Hamilton má o čem přemýšlet

Hamilton má o čem přemýšlet

Lewis Hamilton dostal po Velké ceně Kanady pomyslnou rákoskou. Ze závodu odstoupil po třech kolech v plném tempu, během kterých se zapletl do dvou kolizí.

Vybudoval si reputaci zlého hocha a drží si poněkud pohrdavý postoj. Přestože vše později zahlazuje několika dobře volenými slovy, příliš mu to nepomáhá.

Je to jako v případě tvrdě hrajícího fotbalisty – ten pak také bývá podezírán ještě předtím, než něco stihne provést.

Hamiltonův kontakt s Markem Webberem v prvním kole nebyl nutný. Propadl se pak za Jensona Buttona, což později vedlo ke kontaktu týmových kolegů z McLarenu.

Vždy se působivým způsobem snaží probojovat dopředu, ale přestože je nejagresivnějším pilotem, v současnosti mu to nenese žádné ovoce.

V době, kdy potřebuje dojíždět závody, si poškozuje svůj vůz. Měl by ke svému stylu přistoupit nějak jinak, takhle to totiž nefunguje.

K podobným incidentům dochází, když se snaží předjet soupeře, kteří jsou v daném okamžiku o hodně pomalejší. Klíčová otázka ale je, jak se za nimi vlastně ocitl?

To je možná věc, na které by měl zapracovat. Vypadá to, že nevyužívá plně svůj potenciál a pak to musí kompenzovat zbytečně příliš agresivními manévry.

Nesouhlasím s tím, že by byl Hamilton na vině více než Button. Jenson o Lewisovi po pomalém výjezdu ze šikany dobře věděl a bylo vidět, jak naklání hlavu směrem ke zpětným zrcátkům. Vina je na obou stranách. Jenson po závodě prohlásil, že se Lewisovi omluvil.

Srovnáte-li kolizi mezi Buttonem a Alonsem s kolizí Paula di Resty a Nicka Heidfelda, nejsem si jistý, že by byl Button nevinnější než di Resta. Skot přitom byl penalizován, přestože měl poškozené přední křídlo a tím pádem si svůj trest za kontakt již odpykal.

Alonso byl vpředu, Button nesahal dále než do půlky vozu, a tak byl Španěl oprávněn zavřít vrátka. Nechal mu prostor, ale Buttonův mclaren na kluzkém obrubníku dostal nedotáčivý smyk a vrazil do ferrari.

Po závodě proběhlo mnoho vyšetřování, ale můžeme říci, že naštěstí nebylo Jensonovi jeho spektakulární vítězství odebráno. To by bylo vůči fanouškům, kteří trpělivě vydrželi sledovat nejdelší závod formule 1 v historii, obzvlášť kruté, byť je pravda, že by komisaři ve svém rozhodování měli být konzistentní.

I přes tyto dva incidenty není pochyb o kvalitě Buttonova nedělního výkonu. Bylo to veskrze zasloužené vítězství, jeho zcela jistě nejlepší.

Button na tiskové konferenci prohlásil, že si myslel, že byl v boxech snad osmkrát nebo devětkrát. Musel jsem se tomu pousmát, závod byl tak bláznivý, že si vítěz myslel, že byl v boxech o polovinu vícekrát, než tomu bylo ve skutečnosti.

Jedná se o poslední z Buttonových vítězství v proměnlivých podmínkách. Podobné to bylo také u jeho prvního triumfu v Maďarsku 2006, Malajsii 2009 v barvách Brawnu a loňských vítězství již v McLarenu. Ta získal v Austrálii a Číně.

Button se k vozu chová velmi jemně, precizně a vyrovnaně. Za těchto podmínek pak jeho styl i díky vysokému sebevědomí o to více vynikne. Vypadá to, že se v tomto počasí někdy odhodlává bojovat častěji než na suchu.

Jeho rychlost v konečných fázích závodu přinutila Sebastiana Vettela v posledním kole k chybě. Předpokládám, že se Vettel bál DRS zóny na konci kola a zkrátka to přehnal v šikaně sestávající ze zatáček šest a sedm. Při krocení vozu si ale vedl dobře, nedostal se do úplných hodin a neztratil druhé místo.

