce 1970.
Vzhledem k tomu, že během své kariéry byl svědkem mnoha vážných nehod, při nichž umírali jeho kolegové a kamarádi, slíbil Hans Herrmann své manželce, že jakmile dosáhne vítězství ve čtyřiadvacetihodnovce v Le Mans, pověsí závodní přilbu na hřebíček. A tento slib záhy dodržel. V roce 1970 předčasně ukončil kontrakt s Porsche a ohlásil odchod do závodnického důchodu. V něm se mimo jiné věnuje hned několika aktivitám. Kromě obchodu s automobilovými doplňky je také například (a možná i trochu překvapivě) ambasadorem Mercedesu.