Je hezké vidět, že Vettel je také jen člověk a někdy může chybovat. Přesto ale dojel druhý. Abychom byli féroví, musíme uznat, že se se čtyřmi restarty za safety carem vypořádal bravurně a od startu až do posledního kola vedl s přehledem.

Byl poražen, ale, stejně jako v Číně, jen o píď. Navíc, Hamilton s Alonsem vůbec nebodovali, takže to nakonec byl pro Vettela vcelku úspěšný den.

Je na sebe naštvaný a nepochybuji o tom, že o to odhodlanější bude v příštím závodě ve Valencii.

Mokrosuché závody bývají vždy zajímavé, tento nebyl výjimkou, přestože jsme museli přečkat bolestivé dvouhodinové přerušení.

Lituji pouze toho, že Alonso s Hamiltonem nezůstali ve hře. Už tak to bylo velmi napínavé, ovšem kdyby se oni dva přidali vedle Buttona, Vettela, Webbera a Michaela Schumachera, bylo by to vskutku epické.

Vím, že je asi mnoho fanoušků, obzvlášť těch z tábora Michaela Schumachera, kteří to budou označovat jako falešné závodění. Jejich ikona přišla o stupně vítězů kvůli tomu, že ho soupeři předjeli za pomoci DRS.

V Kanadě se vždy hodně předjíždělo a myslím si, že je to ta poslední trať, která by potřebovala dvojitou zónu DRS.

Nic ale nemusí být takové, jak se zdá. Především, každý má DRS k dispozici, ačkoliv vedoucí pilot vláčku několika vozů je v tomto případě v nevýhodě. Ovšem, stejně jako v Turecku, nemusí být předjetí nutně záležitostí zadního křídla.

V potaz se musí brát jiná nastavení křídel, rozdílná převodování, KERS, rychlosti při výjezdu ze zatáček a také opotřebování pneumatik, které bývá v případě Mercedesu vyšší než u jiných vozů. Mercedes také nedisponuje nejrychlejším monopostem. Všechny tyto faktory mohly přispět k tomu, proč byl Schumacher ze strany Buttona a Webbera předjet tak snadno.

Pokud bychom měli hledat nejpřesvědčivější ukázku toho, že na to Schumacher po třech letech v důchodu stále má, jednoznačně bychom zvolili tento závod.

Byl pohotový v provozu, prováděl dobré manévry, zatímco ostatní chybovali a choval se velmi fér v okamžicích, kdy byl sám předjížděn. Pokud bychom měli z hlavy vymazat poslední rok a půl, měli bychom před sebou ukázkového Michaela Schumachera.

Výjezdy zpomalovacího vozu samozřejmě způsobily jistou kontroverzi. Vznikly dvě hlavní otázky – měl být závod odstartován za safety carem? A nezůstal po červených vlajkách na trati příliš dlouho?

Nejlépe na to odpoví dění po restartu. Fakt, že jezdci téměř okamžitě zajeli pro přechodné pneumatiky, dokazuje, že byl safety car na trati příliš dlouho. Co se startu týče, museli byste se na chvíli ocitnout v kůži Charlieho Whitinga.

Piloti mu opakovali, že nevidí, kam jedou, že je to moc nebezpečné a že je trať kompletně pod vodou. Pokud by nechal závod odstartovat klasickým způsobem a někomu by se něco stalo, měl by problém.

V tomto případě ale podle mě hlavní roli hrálo to, že nikdo nevěděl, jak si povedou pneumatiky Pirelli.

Na těchto směsích se téměř nejezdilo, v Kanadě až do neděle pak už vůbec ne, přičemž se jedná o rychlou trať úzce lemovanou zdmi.

Myslím si, že formule 1 by měla trochu posunout své mantinely Safety car by měl být k vidění méně, měl být poslední možností, nikoliv standardním postupem. Piloti by se měli přizpůsobovat daným podmínkám.

Doporučujeme

Články odjinud